uneseni: dubna 2017

Vegas nikdy nepatřilo k mým vysněným destinacím, ale zase když už jsme byli poblíž, byla by škoda tohle prazvláštní místo minout. Navíc jsme tam měli dostaveníčko s mojí americkou kamarádkou, která shodou okolností za celý svůj život ve Vegas nebyla. A vlastně proč ne. Stavby typu podnikatelský baroko mě nějak zvrhle fascinují. Ve zlatých časech vietnamských tržnic se říkalo, čím víc proužků, tím víc Adidas. Podnikatelský baroko je něco jako čím víc sloupů a věžiček, tím větší král nebo tak něco. A zrovna věžiček je ve Vegas dost.

No komentářů

„Veverka má rezavý nebo černý kožíšek, malá ouška, veselá očička a dlouhý ocásek. Chvíli nepostojí ani neposedí…“ Tohle povídání o veverkách už asi odrecituju, i když mě vzbudíte ve tři ráno. Tonička totiž miluje veverky, takže jí o nich čtu pořád. A pak ještě tu od Daisy Mrázkové o slonovi a mravenci, která je hlavně o veverce, co bydlí v jeskyni se slonem a mravencem a má s nimi občas trápení. Veverky jsou na polštáři, na zdi, v posteli, na oblečení, v batohu, na narozeninovym dortu, krmíme je a stavíme jim domečky. Jsou prostě všude.

Domeček pro veverku

Ani pořádně nevím, odkud ty veverky přihopkaly. Jedna se objevila na stromě ve zvířátkový knížce a pak postupně byly „veve“ všude. Procházky venku začaly vypadat tak, že Tonička stála pod stromem se šiškou a čekala na veverku, která jaksi nepřicházela. Obcházeli jsme teda stromy a hledali a hledali a veverka nikde. Zatímco já začala pátrat po veverkových vánočních dárcích, David prohledával ty internety a snažil se dopídit místa, kde bychom tu živou veverku mohli vidět. Dokonce narazil na nějakou besedu o veverkách a psal jim, jestli tam náhodou nějakou živou veverku mít nebudou. Až nakonec narazil na park Štěpánka v Mladé Boleslavi.

Zapsali jsme si to teda za uši a už někdy od prosince čekali na vhodnou příležitost. Přece jen se mi v pokročilý fázi těhotenství (a pak zas po porodu) ve sněhu a mrazu moc nikam nechtělo, takže jsme se těšili na jaro a první výlet s miminem. I když by mě teda nikdy nenapadlo, že jako turista pojedu zrovna do Boleslavi. Ještě kvůli veverkám. Dost jsme se modlili, aby tam teda nějaký veverky byly, když už se tam táhneme, protože nevim, jestli by Toničku uspokojila fabrika Škodovky, kdyby veve nebyla.

Veverky v batohu

První dojem byl teda dost tristní. Park sice pěkný, ale všude plno lidu a žádný veverky. Naštěstí nám mladoboleslavský domorodec ukázal, kam přesně se máme vydat, a navíc vypadal, že tam fakt nějaká veverka bude. Fakt jsem se bála, že se zeptáme a dozvíme se tak akorát: „Jaký veverky?“

A tak jsme tedy šli a šli, až jsme narazili na veverčí naučnou stezku. Což mě teda trochu uklidnilo, protože bylo jasný, že nějaký veverky uvidíme aspoň na obrázku, dozvíme se, co jedí a prostě nebyli jsme v Boleslavi nadarmo, že jo. Oči jsme teda měli na stopkách…a…fakt tam jsou. A jsou jich tam mraky. Jakože veverčí ráj. Nikdy jsem jich tolik najednou neviděla. I když popravdě jsem čekala, že budou ochočenější a budou mít větší chuť na oříšky. Ale přece jen veverka je tvor plachý a jídla jim tam nosí lidi asi mraky. No, kdybych se zmohla na inteligentnější objektiv a neměla na foťáku ten základní (protože kdo by to přendaval, že jo), byly by z toho fakt skvělý fotky. Jestli rádi fotíte zvířata, rozhodně doporučuju návštěvu.

A Tonička? Ta měla z veverek radost. I když jsme čekali, že z toho bude víc jásat a hopkat jako veve. Ale výlet to byl super.

PS: Za batoh Deuter Kikki, do kterého můžeme strčit na výlet naše veverky děkujeme outdoorovému eshopu Affekt.cz. Kromě veverek tam nacpete i svačinu (pro dítě i pro veverky) a vůbec všechny nezbytnosti. Seženete ho i v zelený a modrý barvě, pokud zrovna neholdujete růžový. A na Affekt.cz seženete i jiný věci, který se vám budou hodit na výlety.

2 komentářů

Velikonoční zajíčci k nám hopkají sedmimílovými skoky, tak při té příležitosti zavzpomínám na jedny Velikonoce v Itálii. Teda ne že bychom tam běhali s pomlázkami, barvili vajíčka a tak. Vlastně na tom velikonočního nebylo nic až na to, že se mi nepodařilo vidět to hlavní, co jsem v Turíně vidět chtěla. Ono přece jen ty svatostánky nejsvětější jsou o svátcích vyhrazeny věřícím a ne turistům s foťákem. A ještě když tam mají takovou cennost jako Turínské plátno.

No komentářů

O mně

najdete mě taky tady

ŠTÍTKY

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Reklama

Blog Archive