uneseni: 2019

Vždycky se domu vrátim nadšená. Odkudkoli. A hledám recepty, obchody, restaurace, prostě možnosti, kde si všechny ty skvělý věci, který jsem na cestách ochutnala, dopřát i doma. Po návratu z Belgie jedu ve vaflích a pralinkách. Nejsem moc čokoládová, ale pralinky od firmy Neuhaus jsou totální čokoporno. Absolutní slast. A žádná čokoláda, kterou jsem za svůj život ochutnala se tomu nevyrovná. Ok, možná švýcarský pralinky Teuscher, který jsem kdysi prodávala, byly podobně dobrý, ale k čokoládě se ještě dostaneme.

Do Bruselu mě nalákaly levný letenky od ČSA. Nebo teda levný. Zpáteční letenka s příručákem stála 2000, což asi v dnešní nízkonákladovkový éře žádná super láce není, ale mě ta cena přijde fér a Ryanair bojkotuju. Inu, takže letenky za fajn cenu. Já zjistila, že v Bruselu jsou hned tři památky UNESCO a k tomu bychom mohli jet do Brugg. A Bruggy ve vánočnim období to je něco, co chci zažít od tý doby, co jsem viděla film V Bruggách. Mimochodem skvělej film, který musíte vidět, pokud jste ho neviděli. A pokud jste ho viděli, koukněte se znova. No, prostě jelo se. K Bruggám jsme přidali ještě Antverpy a do kufru přihodili mámu.

Ale nečekala jsem, že mě tenhle výlet tak nadchne. David mě vyděsil, že je v Belgii šíleně draho a ceny ubytování tomu i napovídaly. Nakonec to nebylo tak strašný, takže i když jsme dovolenou chtěli pojmout tak nějak víc budgetově, nakonec jsme stejně skončili v restauraci na bruselskym hlavnim náměstí a dávali si mušle a humra. Když se dítěti chce čurat, tak prostě musíš.

A u Grande-Place neboli Grote Markt a toho čurání ještě zůstaneme. Protože Grande-Place je na seznamu UNESCO a čurající sochy, to je prostě Brusel. Pokud se vydáte na prohlídku Bruselu, Grande-Place určitě nevynecháte. Je to historický jádro města, starý náměstí, kterýmu dominuje gotická radnice z 15. století a k tomu tu najdete množství krásných cechovních domů. Nesmim taky zapomenout na Králův nebo Chlebový dům (Maison du Roi či Broodhuis – to je tak když si král vybuduje barák na místě trhu s pečivem), kde je momentálně bruselský muzeum, ve kterym můžete vidět asi tak milion dvě stě třicet dva oblečků, do kterých tu oblíkají toho malýho kluka čurajícího na veřejnosti.

Mít za symbol města a hlavní turistickou atrakci čurajícího kluka je poměrně zvláštní. Až ujetý řekla bych. A jako Manneken Pis (jak zní název v originále) je fakt všude. Čurá v každý druhý vitríně. Třeba i na vafle, což mi přišlo trochu hegeš, ale jsem prostě asi úzkoprsej Pražák a když vám dle legendy čurání vyhraje bitvu, jako se o stalo Bruselanům, asi k tomu máte jinej přístup (na podrobnosti čurající legendy koukněte na Wikipedii). Manneken Pis je takovej hit, že mu časem přibyli i kamarádi – čurající holčička (Jaenneke Pis) a čurající pes (Zinneke Pis). Atrakce to jsou tak bizarní, že jsme ty sošky museli obejít všechny. Navíc je to typ soch, co děti ocení. Zvlášť toho psa.

A čokoládu děti ocení taky. Když se to vezme kolem a kolem, je Brusel vlastně výborný místo pro rodinný výlety. Jsou tu taky šmoulové a komiksový obrázky na barácích, ale pojďme do čokoládovýho ráje. Pralinky najdete v Bruselu na každym rohu. Vlastně nechápu, jaktože v zemi s tak šílenou koncentrací pralinkáren, wafláren a hranolkáren nechodí po ulicích samý bečky sádla. Nejlepší pralinky najdete ovšem v obchodech Neuhaus, u firmy, která se pyšní tím, že belgický pralinky vynalezla.

Nebo takhle. Podle mýho netovýho pátrání vznikla pralinka už někdy v 17. století a název dostala podle francouzskýho vévody Plessis-Praslin. Ovšem tehdy to bylo jen něco obalenýho v čokoládě, čokoláda naplněná jemnym krémem vznikla až u Neuhause. A může se to zdát divný, ale zakladatel firmy Neuhaus, Jean, byl původně lékarník, co provozoval lékárnu. Aby jeho medicíny byly lepší, dával na ně čokošku. Jeho vnuka pak napadlo, že by možná stálo za to zkusit tu čokoládu plnit něčim jinym než ibalginem a úspěch byl na světě. Ovace ve stoje, poklona až na zem. Jo, přesně tohle se vám stane, až pralinky u Neuhause ochutnáte. Fakt nejlepší věc, co jsem kdy jedla. Určitě jděte do jejich obchodu v Galeries Royales Saint-Hubert. Tady to všechno začalo, byla tu ta první lékárna a kromě pralinek tu mají taky exkluzivní čokoládový mousse a horkou čokoládu. Navíc tohle krásný obchodní centrum z 19. století nesmíte při návštěvě Bruselu tak jako tak vynechat. Je to něco podobnýho jako mnohem známější Galerie Viktora Emanuela II. v Miláně.

V Bruselu toho samozřejmě najdete mnohem mnohem víc. Sama jsem při sestavování itineráře byla překvapená, kolik tam je věcí k vidění. Určitě časem čekejte jeden samostatný článek o Atomiu, Expu 1958 a bruselskym stylu a další dva články o bruselských secesních památkách (palác Stoclet a domy od Victora Horty).

Jo, a každýmu doporučuju vzít s sebou na dovolenou učitelku češtiny. Rozšíří to obzory. Bez mojí mámy bychom se totiž nedozvěděli, že na Grande-Place žil nějakou dobu Victor Hugo (a má tu na domě vedle tý naší hospody s humrem pamětní desku) a že když se z náměstí vydáte k čurajícímu klukovi, možná půjdete přes místo, kde kdysi Verlaine postřelil Rimbauda. Ach ti prokletí básníci.

Grande-Place neboli Grote Markt - v tom kusu chajdy, co kouká vlevo, byl postavenej betlém

I vánoční strom byl

Moje mušle a v pozadí Davidův rozmazaný humr

A jedna zeď s komiksovou malůvkou. V Bruselu se můžete vydat na celou komiksovou výpravu (pokud vás to zajímá, koukněte sem)

V tom autě vzadu měli naprosto luxusní vafle. Jestli na něj narazíte, neváhejte a dejte si!

Ócéčko devatenáctýho století

A ráj u Neuhause

Tyhle pralinky byly vytvořený u příležitosti Expa 1958

A tohle už neni Neuhaus. U Neuhause ve vitríně nikdo nečurá. Ten kluk je fakt všude

Originál

Tonička se od kluka nemohla odlepit

Takovejch lidí se na čurajícho kluka chtělo podivat

Čurající pes aneb když řekneš dítěti, aby zapózovalo

Čurající holka za mřížema

Holčička se nachází na nejideálnějšim místě v celym Bruselu, u kultovního podniku Delirium, který nabízí víc jak 2000 druhů piva.. Bez mříží by asi dlouho nevydržela...