pondělí 25. dubna 2016

Lednice zamrzlá v časoprostoru



           Předem upozorňuji, že tenhle článek bude trochu povzdechnutí. Taková ukázka, jak by to být nemělo a vlastně trochu jak i mělo. Zámek v Lednici měl navíc tu smůlu, že jsem ho navštívila krátce poté, co jsem se vrátila z road tripu po USA, kde je úroveň služeb úplně jinde než v Čechách a člověk si na to rychle zvykne. Po památkách vás provázejí lidé, kteří tomu rozumí, zajímá je to a jsou schopni odpovědět téměř na jakýkoli dotaz. Nevím, jak tam na tom jsou s platy, ale uvědomuji si, že u nás jsou platy v kultuře mizerné. Což se projevuje tím, že naše zámky jsou plné rozkvétajících průvodkyň a odkvétajících pokladní. Fajn, hrad nebo zámek je v každé druhé vsi a všude úžasně kvalifikovaný personál prostě obstarat a zaplatit nejde, ale aby tohle platilo i pro Lednici, která je na seznamu kulturního dědictví UNESCO?

pondělí 18. dubna 2016

Prohlídka Mesa Verde, při které se (na rozdíl od nás) nespálíte

Spruce Tree House - původní vzhled kivy (se "střechou")

               Do Mesa Verde jsme přijeli v polovině dubna, tedy v době před hlavní sezonou. Nebyl ještě otevřený kemp, ani horská chata Far View, o které jsem psala v minulém článku. Stejně tak nebyly přístupné všechny památky, což byla na jednu stranu škoda, ale za den bychom toho stejně o moc víc nezvládli. Do parku jsme přijeli kolem deváté ráno a odjížděli po šesté. Pokud byste tedy chtěli vidět opravdu všechno, jeden den vám rozhodně stačit nebude.

úterý 12. dubna 2016

Mesa Verde


S čím kdo zachází, tím také schází. Já dřív hodně koukala na horory, což se vám na cestách může snadno vymstít. Obzvlášť na takovém road tripu po Americe. Pokud něco podobného plánujete, vyhněte se filmům o výletnících, kteří kdesi na samotě potkali skupinu zmutovaných horníků, nebo těm o párech, kterým se porouchalo auto a musely se ubytovat v hodně špatném motelu.

pátek 8. dubna 2016

Když si nerozumíte s lékárníkem

            V minulém článku jsem psala o českých stopách v Bulharsku, což mi připomnělo moje bulharské stopy. Plán byl jasný. Po skalních kostelech pojedeme do Sofie, kde se najíme, prohlédneme si katedrálu svatého Alexandera Něvského, navštívíme muzeum pravoslavných ikon, následovat bude Bojanský kostel, který je na seznamu UNESCO, a potom se vydáme směr Rilský monastýr a někde po cestě najdeme něco na přespání.

úterý 5. dubna 2016

Skalní kostely v Ivanovu


Někdy se při cestování cizími zeměmi dozvíte něco o své domovině, o čem jste neměli ponětí. Nebo se dozvíte o českých rodácích, které neznáte. A musím říct, že mě tyhle české stopy v zahraničí hodně baví, protože odhalují úplně jiný úhel pohledu na nás a naši zem. Někdy ty stopy cíleně vyhledávám, třeba když jdu v cizině do české hospody. Někdy na ně narazím úplnou náhodou. Když jsme se vyšplhali v Bulharsku do skalního kostela poblíž vesnice Ivanovo, vážně jsme nečekali, jak vřelého přijetí se nám od zdejšího průvodce dostane kvůli Karlu Škorpilovi. Hlavně jsme tedy vůbec netušili, kdo je Karel Škorpil.