Předvánoční Řezno (neboli Regensburg po německu) - uneseni

Předvánoční Řezno (neboli Regensburg po německu)

by - 19.12.18


Nejsem moc vánoční typ. Na vejšku jsem chodila (vlastně ještě chodim, ale teď už jen párkrát do roka) do pražský Celetný, takže vánoční trhy a stromeček na Staromáku pro mě znamenaly, že se budu muset procpávat o hodně většim množstvim lidí než normálně. A fakt jsem při těch cestách neměla nejmenší chuť stavit se na svařák. Nikdy.

Asi i vlivem týhle životní zkušenosti jsem nikdy netrpěla touhou, nějaký adventní trh navštívit. Až přišly děti a já nějak s radostí začala dělat všechny ty vánoční věcičky včetně výroby adventních věnců a jiných dekorací. Přišel čas zkusit i trhy. Jelikož jsem dostala tip na Řezno (neboli Regensburg, ale česky je to hezčí, takový říznější), vydali jsme se druhou adventní neděli tam.


Řezno je hodně starý město. Možná si ještě z hodin dějepisu budete pamatovat, že pod biskupství v Řezně kdysi církevně spadaly Čechy, což se změnilo až založením pražskýho biskupství v roce 973. První pražský biskup Dětmar. Možná jste si to kdysi psali na tahák. Tak to jen pro ilustraci, že Řezno něco pamatuje. A kupodivu hodně staveb, co něco pamatujou, tady pořád stojí, takže je město zapsaný na seznam UNESCO. O důvod víc, proč tam jet.

Jelikož jsme do Řezna jeli jen na otočku, plus teda počasí za moc nestálo, nedávali jsme si velký cíle – trhy, dóm a Walhalla. Kromě toho je v Řezně hodně starý kamenný most, jakože starší než Karlův a dokonce starší než Juditin, který stál na místě Karlova mostu před Karlovym mostem. Ale k tomu jsme nedošli. Za hezkýho počasí bych ráda město prošla křížem krážem, ale zima, déšť, dvě malý děti. Hlavní byl dóm svatýho Petra a všechny naše kroky vedly okolo něj. Dóm se začal stavět roku 1273 a byl dokončen roku 1520. Nebo teda dokončen. Na takovym baráku se musí něco dělat furt, takže časem přibyly nějaký barokní tajtrliky, když baroko vyšlo z módy, prošel dóm zase v 19. století regotizací, aby byl gotičtější jak za gotiky. Tuhle neogotickou úpravu zadal král Ludvík I. Bavorský. Ten svoje stavební aktivity soustředil hlavně do Mnichova a pozor zajímavá informace – právě Ludvík stojí u zrodu slavnýho Oktoberfestu. Z jeho svatby roku 1810 se vyklubal tak vydařenej večírek, že bylo záhodno ho každoročně opakovat. A zbytek už je historie.


U Ludvíka I. Bavorského ještě chvíli zůstaneme. 19. století dalo vzniknout pojmům jako národ, vlastenectví a bylo taky stoletím pomníků. Dobový heslo jako by bylo: „Každej velikán musí mít svůj pomník. A nejlíp v každym městě.“ A kromě pomníků, se stavěly i celý chrámy, kde se už osvícená společnost nechodila poklonit bohům, ale svým národním hrdinům. Walhalla v Řezně je asi památník nejvelkolepější. Dal ho postavit v letech 1830–1842 právě Ludvík I. Bavorský pěkně v klasicistnim stylu neboli ještě větší Řecko jak v Řecku. Architekt Leo von Klenze se inspiroval athénským Parthenonem, prostě pravá pocta německý moudrosti a velikosti. Uvnitř najdete busty všech možných velkých jmen německého jazyka. Kritériem je tady jazyk, ne rasa. Walhalla leží na kopci nad Dunají a je odtud fascinující výhled. Stejně tak zdola to musí vypadat dost impozantně. Koukněte na oficiální web, je to pořádnej monument.

Historický exkurz bychom měli. A jakýže jsou ty vánoční trhy v Řezně? Skvělý. Horký pitíčka, všemožný vánoční cetky, betlém, lidu málo, kolotoče pro děti (akorát ty německý jezdí nějak rychle). Jídlo jsme teda měli v restauraci hotelu Bischofshof am Dom (taková echt německá kuchyně, ale moc dobrý to bylo), ale i to u stánků na trhu vypadalo velmi lákavě. Prostě dokázala bych si představit strávit tam celý den. Nadšená jsem byla. Dokonce tak nadšená, že jsem se rozhodla dát šanci vánočnímu trhu na Staromáku. Nebyl to dobrej nápad.


Dóm svatýho Petra

Uvnitř dómu


Monumentální Walhalla - z druhý strany je prudkej sráz dolu a hodně hodně schodů

Výhled je fantastickej, za hezčího počasí by byl ještě fantastičtější


Aspoň pár schodků dolu mě seběhnout nechali, ale dolu jít odmítli

Sál plný německých superhrdinů

Maj tam i Albrechta z valdštejna, což jsem si všimla až díky týhle fotce. Jo, fotim taky, abych si to pak mohla v klidu prohlídnout...

A trhy plný dobrot...


...a vánočních cetek

Kolotoč! A na druhym konci trhu další. Asi uhodnete, kde David vysypal nevíc éček...

Krásný zákoutíčko u restaurace a hotelu Bischofshof am Dom

Vzhledem k jazykovym nedostatkům se mi povedlo si objednat křenovou omáčku. Protože tu miluje 10 z 10 dětí, že. Kupodivu Stázce chutnala. Jo a měli naprosto exkluzivní vývar. Ani se mi nechtělo dělit se s dětma.

Takže veselý Vánoce přejem!

Jo, a s dětma nejezděte radši v tejdnu, páč tahle výloha, to je smrt. Naštěstí v neděli má hračkářství zavřeno.


Může se vám líbit

0 comments