Jak na Louvre bez turistů

by - 14.11.18



Když zavítáte do Paříže, Louvre je povinná zastávka. Přece jen maj tam Monu Lisu, asi nejslavnější obraz světa. Taky to podle toho vypadá a do Louvru míří davy turistů hlavně kvůli ní. Jestli nemáte rádi lidi a turisty, v prvý řadě nejezděte do Paříže. Ale když už tam náhodou budete a budete chtít do toho Louvru, pojďme se podívat do míst, kam moc turistů nezavítá. Jsou totiž dostatečně daleko od Mony Lisy.

V tomhle článku nenajdete triky, v kolik přijít hodin, abyste se vyhnuli frontě u pokladny (i když předpokládám, že koupit lístky online neuškodí), ale koukneme se do druhýho patra Louvru, do míst, kde je na lavičkách prach, do míst, kam jen málokterá nezaměstnanecká lidská noha vkročí.

Možná trochu přehánim, ale většina turistů se vydá po šipkách k La Giocondě (neboli Moně Lise), proběhne pár místností po cestě, možná pár okolo, ti statečnější se ještě podívaj na nějakou tu tichou prostotu a ušlechtilou velikost řeckýho sochařství, ale do druhýho patra už fakt dojde málokdo. Nu což, řekněme si upřímně, v Louvru toho je moc a Da Vinciho Mona Lisa je jen jedna. I když pak tu je ta druhá.

Camille Corot, Žena s perlou, repro dle: www.wga.hu

Camille Corot a ta druhá Mona Lisa


Je pár ženských portrétů, který jsou opravdu profláklý. Kromě Mony Lisy je to třeba Vermeerova Dívka s perlou (je o ní i knížka a film) a taky Corotova Žena s perlou (kolem 1868–1870). Ta je vlastně takovou kombinací Da Vinciho Mony Lisy (to, jak žena sedí, poloha rukou a tajemný výraz) a Vermeerovy Dívky s perlou. Na tu odkazuje zase název Corotova obrazu. Údajně si ten lístek, co má portrétovaná na čele, někdo kdysi spletl s perlou a už to obrazu zůstalo.

Právě Corotova díla najdete v druhém patře Louvru a musím říct, že na mě při poslední návštěvě Louvru zapůsobila nejvíc. Camille Corot nepatří k výrazným umělcům. Nebo takto, jeho význam v dějinách umění je nezpochybnitelný, ale nejsou to díla, která ohromí na první pohled. Nekřičí. Působí tiše a klidně. O to větší je ale jejich síla na pohled druhý. Ani Corot sám nebyl velký bouřlivák, žádný skandální umělec, co zemřel tragicky a chudý. Naopak se připomíná jeho dobročinnost a fakt, že svým chudým uměleckým kolegům leckdy vytrhl (finanční) trn z paty. Rozhodně doporučuji nevynechat.

Georges de La Tour, Svatý Josef s Ježíškem v dílně, 1645

Georges de La Tour a magické světlo


Druhý důvod, proč zavítat do druhýho patra Louvru je Georges de La Tour (1593–1652), francouzský barokní malíř, jehož obrazy vynikají obzvlášť magickym světlem. Hrát si se sirkama v dějinách umění nikdo líp neuměl. Přítmí a nádherně osvícený obličeje. Nechápu, proč tenhle umělec není víc známej (mimochodem znáte ho?).

Mně teda jeho existence poměrně dlouho unikala a přišla jsem na něj vlastně až díky nějakýmu totálně přiblblýmu filmu, ze kterýho si kromě La Tourova obrazu nic nepamatuju. Pátrala jsem a pravděpodobně šlo o film Rozvod po francouzsku, který podle hodnocení na CSFD asi ani vidět nechcete. Zároveň jsem při tom pátrání objevila, že La Tourův obraz Svatý Máří Magdalény se objevil v jedný scéně Disneyho Malý mořský víly. Tam bych ho teda nečekala.

Georges de La Tour u Ariel doma, repro dle: https://www.artdocentprogram.com/mystery-painting-little-mermaid/

Poussin, Rembrandt a ti další


A samozřejmě to není všechno. Je tu Rembrandt, Poussin, bratři le Nainové, Ingres, Géricault i Delacroix. Samý velký jména, psát bych mohla romány, ale nechci vás unavovat povídánim. Lepší bude se na ty krásy prostě podívat. Upřímně řečeno, Monu Lisu v Louvru klidně vynechejte. Její slávě stejně dost napomohlo to, že jí kdysi jeden frajer ukradl a opletačky kolem týhle aféry měl i sám Picasso. Pokud chcete vidět pořádnýho da Vinciho, vydejte se spíš do Milána prohlídnout si Poslední večeři (pozor, lístky kupovat s dostatečnym předstihem, koukněte na článek zde). Přes ty davy v Louvru toho stejně moc neuvidíte. Prostě někdy je lepší opustit hlavní, notně vyšlapaný a vošlapaný trasy a vydat se objevovat poklady do bočních uliček.

Camille Corot, Vzpomínka na Castel Gandolfo

Camille Corot, Corotův ateliér, cca 1873

Georges de La Tour, Svatá Maří Magdalena, 1640-1645

Georges de La Tour, Svatý Josef s Ježíškem v dílně, 1645

Georges de La Tour, Svatý Šebestián ošetřovaný svatou Irenou, cca 1649

Bratři le Nainové, Kuřáci, 1643

Bratři le Nainové, Venkovská rodina, cca 1640

Nicolas Poussin, Et in Arcadia Ego, 1637-1638, neboli i zde v ideální Arkádii jsem já, smrt. Na první pohled idylický obraz se zajímavym obsahem, co vydá na romány.

Eugéne Delacroix, Dívka na hřbitově, 1824

Jean Auguste Dominique Ingres, Koupající se, 1808

Jan van Eyck, Madona kancléře Rolina, kolem 1435

Rembrandt, Batšeba s dopisem od krále Davida, 1654


Může se vám líbit

0 komentářů