středa 28. září 2016

Na líbánky pojedeme za Draculou do Sighişoary



            Naše první dovolená s Davidem byl road trip po Balkáně, takže to byla vlastně i taková cestovní zkouška vztahu. Jestli to spolu čtrnáct dní na cestách vydržíme. Předtím už jsme tedy byli v Schönbrunnu, ale pokud se svým partnerem v rané fázi zamilovanosti nedáte v klidu, míru, lásce a poníkovym rozpoložení ani výlet do Vídně, nemá cenu s ním ztrácet čas. Až na drobné zádrhele s mojí „schopností“ se vyznat v navigaci („Tady mám zahnout?“ – „Počkej…nevim…kde je tady ta ulice…já tomu nerozumim…aha, tak tady jsi měl zahnout.“), jsme první velkou cestu zvládli úspěšně. A postupem času už si i ta navigace vcelku sedla.

pondělí 19. září 2016

Pět jídel, o kterých se mi zdá, aneb od těhotný pro těhotný

Figlmüller a řízek jak sloní ucho


            Ochutnávání místního jídla k cestování patří. I proto je pro mě noční můrou all inclusive dovolená v nějakym resortu, kde k místnímu jídlu přičuchnu asi stejně jako většina vanilkový zmrzliny v supermarketových mrazácích k opravdické vanilce. Stejně tak jídlo patří i k těhotenství a proslulý těhotenský chutě se projevují třeba tím, že po návratu z Itálie nemůžete dostat z hlavy pistáciovou zmrzlinu a přemýšlíte, kde v Praze (nebo aspoň středních Čechách) sehnat nějakou podobně dobrou. Pak jí seženete nebo z nedostatku materiálu zmrzlinová muka přejdou samy, aby je za pár dní vystřídalo něco jiného. Takže tady je pár chutí, o kterých v poslední době sním. Neboli sním o tom, že je sním.

pondělí 12. září 2016

Mantova, dějství druhé - co jsme všechno (ne)stihli


            Jsou věci, které oceníte teprve, když s sebou po památkách taháte dítě v kočáru. V Mantově na děti a vozíčkáře myslí, takže v turistické mapce města se dozvíte, jak dalece jsou které památky na kolečkách přístupné. Dlažba na náměstí Piazza Sordello a přilehlém okolí už je ke kolečkům přátelská míň. Zlatý kočičí hlavy. Zajímalo by mě, kolik vozíčkářů si na tomhle už vydrncalo zuby.

čtvrtek 1. září 2016

Mantova, dějství první – Palazzo Te a Pád gigantů


           Stejně jako Romeo i my jsme zdrhli z Verony do Mantovy. Romeo tam musel odejít po zabití Tybalta, my jsme utíkali před množstvím turistů. Přece jen Verona je poněkud větší město, kde je i letiště, takže koncentrace lidu tam je logicky vyšší. Mantova je oproti tomu vcelku díra (i když pořád není tak turistoprázdná jako Brescia), ale pokud jde o památky, tak toho má mnohem víc co nabídnout. Proto to radši vezmu nadvakrát.

            Každý, kdo se trochu víc zajímal o italskou renesanci, se určitě setkal s rodem Gonzagů a jménem Giulio Romano. Ostatně se jménem Gonzaga se setkáte i v dějinách českých – taková Eleonora Gonzagová byla českou královnou. Ale to už je jiný příběh a žádné kdo s kým v našich dějinách tu nebudeme rozebírat. Naopak se podíváme na jeden z mantovských klenotů, Palazzo Te, který pro mantovského vévodu Federica II. Gonzagu postavil a vyzdobil Giulio Romano.