Jak si uchovat vzpomínky / Cestování s dětmi
Vždyť si z toho stejně nebudou nic pamatovat.
Tahle věta patří ke klasikám, který zaznívají v diskuzích o cestování s dětma. Jsou malý, nepamatují si to, nic z toho nebudou mít, zbytečný je někam tahat. Nepřekvapivě s tímhle názorem nesouznim. Nemyslim si, že někam se vydávat má smysl jen, když si to budu pamatovat. Upřímně, dost lidí si v sobotu nepamatuje, co dělali v pátek, a doma kvůli tomu nesedí.
Ale hlavně vzpomínky jde správně přiživovat, hnojit, zalejvat, opečovávat…stejně jako kytičky. Vím, že to je klišé, ale vzpomínky jsou vážně asi ta nejcennější věc, co máte a co mají vaše děti. Takže se tak dennodenně snažim dělat nám všem hezký zážitky, na který budeme mít hezký vzpomínky a těma vzpomínkama si potom plnit i každodenní život. Neustále si připomínat hezký chvíle. Navíc mají holky jako vedlejší efekt toho cestování, vzpomínání a výletování docela obstojný znalosti zeměpisu. Nějaká slepá mapa si na ně jednou nepřijde.
Tak se dnes pojďme na různý způsoby toho našeho domácího vzpomínání podívat. Článek vznikl ve spolupráci s firmou Tiskařík, která vám s těma vzpomínkama může mnoha způsoby pomoct.
Fotoknihy a fotokalendáře
V dnešní době už asi nepostradatelná součást každý domácnosti. Teda pokud chcete mít fotky hmatatelně a neprohlížet je jen na mobilu nebo počítači. Za mě maximálně doporučuju. Díky svý bývalý práci jsem se donutila udělat každý rok jednu knihu (teda do loňska, ale o tom dál) a jsem ráda, že jsem překonala vrozenou lenost. Strašně rádi si ty knížky prohlížíme a vyprávíme si zážitky. Každý si pamatujeme jiný kousek a dohromady to dělá zábavnou skládačku.Firem, který vám fotoknihy udělají, je dneska poměrně velký množství. Tiskařík má oproti konkurenci velmi příznivý ceny. Byla jsem zvědavá na kvalitu, tak jsem si nechala udělat aspoň fotoknihu z loňskýho léta a můžu spokojeně konstatovat, že další roční fotoknihy dělám u nich. I ten systém mi přišel velmi blbuvzdornej a uživatelsky přívětivej.
Kromě fotoknih bývají populární i fotokalendáře. Takový vděčný dárky pro babičky a dědečky.
Fotoalba a scrapbooky
Jelikož v tamtý práci už nepracuju a navíc změnili systém, ve kterym se fotoknihy tvoří, a já takový změny dost špatně snášim, říkala jsem si, že letos si zkusim udělat fotoknihu někde jinde. Což teda obnáší někoho vybrat, vybrat fotky a seznámit se s se systémem tvoření…a to se mi samozřejmě nechtělo. V březnu jsem fotoknihu stále neměla a navíc nám odešla domácí tiskárna. Koupili jsme si teda rovnou i tiskárnu na fotky a já, že se pustim do klasickýho fotoalba.Koupila jsem album, barevný lepenky, ozdobný samolepky, vytiskla si část fotek a že se do toho pustim. Nepřekvapivě to zdaleka za rok 2020 nemám hotový (jsem někde u března, kdyby vás to zajímalo). Přece jen systém fotoknih, kdy to vyberete a během večera naklikáte na počítači, je jaksi jednodušší a hlavně jsou fotoknihy skladnější. Výhoda fotoalb a scrapbooků ale je, že do tvoření se můžete pustit s dětmi. Tedy pokud nejste puntičkáři a nezáleží vám na perfektnim výsledku. V takovym případě děti vynechte, jinak to vaše nervy neunesou. A pokud nemáte vhodnou tiskárnu, samozřejmě si fotky můžete nechat vytisknout.
Cestovní deníčky
Vedeme je už poměrně dlouho a přijde mi fajn, že si tim ty výlety tak trochu zopakujem. Když odněkud přijedem, holky si tam nalepí různý vstupenky, obrázky, turistický vizitky, prostě věci na památku. Nadiktujou mi k tomu svoje popisy výletů, zážitky, postřehy, oblepí to samolepkama, prostě jejich povýletní zábavná tvorba (snad všechny děti baví něco někam lepit). Teď nám do toho trochu hází vidle covid, protože v lesích se jaksi žádný vstupenky a samolepky nevyskytujou. Zápisníky jsme kupovaly prázdný, ale viděla jsem i plno předtištěných, který vás navedou, co tam psát.Mimochodem – zrovna výše reprodukovaný zápisek je přesně ten případ naprosto odlišných vzpomínek. I když návštěva větrnýho mlýnu pro mě byla po noci ve sklípku taky velký dobrodružství.
Turistický známky a vizitky
Případně jsou taky sešity na turistický vizitky a razítka. My sbíráme jen ty vizitky a lepíme do deníčků. A navrch k tomu sbíráme klasický dřevěný turistický známky, na který máme celou takovou látkovou nástěnku. Je tam místo na 110 známek a jsme teď někde v polovině. A zajímavost – myslela jsem, že dřevěný turistický známky jsou jen česká specialita, ale narazili jsme na ně i v Německu a máme jednu z Rujany.
Pexesa, hrníčky, trika a personalizovaný cokoliv
Vlastníma fotkama si dneska můžete nechat potisknout skoro cokoliv. Klasikou jsou asi trika nebo hrnky. Já nechala holkám u Tiskaříka na cestu obytňákem udělat potištěný plecháčky a dopadlo to až nad očekávání dobře. Jestli plánujete koupi plecháčku, jděte do svýho. Úplně je vidim vystavený na poličce na chalupě. Plecháčková sbírka výletů.Ještě přemýšlim o hrncích s vlastníma fotkama. Tam to bude ale chtít obezřetnější volbu obrázku. Abych se ještě nevytočila, až si do něj v tuhý zimě v šest ráno budu dělat kafe. To pak na letní dovolenou ani koukat nechceš.
Suvenýry
Nebudu tady nabádat k nějakýmu zuřivýmu nakupování nesmyslných suvenýrů, ale je fakt, že na dovolený se vždycky utrhnu. Za normálního domácího stavu si toho totiž domu, ani na sebe nic moc nekupuju a naopak věci ráda kupuju někde na cestách. Protože pak si na sebe vezmu šaty a vzpomenu si. Nebo boty. Naušnice. Naliju kafe do hrnku, přečtu knížku, hrajem si s hračkama… Mám prostě ráda, když mě stopy cest a výletů obklopují a připomínají se vlastně pořád.Blog
A nakonec – pište blog! Já vim, tahle rada rozhodně není pro každýho. Ale jestli vás psaní trochu baví, tak pište. Občas si čtu starý články a připomínám si věci, který by se už jinak ztratily. I ty hezký a úžasný zážitky se bohužel často rychle zapomínaj.
4 comments