Templářský poklady v Tomaru

by uneseni - 31.1.18

Asi mám nejradši menší města. Takový ty, o kterých nic netušíte, který si žijou svym trochu ospalym, línym životem. Nemusíte tam dávat pozor, že vás natáhnou v nějaký turistický pasti, neprodíráte se hromadama levných cetek z Číny, všechny byty v centru nejsou pronajatý turistům a ani to nevypadá, že by tu někde mělo být něco zvláštního. Cítíte se tu trochu jako doma. V plno takových městech asi nic zvláštního není, ale některý se tak jen tváří a berou svý poklady, jako by se nechumelilo. Jako by vlastně o nic nešlo. Tohle tu stojí po staletí, normálka, proč jste z toho tak vedle?

Předloni byla takovým městem překvapení italská Brescia, loni portugalský Tomar. Jojo, zase se na mě usmálo štěstíčko. Kousek od sebe a tak nějak na naší cestě (Lisabon – Porto) jsou totiž tři kláštery ze seznamu UNESCO. Čas jsme měli na jeden, takže babo raď, který si mám vybrat? Korunou jsem neházela, ale ten v Tomaru mi podle fotek přišel tak nějak nejzajímavější, nejneobvyklejší a s takovým exotickým nádechem. Třeba jsou nakonec ty další dva ještě krásnější, ale klášter v Tomaru pro mě byl památkou roku.

Klášter byl založen roku 1160 řádem templářů. Ano, těmi tajemnými templáři, kteří vlastně ani netuším, čím si tu šílenou tajemnost zasloužili, a po kterých nám v Čejkovicích zbyly rozsáhlý vinný sklepy. Víno z nich je dneska sortiment každý benzinky a klasický výběr, když takhle v noci jedete domu a ještě máte chuť na sedmičku. Poklady templářů nyní i na vaší OMV. Takhle dopadaj boží bojovníci.

Ale kdo to mohl kdysi tušit. Templářský rytířský řád vznikl v dobách křižáckých výprav a založil ho Francouz Huguens de Payns spolu s osmi dalšími rytíři pravděpodobně roku 1119. Název řádu potom odkazuje na Šalamounův chrám neboli templ. Kromě obvyklých slibů chudoby, čistoty a poslušnosti měli templáři chránit posvátná místa a nově vzniklé křesťanské státy proti nevěřícím a za časů reconquisty měli páni na Pyrenejském poloostrově kupu práce. Během 13. století byla tomarská pevnost součástí obranného systému, který chránil mladé portugalské království proti Maurům.

Za časů templářů byla postavena jedna z nejúžasnějších částí celého klášterního komplexu, kaple Božího hrobu, která měla předobraz v té jeruzalémské. Výzdoba kaple je až z další významné epochy kláštera, přestavby, která probíhala za krále Manuela I. (králem mezi lety 1495–1521) a po kterém se jmenuje celá umělecké období. Takzvaný manuelský styl v sobě kombinoval pozdní gotiku, italskou renesanci i maurské vlivy, prostě šlo o takovou všehochuť. V gastronomii je dneska moderní říkat míchání různých kuchyní fusion, tak tohle byla fúze umělecká. Místo na talíři se středověk s Itálií a islámem smíchal na stěnách a výsledek byl pořádně oku lahodící. Jedním z vrcholů manuelského stylu je bohatě zdobené okno v tomarském klášteře, které vytvořil Diogo de Arruda. Další z významných manuelských památek jsou Belémská věž a klášter svatého Jeronýma v Lisabonu.

Azulejos

Musím ale říct, že Belémská věž mě tak nenadchla. Ono kouzlo Tomarského kláštera je právě v různorodosti slohů, stylů a prvků, které se zde za celou jeho historii promíchaly. Najdete tu jak klasické portugalské barevné kachličky, takzvané azulejos, další část na vás dýchne až asijskou exotikou, tu je zase racionalita, symetrie a jinde jste okouzleni romantickou ruinou. Jako jo, pokud byste chtěli natáčet napínavý středověký thriller o tajemstvích templářského řádu, lepší lokalitu pro něj těžko najdete.

Celé městečko, na které z kopce shlíží klášter, mi navíc učarovalo hrozně příjemnou atmosférou. Měli jsme tam krásný apartmán, na dvorku rostly pomeranče, jedli jsme oběd v báječné restauraci s parádnim výhledem, kromě návštěvy kláštera jsme zvládli i dětský hřiště a pak ještě v předvánočně vyzdobenym centru narazili na nafukovací atrakce. A turisti prakticky žádný. Prostě zázrak. Tomar leží jen hodinu a půl cesty od Lisabonu, takže jestli do těch končin zavítáte, rozhodně ho nevynechte. Určitě budete taky uneseni.

PS: A uneseni byli i jiný. Na blogu Nebuď vorvaň jsem narazila na hezký psaní o roadtripu Portugalskem. Jednou ze zastávek byl i Tomar a taky jim vyrazil dech.