úterý 19. září 2017

Palladiův pomníček ve Vicenze


            Některý města jsou takový pomníčky slavných mužů. Asi i žen, ale tady mě nějak nenapadají konkrétní případy. Klidně mě doplňte, jestli někdo víte. To máte Smetanovu Litomyšl, Wagnerův Bayreuth, Jiráskův Hronov, Šrámkovu Sobotku… Ale žádnej z těch kluků nebyl architekt, takže si ten pomníček sám nepostavil. A teď nemyslim jako nějakou hlavu na klacku uprostřed parku, ale prostě velikánský budovy z cihel, mramoru, kamení, dřeva, betonu, skla nebo čehokoliv jinýho, z čeho architekti staví. Mistrem tohohle pomníčkovýho oboru je asi Oscar Niemeyer a jeho Brasília (což je fakt pecka, kterou rozhodně vidět jednou musim…kuk tady). Jeho renesanční kolega Andrea Palladio se ve Vicenze držel ještě dost při zemi.

pátek 8. září 2017

Záchod s nejhezčim výhledem v Náměšti nad Oslavou (Léto s Vysočinou V)


            Z letního sídla už jsme se přestěhovali zpět do Prahy a tak nějak jsem se z toho přesunu, milionu praček a bordelu stihla vzpamatovat. Dokonce natolik, že za chvíli to zas zabalim a pojedem si zapět na Vysočinu takovou labutí píseň. Prostě si užijeme ještě trochu babího léta na vsi. Je tu taky čas na poslední článek o krásách tohohle kraje. A když už jsme u těch letních sídel, tak se pojďte kouknout domu k Benešovi. Jako k prezidentu Benešovi. Renesanční zámek v Náměšti nad Oslavou totiž po druhé světové válce prodělal přestavbu na jeho letní sídlo. A že to měla být přestavba velkolepá. V rámci všeobecnýho poválečnýho nadšení prý Náměšť málem dostala i nový fresky s námětem „tažení proti Hitlerovi“.