Palladiův pomníček ve Vicenze

by - 19.9.17


            Některý města jsou takový pomníčky slavných mužů. Asi i žen, ale tady mě nějak nenapadají konkrétní případy. Klidně mě doplňte, jestli někdo víte. To máte Smetanovu Litomyšl, Wagnerův Bayreuth, Jiráskův Hronov, Šrámkovu Sobotku… Ale žádnej z těch kluků nebyl architekt, takže si ten pomníček sám nepostavil. A teď nemyslim jako nějakou hlavu na klacku uprostřed parku, ale prostě velikánský budovy z cihel, mramoru, kamení, dřeva, betonu, skla nebo čehokoliv jinýho, z čeho architekti staví. Mistrem tohohle pomníčkovýho oboru je asi Oscar Niemeyer a jeho Brasília (což je fakt pecka, kterou rozhodně vidět jednou musim…kuk tady). Jeho renesanční kolega Andrea Palladio se ve Vicenze držel ještě dost při zemi.

            Ale kde by Vicenza byla bez Palladia? Dokonce i Wikipedie říká, že Vicenzu proslavil především Palladio. Bez něj by to bylo asi hezký provinční městečko, kterých jsou v Itálii mraky. Takhle je v něm plno parádní architektury a snad na všem, co tam za něco stojí, se Palladio podepsal. Nebo tam aspoň natřel dveře. Místní jsou mu taky patřičně vděční, takže Palladio se ve městě jmenuje všechno. Jestli tam jsou nějaký veřejný záchodky, určitě se taky jmenujou Palladio. Historický centrum protíná Corso A. Palladio, v jehož okolí najdete dost architektových děl, ale pak tu je plno míst, který už s architektem nemají nic společnýho – hotely, restaurace, nákupák i sportovní centrum.

            Ono se není čemu divit, protože Palladio je hotová architektonická superstar a jeho stavby jsou prostě dokonalé. Krása, harmonie, hotová ušlechtilá prostota a tichá velikost. To s tou prostotou a velikostí adresoval sice J. J. Winckelmann jiné epoše, ale na Palladia mi to sedí jak střevíček na Popelku. Nikde nic nechybí, nepřebývá, je tu pravidelno, symetrično a zároveň tu není nudno.

            Tak třeba taková Villa Rotonda (nebo taky Capra, Almerico či La Rotonda), o které se Goethe vyjádřil že „snad nikdy nebylo v architektuře dosaženo takového přepychu“ (citát – Rotonda – Goethe mi zůstalo v hlavě ze studií, musela jsem to tu udat), to je tak dokonalá symetrie, až je z toho divočina. Vilky na důchod totiž mívají většinou hlavní vchod, kde můžete zazvonit, když jdete na návštěvu, ale kde zvonit tady, když jsou všechny čtyři strany stejný? Žádná není ta „hlavní“, což vilu tak nějak víc propojuje s okolní krajinou. A že ty výhledy vážně stojí za to. Teď už venkovské stavení spolklo město, ale dříve to muselo být teprve něco.

Vila měla být opravdovým chrámem vědění. Podobnost s římským Pantheonem není náhodná a vůbec působí spíše dojmem duchovního svatostánku, včetně vnitřní výzdoby. Bohužel uvnitř se fotit nesmí, takže se o tu nádheru nemůžu podělit, ale nějaké fotky najdete na oficiálních stránkách anebo jinde na těch internetech. Vila je stále v soukromých rukou rodiny Valmarana, která ji koupila roku 1911, což mě docela překvapilo a zároveň jsem ráda, že si to rodina nesyslí jen pro sebe umožňuje prohlídky. Znamená to ale, že si návštěvu musíte trochu naplánovat. Dovnitř se dostanete jen ve středu a v sobotu.

Ale zpět do centra města. Tam si určitě nenechte ujít Palladiovo Teatro Olimpico, což je nejstarší zachované zastřešené divadlo na světě. Na stropě je ovšem namalovaná obloha. Asi aby to pro tehdejší publikum nebyl takový nezvyk. Dodnes se tam hraje a představení musí být fakt zážitek. Druhá stavba, kterou je nutno vidět, je Basilica Palladiana, což je středověká radnice, kterou Palladio obestavěl dvojitými arkádami a šup, zase se to jmenuje po něm. Upřímně řečeno na samotnou Vicenzu bych doporučila si vyhradit klidně dva dny, protože tam lze koupit výhodné vstupenky, díky kterým uvidíte kromě Teatro Olimpico i galerii sídlící v další Palladiově stavbě, Palazzo Chiericati, a která má pěkný sbírky. No, díky těm vstupenkám toho uvidíte mnohem víc a bylo mi hodně líto, že ten čas prostě nemáme. V Basilica Palladiana je zase nahoře terasa, kde si můžete dát drink, prostě je toho mnoho. My za ten den stihli La Rotondu, oběd na náměstí Piazza dei Signori, procházku po Corsa Andrea Palladio, prohlídku divadla, kostel Santa Corona (tam určitě taky jděte dovnitř) a už jsme zase museli mazat domu.

Ve Vicenze a v celém benátském regionu je Palladiových staveb hodně. Jejich průzkum by vydal na samostatnou, alespoň týdenní dovolenou. Pokud někde tam budete, určitě koukněte na další místa, která můžete navštívit (já bych například velmi ráda taky do Villa Barbaro). A Palladia nevynechte ani při návštěvě Benátek, kde jsou jeho nejkrásnější kostely. 

La Rotonda ze všech možných i nemožných úhlů








Piazza dei Signori

Basilica Palladiana


Sám velký mistr


Teatro Olimpico - zvenku vypadá poměrně nenápadně,




Kostel Santa Corona 


Palazzo Chiericati


Může se vám líbit

2 komentářů

  1. Nádherné fotky! Ve městě Vicenza jsem strávila v loňském roce jeden příjemný večer s přítelem a kamarády nad aperitivem, viděla jsem městečko tedy jen za tmy a moc se mi líbilo. Z tvých denních fotek se mi líbí snad ještě více a doufám, že se tam někdy vrátím a budu mít šanci ho více prozkoumat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko, díky moc za pochvalu fotek. Je teda pořád co zlepšovat, ale ta Itálie se prostě fotí sama. Však víš :) Je to tam nádherný všude. Milion míst, kam bych ještě chtěla jet, a dalších tisíc, kam bych se chtěla aspoň jednou vrátit :)

      Vymazat