Kostnice v Sedlci u Kutné Hory a v polské Čermné

by - 14.3.16


Kromě klasického turisty – veselého výletníka, který v baťůžku na zádech schovává obložený chleba v rozmočeném ubrousku, existuje také takzvaný temný turista. Vyhledává místa různých tragédií, katastrof a neštěstí, místa spojená se strachem, bolestí či smrtí, prostě cokoliv s temným přídechem. Velkým lákadlem pro tyto turisty je i kostnice v Sedlci u Kutné Hory se svojí výzdobou z téměř 40 000 mrtvých. A samozřejmě platí, čím více mrtvol, tím lépe pro temného výletníka. Pro mnohé opravdu je návštěva kostnice děsivým zážitkem – doslova se tu můžete podívat smrti do očí, ale vlastně nám má připomínat, že máme žít svůj život tak, abychom si na jeho konci nemuseli nic vyčítat.




Poměrně do nedávna byla smrt všední součástí lidského života. To změnil rozvoj medicíny a s ním zásadní prodloužení délky lidského života, včetně snížení kojenecké a dětské úmrtnosti. Smrt byla vytlačena na okraj a moc se o ní dnes nemluví. Dříve heslo „memento mori“, tedy pamatuj na smrt, připomínalo člověku konečnost jeho existence a fakt, že skutky na tomto světě rozhodují o posmrtném životě. Ve výtvarném umění byl oblíbený také motiv tance smrti, kdy mrtví tančili se živými, což odkazovalo na fakt, že před smrtí (Bohem) jsou si všichni rovni.

Kostnice ale vznikaly hlavně z praktických důvodů jako taková skladiště kostí ze zrušených pohřebišť a výzdoba byla až na druhém místě. Kostnice v Sedlci vznikla patrně již ve 13. století a podle legendy kosti poprvé sestavil do několika pyramid v 16. století slepý mnich právě jako takové memento mori. Asi za odměnu se mu po tomto skutku vrátil zrak. O dvě století zkusil tenhle zázrak zopakovat i od narození částečně chromý architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Hřbitovní kostel Všech Svatých přestavěl, vytvořil výzdobu kostnice, ale zázrak se nekonal a Santini chromý zůstal. Možná jsou ovšem sedlecké kosti příčinou jeho magických architektonických schopnosti. Všechny jeho stavby jsou totiž nádherná místa a rozhodně stojí za návštěvu. Santini je mimo jiné autorem poutního kostela na Zelené Hoře, zapsaného na seznam UNESCO. Tam je zapsán i hřbitovní kostel Všech Svatých s kostnicí. Kostel byl součástí klášterního areálu cisterciáků, který Santini přestavěl v duchu barokní gotiky. Nezapomeňte tedy navštívit i nedalekou katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele.

Proti té dnešní byla ale santiniovská výzdoba poměrně střízlivá. Opulentní lustr, který je údajně sestaven ze všech kostí lidského těla, či Schwarzenberský erb má na svědomí František Rint a jeho práce pochází až z roku 1870. Za Josefa II. byl klášter zrušen a odkoupili ho Schwarzenbergové, jejichž stavební mistr Rint pak vytvořil výzdobu, kterou můžeme vidět v kostnici dnes. Také dal vydezinfikovat a vybělit chlorovým vápnem všechny kosti, které použil.

Sedlecká kostnice samozřejmě není jedinou, která se zachovala, ale jen málokterá zaujme tak bohatou dekorativní výzdobou. Pokud se budete nacházet poblíž Náchoda nebo budete třeba na cestě do Vratislavi, zastavte se v kostnici v Čermné. Je kousek od hranic hned u města Kudowa-Zdrój, kam Češi dodnes podnikají nájezdy na polská tržiště, i když v mnohem menší míře než ve zlatých devadesátých letech. Kostnice v Čermné je menší než ta v Sedlci, vlastně jde o malou kapli, která má všechny stěny pokryty kostmi. Pokud tedy trpíte klaustrofobií, návštěvu moc nedoporučuji.



A když už budete v těchto končinách, tak jeden tip na závěr, který už s lidskými kostmi nemá nic společného. V okolí je značné množství smažíren pstruhů (smazalnia pstraga), kde se výborně najíte. V některých si dokonce pstruha, co vám usmaží, můžete ulovit v malém jezírku. Vlastní prut, ani zvláštní rybářské schopnosti netřeba a čerstvý smažený pstruh je vážně delikatesa. 









Může se vám líbit

0 komentářů