uneseni: 2018

Poslední článek loňskýho roku jsem tu věnovala bilancování a balancování, souhrnu všeho, co se povedlo, co jsme viděli a co ten další rok uvidíme. Na moje loňský plány můžete kouknout sem a já k tomu jen dodám, že v Americe jsme byli nakonec s dětma (série o našem road tripu začíná tady). Litomyšl jsem viděla a všechny český UNESCO památky sesbírala (kuk sem). I na tom wellness víkendu jsem byla, abych zjistila, že cáchat se celej víkend v kádi vlastně vůbec není pro mě a místo toho opruzovala svou spoluwellnessující pěší turistikou (sorry, Veru).

Akorát ten Berlín nevyšel. Ale letos vás tu vůbec nechci zahlcovat vyprávěnim, kde jsem byla a kam pojedu (i když pár vět na konci vás ještě čeká). Letos je to o tom, kam byste měli jet v roce 2019 vy. Oslovila jsem čtyři svoje oblíbený blogery, jejichž blogy byste měli číst, pokud to ještě neděláte, aby se podělili o svoje nej místa. Čtěte a mezi pojídánim cukroví a bramborovýho salátu, začněte plánovat svůj cestovatelský rok 2019.

Švýcarsko od Hanky (Naše švýcarské zážitky)

„Znáte nějakou jinou zemi, která je synonymem pro čokoládu? A pro kýčovitě malebnou krajinu, ve které si budete říkat, ve které že pohádce jste se to právě ocitli? To je prostě Švýcarsko! Země, ve které najdete přes 24 čtyřtisícovek a přes 200 třítisícovek, jezera s křišťálově průzračnou vodou, ale i zajímavá historická města a roztomilé vesničky s rudými muškáty v každém okně.

Švýcarsko je v zimě rájem pro lyžaře, v létě pro pěší turisty, kteří se rádi toulají po horách. Ale i když počasí zrovna nepřeje výletům k alpským vrcholkům, ve Švýcarsku se rozhodně nudit nebudete! Už jsem zmiňovala čokoládu, že? Co tak se zajet podívat, jak se taková pravá švýcarská čokoláda vyrábí? Známé švýcarské značky mají ve svých továrnách i prohlídky, na kterých můžete jejich výrobky ochutnat ve (skoro) neomezeném množství :)

To samé platí o sýru! Víte, jak chutná takový čerstvý Emmentál právě vytažený z kádě? Přijeďte ochutnat!“

Díky Hanky blogu Naše švýcarské zážitky už mám pořádný seznam míst, která chci ve Švýcarsku vidět. Přiznám, že nejvíc mě lákají právě ty prohlídky továren na čokoládu. To bych hodně chtěla zažít. Hanka s dětmi cestuje ale i jinde po Evropě a vůbec má její blog dost širokej záběr. I nějaké to tvoření s dětmi tam najdete, což já teď dost cenim. No, a hlavně cenim Hanku, protože blog píše kromě češtiny i v angličtině a v němčině!

Hanku můžete sledovat na https://www.ourswissexperience.com/cs/
a aby vám nic neuniklo, nezapomeňte sledovat taky její
facebook www.facebook.com/nasesvycarskezazitky
a instagram www.instagram.com/our_swiss_experience

Portugalsko od Martiny (Pohled za hranice)

„Zemička na nejzápadnějším kousku pevninské Evropy se až donedávna držela stranou hledáčku cestovatelů. S levnými letenkami do Lisabonu a Porta, ale i se stoupající oblibou surfování, se však postupně stává destinací, která je v kurzu. A zcela právem! V Portugalsku si na své přijde snad každý. Algarve nabízí příjemné koupání, luxusní letoviska a nejromantičtější skalnatá zákoutí. Jihozápadní pobřeží je divoké a pusté. Po stezkách tu putují skupinky větrem ošlehaných milovníků pěších túr a v oceánu řádí surfaři z celého světa. Města nabízejí kouzelné uličky a zákoutí lemovaná pitoreskními domečky, prastaré chrámy i supermoderní architekturu. To vše korunováno vynikajícím jídlem a (nejen portským) vínem.

Pro mě je Portugalsko nejkouzelnější na jaře, kdy i ty jinak pusté útesy rozkvetou. To bych se tam mohla toulat nekonečné hodiny…“

Pokud vás stejně jako nás láká cestování obytnou dodávkou a chcete se o něm dozvědět co nejvíc, jste u Martiny správně. Osobně bych si to hodně chtěla vyzkoušet už jen proto, že by odpadlo to neustálý vybalování a zabalování na našich cestách, takže tyhle Martininy články fakt hltám. Ale hltám i ty ostatní, protože Martina opravdu hodně dobře píše.

Martinu můžete sledovat na jejím blogu http://pohled-za-hranice.cz/
na facebooku www.facebook.com/pohledzahranice

a na instagramu www.instagram.com/pohledzahranice

Rumunsko od Ivy (DIY projekty)

„Letos jsem konečně měla to štěstí se podívat do Rumunska. Líbilo se mi u moře, konkrétně v Costinesti. Kouzelná je také krajina kolem ústí Dunaje. Klidná široká řeka obklopená zelenými pralesy. Rybáři tu tiše seděli a čekali na svůj úlovek. A nakonec Brašov. Velkoměsto uprostřed hor.

Do Rumunska můžete přijet kdykoli. Jsou tu hory, ale i moře. Krásnou přírodou se prohánějí stáda koz a ovcí. Určitě si někde kupte ovčí sýr. Rumunská kuchyně taky není k zahození. Doporučuji třeba sarmale s mamaligou nebo perišvárovou polévku. Ceny jsou nastavené jako u nás a veškeré služby jsou taky na přibližně stejné úrovni. Máte jedinečnou příležitost objevit tuhle krásnou zemi ještě, než úplně propadne turismu. A nezapomeňte navštívit pár hradů, ať nasajete trochu historie.“

Já se do Rumunska kdysi zamilovala na první pohled (ok, kecám na druhý, ale zamilovala), tak jsem byla hodně zvědavá, co na něj bude říkat Iva. A jsem ráda, že byla nadšená jako já. Iva se na svém blogu věnuje hlavně tvoření, ať už s dětmi nebo spíš tomu dospěláckýmu. Inspirace tam rozhodně najdete mraky a Ivu často inspiruje právě cestování, o kterém na blogu taky píše.

Inspirujte se na Ivy blogu http://www.diyprojekty.cz/ na jejím facebooku www.facebook.com/diyprojekty a na instagramu www.instagram.com/ivabaltaretu

Srí Lanka od Sylvy a Ondry (Rodina cestuje)

„Ne neprávem je Srí Lanka pro rok 2019 cestovatelskou destinací číslo jedna. Víme o tom své, vždyť jsme se letos na svěží ostrov omývaný vodami Indického oceánu podruhé vrátili, abychom ho ukázali naší malé cestovatelce, a už teď víme, že to rozhodně nebylo naposledy, co jsme tuto perlu indického oceánu navštívili.

Srí Lanka nabízí cestovateli vše, na co si jen vzpomene. Nekonečné liduprázdné pláže lemované palmami a mangrovy, úžasné národní parky, kde potkáte stádo divokých slonů a na břehu jezera vyhřívajícího se krokodýla, milí a vstřícní lidé vám kdykoliv pomohou a poradí, ochutnáte to pravé ďábelsky pálivé kari, které místní snídají, obědvají i večeří a když budete mít štěstí, setkáte se s velrybami, které kolem srílanských břehů hojně migrují.“

Pokud zatoužíte po ochlazení, vydáte se do hor, kde písčité pláže vystřídají věčně zelené dech beroucí plantáže čajovníku, jehož lístky jsou ručně sbírány tamilskými ženami a následně v továrnách tradičním způsobem zpracovány tak, aby se konečně ocitly v čajové konvici kdekoliv na světě.“

A já se pod tahle slova můžu podepsat! Sylva s Ondrou už spolu procestovali pořádný kus světa a loni k nim přibyla i malá cestovatelka Sabinka. Na jejich blogu tak najdete plno informací ohledně cestování s dětmi a také plno inspirace na výlety po ČR i cesty na druhý konec světa. Já letos obdivovala hlavně jejich výlet na polskou poušť Leba.

Určitě se podívejte na jejich blog http://www.rodinacestuje.cz/ a sledovat je můžete samozřejmě i na facebooku www.facebook.com/rodinacestuje a instagramu www.instagram.com/rodinacestuje

A kam vás a nás pošlu já?

Naše cestovatelský nej byl bezpochyby road trip po Americe a hlavně návštěva St. Louis. Článek o něm už jsem napsala, tak si ho přečtěte a zapište si to město za uši. Fakt to stálo za to! A my se teď vydáme oslavit příchod novýho roku do Bruselu. Těšim se jak malá. Na hranolky, wafle a hlavně na pralinky. Normálně bych se těšila i na pivo, ale to s dětma asi padá a pojedem spíš na cukrový vlně. V lednu to vypadá na Holandsko bez dětí a na konec června se chystá velký rodinný výlet do Černobylu. Jo, vybíráme si samý atraktivní destinace pro rodinný cesty. Minule jsme byli v Užhorodu, takže po Černobylu bysme mohli třeba mikrobusem na výlet do Chánova nebo tak něco.

Každopádně to v příštím roce vypadá na zajímavý čtení, tak zůstaňte na příjmu. Vážim si toho, že jste tu se mnou. Chci vám za to všem moc poděkovat a hlavně vám popřát hodně štěstí, zdraví a splněných snů v roce 2019!

Švýcarsko, Eiger, foto od Hanky

Portugalský Porto. tam jsme byli loni taky nadšený. Foto od Martiny

Ovšem jestli něco Martině hodně závidim (kromě skvělýho psaní a obytný dodávky), je to výlet po sklípcích s portskym v údolí Douro. Fakt sen, čtěte tady http://pohled-za-hranice.cz/stopach-nejlepsiho-portskeho-vina/

V Rumunsku najdete fakt pohádkový hrady a zámky. Třeba ten Draculův nebo taky Peleș, kde se dokonce o část výzdoby postaral můj milovaný Gustav Klimt.

Dunaj tvoří hranici mezi Rumunskem a Bulharskem. Jo, je to pořádná řeka.

Na Srí Lance najdete jak nádherný pláže,

....tak nádherný hory. Foto: Rodina cestuje

No comments

Letos máma přišla s tim, že Vánoce budou chudý. Chodí s tim teda každej rok a nikdy chudý nejsou. I když by nám s Davidem stačila klidně flaška napůl, máma to nikdy nevydrží. Beru tuhle její větu jako takovou vánoční tradici. Znamení, že se blíží svátky. Letos tomu ovšem nasadila korunu. Prej, že si budeme dárky vyrábět. Že to dělaj u její kamarádky a je to fakt žůžo. Jako žůžo by to bylo, kdyby nám někdo vyrobil flašku whisky (že jo, kluci z Třebíče), ale tohle vypadá spíš na vyšívaný dečky a keramický sněhuláky.

Vlastnoručně dělaný dárky od srdíčka jsou bezpochyby skvělý, ale jestli se do nich hodláte pouštět, zapřemýšlejte, jestli jsou skvělý i na druhý pohled. Jestli vaše babička bude mít opravdu radost, když z toho hrbatýho sněhuláka bude do konce života utírat prach. Tím vás rozhodně nechci od takových dárků odrazovat. Když se nad tim trochu zamyslíte, může to naopak být docela fajn – originální, často i levný a hlavně bude vidět, že vám na dotyčnym záleží. Přece jen to chce víc práce, než koupit tu flašku.

Další problém, který s DIY dárky mám (pro neznalý zkratka DIY rovná se do it yourself, tedy udělej si sám), je, že aby to k něčemu bylo, často potřebujete komplikovaněji dostupný materiál. A přece jen každý nemá čas běhat po obchodech, pošta je v předvánočnim období nespolehlivá a co když si vzpomenete na poslední chvíli. Plno DIY inspirace najdete třeba na blozích Ivy a Evy. Já jim nechci fušovat do řemesla. Timhle článkem se snažim spíš o inspiraci na dárky, který zvládne opravdu každý s minimem talentu, času i peněz, takový DIY dárky pro zoufalce. Tak jdem na to.

Domácí granola

Recept na tohle domácí müsli mám z Outdoorové kuchařky od Petry Pospěchové (o její Regionální kuchařce jsem psala tady) a přísahám, že nic lepšího stejně nekoupíte.

Potřebujete: 250 g ovesných vloček, 75 g strouhaného kokosu, 100 g slunečnicových semínek, lžíci třtinovýho cukru, lžíci medu, decku jablečnýho džusu, nějaký ty oříšky a sušený ovoce (já většinou používám sušený meruňky a mandle, zkoušela jsem i datle, ale v zásadě to bude fungovat se všim, co máte rádi a co máte doma).

V kastrolu zahřejete džus a rozpustíte v něm med a cukr. Pak přidáte vločky, kokos, slunečnicový semínka a oříšky, pořádně promícháte a necháte trochu opíct. Troubu předehřejete na 170 stupňů, směs rozprostřete na plech vyložený pečícím papírem a dáte píct na cirka 30 minut. Zhruba po deseti minutách směs ale vždycky trochu promíchejte, ať se vám to nepřipeče. Trochu teda může, protože trochu připečený je to nejlepší. Když máte dopečeno a opečeno, vyndejte z trouby a po vychladnutí přidejte nakrájený meruňky nebo jiný ovoce.

Šumivý koule do koupele

Tuhle věc mi byl čert dlužen. První šumivky jsme koupili holkám v Americe. Odškodný za moje dlouhý vybírání spoďárů u Victoria’s Secret. A u Victorie maj všechno. I tyhle šumivý věci do koupele (konkrétně tenhle pes za to může). A od tý doby se to táhne a chtěj to do vany furt. Obchodu Lush se s dětma vyhybám obloukem, páč to je horší, jak jít kolem hračkářství. Takže jsem pátrala, jestli se to nedá vyrobit doma (jinak to fakt stojí nesmysl) a zjistila jsem, že dá a dost jednoduše.

Potřebujete: hrnek jedlý sody (kupovala jsem tu, ale poslouží i pytliky ze supermaketu), půl hrnku kyseliny citronový (= zhruba pět pytlíků ze supermarketu), lžíce rozpuštěnýho kokosovýho oleje, lžíce esenciálního oleje, vodu a rozprašovač a případně potravinářský barvivo (ideálně v prášku).

Je to lehký jak facka. Suchý ingredience smícháte v míse, přidáte olej, promícháte metličkou a teď to zásadní – přidáváte vodu, aby vám to drželo pohromadě. Ovšem nemůžete to tam přilejt, protože tim spustíte šumivou reakci, takže musíte vždycky opatrně pokropit vodou z rozprašovače, zamíchat metličkou a tak pořád dokolečka. Když směs zmáčknete v dlani a drží vám to pohromadě, jste ve finále a můžete plnit formičky. Jako formička poslouží klidně kelímek od jogurtu, já použila dětský kelímky do vany z Tchiba. Formičku pořádně napěchujete, pak už to jen vyklopíte a necháte vyschnout.

Všechno seženete v supermarketu nebo v drogerii. Oleje klidně můžete přidat víc a nemusíte se držet jen kokosu. Výhoda je, že to je fakt hodně variabilní zábava. Můžete experimentovat s různými vůněmi, přidávat sušený květy a vytvářet šumivky různých barev a tvarů. Na originální návod, ze kterýho jsem vycházela, koukněte sem. Jo, a pokud někoho chcete obdarovávat šumivkou, zjistěte si, jestli má vanu. Jinak je to dárek, víte k čemu…

Sůl do koupele

Věc pro ultralíný. To zvládnete i v polední pauze, jestli máte poblíž drogerku. Potřebujete akorát koupelovou sůl, něco sušenýho a něco voňavýho. Já použila koupelovou sůl, která už byla ovoněná tymiánem, přidala jsem pytlík mátovýho čaje (jako roztrženej, sušená máta bude lepší, ale chcem to rychlý a lehký) a nějaký ty kapky eukalyptovýho oleje. Smícháte to všechno dohromady a hups šups, hotovo. Tahle směs pořádně protáhne nos, takže to můžete dát i někomu bez vany a nazývat do lékem proti rýmě. Páč jak říká tchyně, na rýmu je nejlepší strčit nohy do lavoru.

Jak to zabalit

Výše napsaný je samozřejmě jen půlka úspěchu. Ideál je koupit na granolu a koupelovou sůl nějaký hezký sklenice a šumivky zabalit do celofánu. Pokud ale fakt poběžíte večer do supermarketu, pravděpodobně tam nic z toho nekoupíte. I na to jsem ale myslela. Dobře poslouží papír na pečení, ze kterýho pomocí lepenky, sešívačky nebo třeba jehly a nitě (záleží, co máte po ruce), zvládnete dát dohromady sáček.

Nebo koupíte třeba marmeládu ve sklenici, marmeládu vyndáte, sklenici umyjete a nandáte do toho koupelovou sůl nebo granolu. Pokud chcete, aby to vypadalo líp než jako dárek ve sklenici od marmelády, můžete vzít nějaký kus látky (nebo starý triko), vystřihnete kolečko a uvážete na víčko stužkou. Další upgrade, který ale není až tak praktickej na přenášení, je napatlat sklenici lepidlem Herkules a opatlat jí ve strouhanym kokosu. Vypadá to sněžně, vánočně a dá se to pak použít jako svícen na čajovku.

Tak to by bylo. Snad jste nabrali inspiraci a já jdu dál vyrábět. Protože rodino a přátelé, přesně tohle letos dostanete. Všichni.

4 comments

Vždycky jsem si přála vyzkoušet si život někde v cizině. Je to takový moje nesplněný přání. I když ne až tak velký, abych měla nějaký násilný tendence hledat nám nový práce, školky a dobrý zdravotní pojištění. Ale o to radši čtu příběhy jiných. Expatská literatura je můj oblíbený žánr, zvlášť pokud ji píšou Češi. Jasně Angličan v Paříži je taky legrace (Stephen Clarke a jeho série Merde), ale český oči jsou český oči.

Takových knížek přece jen tolik nevychází, ale v době internetu, je vcelku jednoduchý najít lidi, kteří střípky svého expatského života v cizině hází na sociální sítě. Třeba českou novinářku Janu LeBlanc, která žije v Americe (kuk na její Instagram a blog; vlastně Jana žila v Americe, protože nedávno začala expatský dobrodružství v Turecku). Když se začaly objevovat zmínky, že jí bude vycházet knížka Moje bejby Amerika, začala jsem se těšit. Dokonce tak, že jsem se chtěla vydat na pražský křest knihy, ale David jel zrovna na služebku a já byla líná hledat hlídání. Místo křtu píšu aspoň tenhle článek.

Miluju Ameriku. I když se to u nás asi moc nenosí, protože Američani jsou přece tlustý, hloupý, patetický, namyšlený a tak vůbec. Já to tam mám ráda. Úsměvy, jídlo, přírodu, pozitivní naladění, vysokou úroveň služeb (žádný zpruzelý číšníci), prostě mám pro tu zemi slabost. Mám pár amerických přátel a dřív jsem se pohybovala v prostředí amerických expatů žijících v Praze, takže mám i poměrně slušný přehled o různých kulturních rozdílech. Je to téma, které přijde na řadu vždy, i když konkrétní náměty se mění. Zatímco dříve byl zdrojem největšího amerického úžasu náš levný a všudypřítomný alkohol a funkční MHD, která vás dostane z hospody domu v kteroukoli denní i noční hodinu, dnes je to spíš délka a výše český mateřský dovolený. Inu, zestárli jsme.

Kulturní rozdíly jsou ale hlavně drobností všedního života, který jako expat dennodenně musíte žít. Můžou vás vytáčet, můžete se jim smát, ale nevyhnete se jim. Když si jich začne bedlivě všímat novinářka a začne v nich šťourat, je z toho na papíře zajímavý a zábavný čtení. Když se té novinářce navíc ve Státech narodí dítě, dostáváme se ještě o level výš, protože tam už nejde jen o humorné rozdíly, ale vlastně o život. Jak budeme vychovávat dítě, česky, anglicky, budeme mít Ježíška nebo Santu a jsi ochoten mě na Velikonoční pondělí mlátit pomlázkou? A vlastně i ty teplý večeře a opečovávání domácího krbu, na který jsme tu my holky chtě nechtě zvyklý, je za oceánem úplně jinak.

I když mě popis americký verze plavání s dětmi dost pobavil a celá knížka Moje bejby Amerika je hodně zábavná a překvapivá (třeba cena porodu – částka je v obou zemích podobná, ale v Americe jde o dolary), je hlavně o tom, jaký to je v cizině opravdu žít (neděste se zavádějícího názvu, dětských témat knížka plná není). Navždycky. Když vlastně nevíte, čí jste, kam patříte a co vlastně budete dělat. Když vám začnou chybět věci, který byly dřív tak samozřejmý, že jste ani netušili, že jsou a že je máte rádi. Když vám chybí rodina a přátelé a netušíte, kde a jak se s někým spřátelit v nové domovině.

Musím přiznat, že prvně mi knížka přišla jako oddechový čtení ke kafíčku. Po přečtení ji ale doporučuju každýmu, kdo o životě v cizině uvažuje. Nebo si třeba jenom myslí, že jinde je tráva zelenější. I když bych si v cizině pořád přála vyzkoušet žít, knížka Moje bejby Amerika vlastně shrnuje důvody, proč bych nechtěla odejít do ciziny na trvalo. Doma je prostě doma. I když znáte to, člověk míní, život mění.

A jestli jsem vás pořád nepřesvědčila, že to stojí za přečtení, tak v části o jídle najdete recept na skvělý banánový chleba, který se prý vždycky povede. Mně se teda povedl. Hodně se mi povedl.

PS: Nikdy nezapomenu na svůj první návrat z USA. Byla jsem tam skoro tři týdny jen s americkými přáteli (žádný rušivý český elementy). Bylo to v předvánoční době, ale i když je Amerika země konzumu a já tehdy nakupovala poměrně dost, kromě hezký vánoční výzdoby, bylo všechno tak v klidu, bez stresu, s úsměvy a příjemnym klábosenim s prodavačkama. Pravý kulturní šok nastal po návštěvě obchodů v Praze. V Bille jsem se málem rozbrečela, když na mě pani u lahůdek vyštěkla: „Co to bude?“ Žádný „dobrý den, jak se máte, to je dneska hezky“. Bylo to, jak kdybych jí zavraždila pudla. Pravá apokalypsa pak přišla v Tescu uprostřed souboje nákupních košíků, ve kterých sedělo asi deset kilo mouky, pytel prášku do pečiva, dvě flašky rumu, pět kilo cukru moučka, tři kila strouhanýho kokosu… Tehdy mi došlo, že jsem zase v Čechách a Vánoce jsou za dveřma. Přežijme i letos tu předvánoční apokalypsu ve zdraví.

Amerika je země fast foodů. Tam maj i svůj smysl, protože jídlo tam je opravdu levnější než v normální restauraci (na rozdíl od Čech, kde souboj McMenu vs. polední meníčko v hospodě vyhrává...)