Dnešní fotky projetý přes různý programy a filtry často malují místa mnohem lepší a hezčí než ve skutečnosti jsou. Přijedete a jste tak akorát zklamaný. Zato tenhle přes dvě stě let starý obrázek vůbec nelže. Na křídových útesech je to fakt takováhle romantická nádhera, i když přesně tohle místo na Rujaně nanejdete, nikdy jste ani nejspíš nenašli a takhle ke kraji se dneska už nepřiblížíte. Moudrý to ostatně nebylo ani v 19. století a ten pán na obraze uprostřed vypadá, že mu je z toho pohledu do hlubin pěkně blbě. Možná hledá ztracený snubák, důstojnost nebo mu je jen špatně po včerejší party. Obraz je údajně vzpomínkou na umělcovy líbánky – vlevo má být jeho manželka, uprostřed je on a vpravo jeho bratr. Těžko říct, co tím chtěl říct.
 |
| Caspar David Friedrich, Křídové útesy na Rujaně, 1818, repro dle: www.wga.hu |
V každym případě křídový útesy mají tendenci se bortit, proto je dovoleno chodit jen po vyznačených cestičkách a nepřibližovat se ke kraji. Bohužel z tohoto důvodu byly v době naší návštěvy zavřený i schody dolů na pláž, kam jsem se strašně chtěla podívat. Protože když je to impozantní pohled shora, určitě bude stejně impozantní i zdola. Tam jsme se ovšem nakonec nedostali, ale k tomu dojdu.
Národní park Jasmund je nejmenší národní park na území Německa a my se sem během naší dovolené s dětmi na Rujaně vydali, jelikož je na seznamu UNESCO. Ne kvůli těm sněhově bílým útesům, ale kvůli prastarým bukovým lesům. Společně se slušnou řádkou dalších lokalit v různých zemích Evropy patří pod zápis Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy.
Do parku se dostanete buď po svých, nebo vás z odstavného parkoviště k návštěvnickému centru Königsstuhl odveze autobus. To je nově udělané a interaktivní, takže se sem nemusíte bát ani s malými dětmi. Je to fakt moc hezky provedená expozice, která nabízí několik levelů poznání. Hejbe se to, svítí to, dá se na to sahat a občas tam je i něco živýho, prostě ideál, zároveň to pravděpodobně neurazí ani zkušenýho přírodovědce. Právě místní přírodě je centrum věnovaný. Vedle něj je i moc pěkný dětský hřiště a kousek leží i nejmonumentálnější křídový útes Königsstuhl.
My se vydali jen na něj a potom o kus dál na Viktoriinu vyhlídku, ze které je nejkrásnější výhled právě na Königsstuhl. Lze ale dojít parkem například až do města Sassnitz a odtud se dopravit autobusem zpět na parkoviště, kde jste nechali auto. Těch možností je poměrně dost, pokud chcete park víc prochodit, doporučuji vzít svačinu a přijet dříve. Autobusy totiž přestávají jezdit společně se zavírací dobou návštěvnickýho centra, což je kolem šestý, pak už se musíte z parku dostat po svých.
My jsme se samozřejmě vyhrabali až po obědě, do parku se dohrabali kolem třetí a když jsme prošli návštěvnický centrum, došli na Königsstuhl a k Viktoriině vyhlídce, bylo jasný, že nic víc už nestíháme, pokud chceme stihnout autobus. Park má ovšem ještě jedno odstavné parkoviště u města Sassnitz, rozhodli jsme se tedy autem přejet tam a zkusit se dostat ze Sassnitz ke křídovým útesům zdola. Tady nás ovšem naprosto zradil orientační smysl i německý turistický značení, zapletli jsme se do městečka, obdivovali jeho romantickou architekturu a když jsme se vypletli, přicházel už soumrak a vydávat se s malýma dětma za soumraku na pláž pod křídový útesy není zas až tak šťastnej nápad.
Takže jsme to otočili na večeři a pokračovali dál v obdivování romantických zákoutí starýho Sassnitzu. Co jsme chtěli, jsme neviděli, ale viděli jsme, co jsme nechtěli a to nakonec bylo moc krásný taky. Jestli se časy umoudří a na Rujanu se vrátíme, chtěla bych projít trasu od Sassnitzu ke Königsstuhl pěšky, protože páni, to budou fakt nádherný panoramata.
PS: Souhrnný článek o naší dovolené s dětmi na Rujaně včetně dalších tipů na výlety najdete tady.
 |
| V návštěvnickym centru můžete vidět, jak vypadá ledovec. Naše holky se rovnou pustily do ochutnávky. |
 |
| Sassnitz |
