Valašská kyselica, slezský bigos, chodský koláč – znáte tradiční českou kuchyni? / SOUTĚŽ - uneseni

Valašská kyselica, slezský bigos, chodský koláč – znáte tradiční českou kuchyni? / SOUTĚŽ

by - 17.10.18



Jídlo a cestování jedno jsou. Kdo čte tenhle blog už dýl, musí mu to být jasný. A kdo ne…no, jíst se musí a byla by velká škoda cizí kraje neochutnat. A tím myslim i český kraje. Ona je vlastně ta zahraniční kuchyně tak dostupná a domestikovaná, že pravou exotikou se stává regionální jídlo. Nebo kdy jste naposledy jedli pravý krkonošský kyselo? A jedli jste ho vůbec někdy?

Mám fakt radost, že s rozmachem farmářských trhů a vší tý domácí kuchyně jako od babičky se na stoly dostává čím dál víc českých regionálních jídel. Dalo by se říci, že se z nich stává celkem trend. Bylo jen otázkou času, kdy jim někdo věnuje i kuchařku. Nebo to možná je obráceně. Regionální kuchařka od Petry Pospěchové vyšla totiž už v roce 2013, takže za těma trendy regionálníma jídlama stojí asi i ona. Já, jelikož jdu těžce s dobou, jsem si tuhle kuchařku koupila letos. Pět let. Takhle pružně já reaguju na knižní novinky.



A může za to vlastně náhoda. K Vánocům jsem dostala od stejné autorky Outdoorovou kuchařku. Outdoorovej nadšenec zrovna nejsem, na túry do hor nevyrážim a ešus jsem viděla naposled na táborovym puťáku, ale tu kuchařku jsem přečetla od začátku do konce a za a) mě dost bavila, za b) dostala jsem chuť do hor s ešusem vyrazit. Výhoda je, že kromě receptů a různých praktických informací jsou zde i konkrétní tipy, kam se vydat. Prostě je to i pro outdoorový dementy. Jako slušná inspirace na vaření mi Outdoorová kuchařka posloužila při letošním pobytu na horský chatě (kuk článek o lyžích a mně) a navíc si podle ní dělám granolu k snídani.

Když jsem jednim dechem přečetla Outdoorovou kuchařku, koukala jsem, co má autorka na svědomí dál, a narazila na její starší Regionální kuchařku. Vzhledem k tomu, že mě lidový umění, kultura a tradice fakt baví, je Regionální kuchařka knížka přesně pro mě. Navíc čim jsem starší a v kuchyni zručnější, tim víc dokážu docenit tradiční český recepty, který kolikrát vůbec nejsou tak složitý a pracný, jak se mi kdysi zdálo. A Tonička, která je povětšinou živá ze vzduchu, českou kuchyni miluje (a jídlo v zahraničí začíná být poněkud problém). Čas naučit se něco (staro)novýho. Nehledě na to, že ač je pražská gastronomická scéna pestrá, absolutně netušim, kde tu najít valašskou kyselicu.


A jaká ta Regionální kuchařka vlastně je? V prvý řadě neni tolik povídací jako Outdoorová kuchařka. Kuchařka je rozdělená do jednotlivých kapitol podle regionů. Každá kapitola začíná krátkym povídánim o daný oblasti a pokračuje recepty. Dneska je supermarket nebo aspoň Vietnamec všude, ale dřív, když jste bydleli v nehostinných horách, měli jste na talíři něco úplně jinýho než lidi od jihočeských rybníků. Výhoda je, že suroviny na většinu receptů jsou snadno dostupný, na čemž u mě kuchařky často ztroskotávaj. Stejně jako za časů našich předků dostupnost surovin definuje moji stravu. Dřív to teda záviselo na okolních polích, loukách a lesích, dneska na nabídce okolních obchodů a supermarketů. Jo, jsem lenoch a pro nějaký speciální věci se vyhrabu tak dvakrát do roka.

Kuchařka je docela překvapivá, páč ty nedobře dostupný suroviny byste v český kuchyni kolikrát úplně nečekali. Jako ok, že se na Vánoce kdysi v Praze jedli šneci, je docela známá věc. Tahle tradice se navíc vrátila a šneky teď o Vánocích nabízí plno restaurací. Slávky na víně bych ale na tradiční český jídlo netipla. A hlavně je kuchařka dost užitečná, páč dřív se prostě zužitkovalo všechno od A do Z. Králičí vnitřnosti kvůli receptům sice vyhledávat nebudu, ale jiný „zbytkový“ recepty se mi hodily dost – uhlířina z uvařených brambor nebo karbanátky z masa, co zbude po slepičim vývaru.


Nás doma zřejmě čeká podzim s českou regionální kuchyní. Jsem docela nadšená a těšim se, co dobrýho se ještě přiučim, Zvlášť když jsme se konečně naučila dělat pořádnou svíčkovou. Možná překonám lenost a vrhnu se do nějakýho kynutýho těsta. Takovej pražskej koláč jsem jako malá mívala hodně ráda. Jestli se do regionálního podzimu chcete vrhnout taky, s koupí neváhejte, páč jelikož to už pár pátků není žádná novinka, kuchařek v knihkupectvích tolik není. Jen teda upozorňuju, že jestli jste kuchařský začátečníci, bude to chtít před pohodlnym vařenim podle Regionální kuchařky nějakej ten trénink (i když třeba nějaký polívky zvládnou i vařenim nepolíbení). Doporučuju začít s Janou Florentýnou Zatloukalovou, páč její recepty jsou fakt blbuvzdorný (vařim podle nich taky).

PS: Pokud vás lidový tradice a regionální jídla zajímaj, na konci Regionální kuchařky je i seznam další literatury. A pro knížky se seznamem literatury já mám slabost.


SOUTĚŽ

A je tu soutěž! Regionální kuchařka už je nedostatkový zboží, ale nakladatelství Smart Press bylo tak hodný, že mi pro vás věnovalo Outdoorovou kuchařku od Petry Pospěchové, kterou jsem v článku taky zmiňovala. Tyhle horský recepty se hodí perfektně i na chatu s dětmi, když je do obchodu daleko. Nebo prostě na jakýkoli cestování a život vůbec. On ten život s dětmi stejně kolikrát vypadá jak expedice na severní pól.

Jestli chcete vyhrát, napište mi do komentářů pod tenhle článek název vašeho tradičního rodinnýho jídla. Prostě něco, co máte spojenýho s maminkou, tatínkem, babičkou a třeba už to vaříte taky nebo byste se to chtěli naučit vařit. Pokud přidáte recept, budu ráda a ostatní čtenáři určitě taky. Do komentáře, prosím, uveďte i nějaký kontakt na sebe. Nejlépe mail, případně klidně odkaz na váš facebook nebo instagram, jméno vašeho poštovního holuba, prostě něco. Reklamy na mastičky proti plísnim na nohou vám posílat nehodlám, ale jestli vyhrajete, potřebovala bych vám dát nějak vědět. Soutěžní komentáře můžete přidávat do 28. 10. 2018. Jméno výherce Outdoorový kuchařky se pak dozvíte na facebooku a taky v příštím článku za 14 dní. Díky a těšim se na ty vaše rodinný poklady!

A pro inspiraci házim naše rodinný stříbro, který bohužel David nesnáší (ale já ho miluju) – květákový placičky. Recepty psát neumim, tak buďte milosrdní. Vemte jeden květák, rozdělte ho na růžičky a dejte vařit do vody. Až bude uvařenej a měkkej, slijte vodu, uvařenej květák hoďte do mísy a rozmačkejte šťouchadlem na brambory nebo vidličkou. Pak přidejte dvě vejce a zasypte to polohrubou moukou. Kolik nevim, vždycky to dělám do oka. Prostě aby to připomínalo těsto na bramboráky. Osolte, klidně přidejte bylinky podle chuti a pak placičky smažte na oleji nebo sádle. Prostě postup jak u bramboráků. Jako příloha jsou dobrý brambory nebo bramborová kaše.

Moje první povedená svíčková neboli srnčí na smetaně

Máma má divadlo. To jsem musela využít



Může se vám líbit

22 comments