cestování s dítětem ČR jídlo výlet Vysočina zahrada zámek

Jaroměřice nad Rokytnou – moravské Versailles a moje srdcovka

by uneseni - 24.1.18

Určitě máte taky nějaký ten zámek, kde jste byli za svůj život nejmíň padesátkrát. Někam do okolí jste jako děti jezdili na prázdniny k babičce, tetě nebo k nějakému jinému příbuzenstvu a návštěva téhle pamětihodnosti se na program dostala skoro vždycky. Možná jste v tom zámku byli tolikrát, že už ho nemůžete ani vidět, a komnata plná loveckých trofejí či portrét zámeckého pána, který vás sleduje všude, kam se hnete, vás už k smrti nudí. Navíc se cítíte podvedeni tím zrcadlem, které vám mělo zajistit věčné mládí, když se do něj podíváte. Řekněme si upřímně, návštěvy zámků bývají plné takových klišé a prohlídky se časem zas až tolik nemění, takže vás toho zpět (kromě nostalgických vzpomínek) už moc netáhne. Přidejte nudné průvodce a nepříjemný personál a může z toho vyjít třeba taková lednická tragédie. To ale není případ Jaroměřic nad Rokytnou. To je jeden ze zámků, kam se budete vracet rádi. Nebo aspoň já se tam ráda vracím a to z několika důvodů.

Několik prohlídkových okruhů

Když je to stejné, začne to za chvíli nudit. V Jaroměřicích mají čtyři prohlídkové okruhy. Jeden z nich se každoročně trochu mění a je s ním spojena výstava přibližující někdejší život šlechty. My před pár lety viděli expozici o někdejším cestování. Hlavní okruh jsem tedy neviděla ani nepamatuju, takže o jeho kvalitě poreferovat nemůžu, ale ségrám se to líbilo moc. Rozhodně nesmíte vynechat prohlídku barokního chrámu svaté Markéty, který k zámku patří, ale zároveň je tak trochu stranou. Dětem se potom bude líbit výstava starých hraček. Jen upozorňuji, že hračky (hlavně staré kočárky) jsou v dosahu, lépe tam tedy jít s dětmi, které pochopí, že si s exponáty hrát nemohou. A musím přiznat, že výstava je i dobrou inspirací. Podobný domeček pro panenky pro holky jednou chci.

Sympatický personál

Nevím, jakou zkušenost máte vy, ale dle té mé je milých pokladních na zámcích jak šafránu. V Jaroměřicích jsem poslední léta na pokladně narazila na hrozně milé paní, které vám vše doporučí, nabídnou a usmívají se od ucha k uchu. A když přijdete do zámecké kavárny chvíli před zavíračkou, tak vás nečekají kyselé ksichty a dokonce si tam vypijete kafe a sníte dort, aniž by vám servírka strkala do židle mopem.

Skvělá cukrárna

Kavárna/cukrárna je zároveň tréninkovým pracovištěm pro lidi s kombinovaným a mentálním postižením, které učí zapojit se do pracovního procesu. Zároveň zde můžete koupit i různé výrobky klientů obecně prospěšné společnosti Barevný svět. Ale hlavně je to příjemné místo, kde koupíte vynikající dorty.

Krásná zahrada

Pokud nechcete do zámku, můžete se procházet jen po zámeckém parku, který je pěkně udržovaný a v létě to tu všechno krásně kvete. Největší bonus ale je, že v parku je plno kachen, které se dají krmit. Což zní jako skvělá zábava pro důchodce, ale stejně tak to baví i děti. V zahradě je navíc stále co objevovat. Teprve tohle léto se mi povedlo v jednom rohu narazit na užitkovou zahradu, která dříve sloužila k zásobování šlechtických stolů ovocem, zeleninou, bylinkami, ale také čerstvými květinami. Šlechtici už v Jaroměřicích nejsou, zahrada ale zůstala. Květiny z ní dnes zdobí zámecké prohlídkové trasy a pěstují se zde také květiny a keře pro dosadbu do okrasné zahrady.

Festival Petra Dvorského jako bonus

Každé léto se tu koná hudební festival Petra Dvorského, kde můžete navštívit koncerty jak klasické, tak populární hudby. Samozřejmě žádný disko trysko, ale v jaroměřické zahradě hrál třeba Vojta Dyk. Koncerty se konají jak v zahradě, tak ve vnitřních prostorách zámku – třeba i v chrámu svaté Markéty. Musím říct, že nabídka je vcelku bohatá a stojí za to. Byli jsme na koncertě Dana Bárty s Illustratosphere na nádvoří zámku ve Valči a loni se nám povedlo dostat i na zahajovací koncert v jaroměřické zahradě. Musim říct, že to byl jeden z nej kulturních zážitků roku. Skvělá organizace, úžasná hudba, nádherná atmosféra. Za mě lepší jak opera ve Veroně. Letos bych chtěla jít zase.

Jaroměřice jsem navštěvovala ještě v době, když měly červenou barvu, která jim podle mě slušela víc (což je asi o zvyku). Červenou jim ovšem daly zřejmě až soudruzi v šedesátých letech, takže s probíhající rekonstrukcí mění zámek barvu na okrovou. Já to tam budu mít ráda, ať budou mít jakoukoliv barvu.