středa 30. srpna 2017

Neděle plná parádního jídla


            Mám ráda food festivaly. Všichni mají rádi food festivaly. A podle toho to na nich vypadá. Což je samozřejmě skvělý pro pořadatele a pro všechny, co dělají skvělý jídlo, ale horší už to bývá pro návštěvníka, který půlku času stráví ve frontách a další kus soubojem ostrých loktů o kus stolku. Když si k tomu připočtete ještě dítě, který už nejde připoutat ke kočáru a zároveň není dostatečně mentálně zralý a velký, aby mělo šanci se neztratit, nevychází vám z toho zrovna hezký odpoledne.

neděle 20. srpna 2017

Chuť a vůně Wachau



           Vlastně těch chutí moc není. Ty nejdůležitější jsou dvě – vína a meruněk. Samozřejmě tu je pak vůně Dunaje, skal, lesů a hub (houbaření tady taky frčí), chuť vídeňskýho řízku a bramborovýho salátu…, ale víno a meruňky jsou víno a meruňky. A toho vína taky není moc. Všude je to samý veltlínský zelený nebo ryzlink. Natrefíte i na jiný, ale tyhle odrůdy jsou signatura zdejšího kraje. A pak ty meruňky. I v takovym supermarketu Spar vás regál přesvědčuje, že bez meruněk se domu vrátit nemůžete.

neděle 6. srpna 2017

Zelenohorská legenda mistra Santiniho (Léto s Vysočinou IV)




          Jan Blažej Santini-Aichel je národní poklad, a kdyby nebyl, museli bychom si ho vymyslet. To možná přeháním, ale já ho naprosto nekriticky zbožňuju. On je prostě tak nějak obecně přitažlivej, trochu takovej Leonardo da Vinci. Toho má taky každej rád. Santini v sobě kombinuje správnou dávku tajemna, talentu a hlubokýho lidskýho příběhu k tomu. Narodil se totiž s tělesnou vadou, která mu zabránila převzít kamenickou dílnu po otci. Díky bohu za vadu, protože jinak by nevzniklo celé to úžasné Santiniho dílo, které je naprosto nádherné, působivé, ohromující, uchvacující, okouzlující…a dá se v něm číst jako v knížce. Ty odkazy, narážky, možné výklady tak podněcují lidskou fantazii, že by se o Santiniho stavbách dal napsat napínavý román. Počkat, to už vlastně někdo udělal!