Vesnička Marie Antoinetty ve Versailles

by - 21.3.16



              Malé holky si rády hrají na princezny. Dnešní článek bude tak trochu o tom, na co si hrají princezny, a vydáme se do jednoho z nejkrásnějších a nejpřepychovějších zámků, tedy do Versailles. Zámek a jeho zahrady stojí minimálně za jedno pořádné povídání, na které určitě v budoucnu dojde (fotek k tomu mám naštěstí víc než dost), ale tentokrát ho vynecháme a vydáme se do útočiště Marie Antoinetty, do Hameau de la Reine, její vesničky, která se nachází v zahradách Versailles kousek od Malého Trianonu.


Mlýn

            Marie Antoinetta byla nejmladší dcerou naší velké císařovny Marie Terezie. Ve čtrnácti letech musela vyměnit Schönbrunn za Versailles a stala se v rámci rakouské sňatkové politiky manželkou budoucího francouzského krále. Ve třiceti osmi letech pak bohužel musela vyměnit Versailles za gilotinu. I když Francouzi módu milují a Marie Antoinetta si na módu hodně potrpěla, příliš populární ve své druhé domovině nebyla. Naopak byla její vášeň pro drahé látky, šperky a okázalé večírky pokládána za důvod astronomických francouzských dluhů. Pro Francouze v podstatě ztělesňovala všechno, co bylo na monarchii špatné, a její údajný výrok, že když nemá lid na chleba, ať jí koláče, jí fanoušky také nezískal. Samozřejmě nic takového patrně neřekla a ani ve své vesničce ve Versailles nepořádala orgie, jak říkaly další zlé jazyky.

            Vesnička byla zřejmě postavena, aby si královna mohla odpočinout od přísných pravidel dvorské etikety a být vlastně sama sebou, prostou venkovankou v přírodě. Ovšem prostou venkovankou dle jejích idealizovaných představ. Velmi módní tehdy byly spisy filozofa Jeana-Jacquese Rousseaua, který tvrdil, že člověk se rodí dobrý a kazí ho teprve společnost. V přírodě a vesnických lidech nedotčených civilizací bylo tedy viděno dobro a civilizovaní lidé se naopak chtěli zpět k přírodě a souznění s ní vrátit. Podobné vesnické stavby na šlechtických sídlech byly tedy vlastně pokusem o takovýto návrat. Šlo ovšem o návrat k přírodě se všemi výdobytky civilizace a vesnička poskytovala královně a jejím přátelům veškerý luxus.


            Jeden z důvodů, proč jsem se chtěla vypravit do Versailles znovu, byla právě vesnička Marie Antoinetty. Obecně mám slabost pro stavby (hlavně) z 19. století, které jsou vlastně jen jako. Jakože se šlechtici rozhodli mít na svém panství rustikální vesničku, turecký minaret, antické ruiny a podobně. Proto ráda navštěvuji různé zámky jako třeba Lednice či Veltrusy s promyšlenými krajinnými zahradami, kde je mnoho podobných staveb a pečlivě inscenovaných zákoutí. Vždy je to idealizovaná představa, jak by to vypadat mělo, vlastně jsou z toho takové pohádkové kulisy. A tak nějak je to i ve vesničce Marie Antoinetty. Vezmete krásu starých francouzských vesniček, odmyslíte si špínu a smrad ze zvířat, zatékající střechu a máte to. Ještě tedy tu a tam necháte ze střechy vyrůstat trsy trávy, aby to celé bylo tak nějak autentičtější a malebnější. Vesnička jako z obrázku. Vlastně je to taková reklama na vesnici, která jakoby vypadla z některého dobového obrazu s oblíbeným tématem pastýřů a pastýřek. Při naší návštěvě ještě celou pohádkovost podtrhla jasně modrá obloha a svítící sluníčko.

            Vesnička byla vybudována v letech 1782–1783 a tvoří ji několik domů. Je tu třeba mlýn, ovšem nefunkční, a také opravdová farma. Na té se chovají zvířata i teď. Kdysi odtud královna měla čerstvé mléko a vajíčka, a když se krávy vykoupaly do voňava, tak občas v rámci své hry na venkovanku i nějakou podojila. Hezkou scénu toho, jak mohl život ve vesničce vypadat, ukazuje film Marie Antoinetta. Opravdoví farmáři nejdříve vyčistí vajíčka od slepičinců, vše patřičně uloží a teprve poté jde sbírat vajíčka královna s malou princeznou.

Tolik kaprů jsem neviděla snad ani před Vánoci

            Samozřejmě i tohle bylo trnem v oku tehdy hladovějícím Francouzům. Venkované, kteří neměli co jíst, považovali královniny hry za výsměch prostému lidu. Během Francouzské revoluce byla vesnička částečně poničena a opuštěna. Kompletně zrenovována byla teprve koncem devadesátých let. Dnes je přístupná veřejnosti a až na ty bály vlastně funguje podobně jako před staletími. Zvířata tu jsou, akorát místo Marie Antoinetty a jejích přátel se tu mezi domy a okolo rybníka procházejí turisté. Kouzelnou atmosféru to místo ale rozhodně neztratilo. 






Může se vám líbit

0 komentářů