Italský zápisníček

by - 28.7.16




          Cestování rozšiřuje obzory. To je obecně známo. A taky si díky němu uvědomíte plno věcí a ne nadarmo se říká, že taková dovolená je zkouškou každého vztahu. Zvlášť když všechno neprobíhá úplně poníkově. Nám společné cestování rozhodně jde a úspěšně nám to jde i ve třech, ale Itálie mě poučila, že až Tonička doroste do puberty, nechám jí doma, protože bych jí na dovolené mohla zabít. Časem se ze mě možná stane rodič ošlehaný větrem a otlučený kamením, takže mi to všechno bude třeba tak nějak jedno, ale momentálně se děsím představy, že budu ten rodič, co na svou ratolest u moře řve: „Když jsme těm sem vyvezli, tak si to tu budeš užívat, i kdybys nechtěla!“

Pád gigantů z mantovského Palzzo Te aneb nelehký osud teenagera
            A to jsme s sebou měli v Itálii poměrně neškodný exemplář puberťáka (já jsem byla v kritickém věku mnohem větší smrad), ale prostě proč někdo někam jede, aby tam trávil nejvíc času zavřený v pokoji ve společnosti klimatizace? Sluníčko moc svítí, voda je moc studená/teplá, kyselo moc kyselý a bramborák moc bramborovej. Teenager na svých bedrech prostě nese všechnu tíhu světa. Je jak ty giganti z fresky od Giulia Romana z Palazzo Te v Mantově a všechno mu padá na hlavu. A když nesete takovou tíhu, je jasný, že z auta na pláž zvládnete dovalit tak akorát svojí knížku, i když ostatní táhnou x krámů včetně kočáru a dítěte. Tenhle pohled na to osudem obtěžkané polodítě polodospělýho odcházející s útrpným pohledem od auta kamsi do dáli, mi přišel obzvlášť vtipný. Ale zas na druhou stranu všechny ty výlety zvládla vcelku úspěšně (a že jich bylo), takže ve výsledku má holka pochvalu. Jen se fakt předem děsím, jak tohle budu zvládat se svým dítětem.

            Výhodou teenagerů ovšem je, že se s nimi nemusíte dělit o jídlo a v restauraci si nemusíte vybírat podle toho, co by jim asi tak mohlo chutnat (stejně jim tam nebude chutnat nic a nepomůže ani, když si budete hrát na zajíčka ve své jamce a roztomile stříhat ušima). Takže jsem povětšinou jedla spaghetti pomodoro nebo lasagne. V tomhle je ale výhoda, když vás jede víc a i někdo jiný je ochotný se o jídlo s dítětem dělit, čímž se zvyšuje šance, že si někdo jiný u stolu dá něco, co dítě jí, a vy si budete moct dát to, na co opravdu chuť máte. A úplně nejlepší varianta je, že další osoby třeba také můžou dítě pohlídat a vy můžete jít do restaurace jen s partnerem. Na tuhle část jsem se obzvlášť těšila. Koupili jsme si s Davidem lístky na operu do Areny ve Veroně (konečně opravdická Aida – viz PS zde) a těšili se na společnou klidnou večeři, prostě romantický večer. Do Verony jsme samozřejmě dorazili hladoví jak vlci a zapadli do první restaurace, co jsme potkali. Klasická školácká chyba, protože první restaurace u parkoviště u Areny byla samozřejmě typická turistická past s nejhorší pizzou, co jsme v Itálii měli. Jako bonus nás navíc obsluhoval číšník, co měl mor a choleru dohromady. Takže romantika jak vyšitá, ale večer jsme si tím zkazit nenechali.


I zmrzlinu vám sní
            Ale musím říct, že je to s tím malým dítětem taky hrozná zábava. Když ji vidíte, jakou má na břehu Lago di Garda radost z toho, že si na pláži může přebírat kamínky a koupat se. A kolik jsme toho s ní zvládli! Byli jsme ve Veroně, Mantově, Vicenze, Benátkách, Sirmione a Brescii. Z plánů jsme vyškrtli akorát Padovu, protože bylo takové vedro, že jsme se báli, že bychom Toničku uvařili. Už ta Brescia, ze které jsme byli uneseni snad nejvíc, byla dost vyčerpávající a zachránilo nás tak akorát to, že v muzeích a kostelech vedro nebývá. A vůbec nejlíp bývá v kryptách.









Může se vám líbit

0 komentářů