Asi se shodnem na tom, že každý Čech by se měl někdy podívat na Pražský hrad, vylízt na Říp, aspoň lanovkou se podívat na Sněžku a určitě bysme našli další místa, který by neměly chybět v povinný výbavě. V tomhle duchu já tvrdim, že každý český dítě by mělo aspoň jednou navštívit Sladovnu Písek.
Interaktivní muzea a výstavy jsou čim dál tim víc v módě. Odborníci kolikrát bývají ke všem těm hejblatům poměrně skeptický, ale jako takhle…pokud se výstavy budou dělat na těžký intelektuální úrovni, budou asi tak pro deset lidí, který daný problematice rozumí, a pro dvacet, který předstírají, že tomu rozumí. A já myslim, že cílem muzeí, galerií a výstav by mělo být zpřístupnit vědění a exponáty širokýmu publiku. Prostě to ukázat tak, aby se třeba lidi o danou věc začali zajímat, aby to bylo tak nějak pro všechny, abysme se tam všichni mohli potkat a všichni si z toho něco odnesli.
V písecký Sladovně šli ještě dál a udělali rovnou galerii určenou dětem. Ale nejde o žádný ty kýčovitý dětský věci a Micky Mouse nebo barbíny. Vznikají tu výtvarně hrozně pěkně a nápaditě řešený výstavy pro děti. Místa, kde děti nakouknou do různých světů a dospělí se zase stanou na chvíli dětmi. Kdy společně tvoří a vymýšlí a zkoumají nebo si prostě jen hrají. Kdy se při tom hraní všichni nějak posunou, poučí a něco dozvědí. Ostatně líp jak zkoušenim a praxí se stejně učit nedá.
Poprvý jsme do Sladovny zavítali před dvěma rokama cestou ze Šumavy. Tehdy jsme navštívili dvě stálý expozice – Pilařiště a Mraveniště – a tehdy aktuální výstavu o včelách. Pilařiště je určený nejmenším dětem (ideální prostor pro batolata) a je inspirováno tvorbou ilustrátora a píseckýho rodáka Radka Pilaře. Rumcajz, Večerníček, všichni ho znáte. Mraveniště už je pak pro větší děti. Ideální podle mě tak od tří, čtyř, kdy už si to tam budou moct všechno prolejzat samostatně a někdy vám z toho mraveniště vylezou. První rok jsem Mraveništěm lezla poctivě všude s dětma taky, páč jsem se bála, že jinak je tam už nikdy nenajdu. Boží tu je, že u vchodu je připravený mravenčí obleček a mravencem se prostě můžete opravdu stát.
Pilařiště a Mraveniště uvidíte pořád, další výstavy se tu potom střídají. Při poslední návštěvě začátkem září mě totálně nadchla ta aktuální věnovaná létání. Ale vlastně kolem a kolem se mi přesně tohle líbilo i na minulých výstavách. Že s málem jdou udělat velký věci. Hlavní je nápad a kreativita. Nejsou potřeba žádný drahý, moderní, blikací atrakce. Stačí papír a můžete zažít vlastní start raketoplánu. A já nad těma jejich nápadama totálně žasnu. I nad tim, kolik se toho během jedný výstavy zvládnu dozvědět a prozkoumat. Třeba jak velkou inspirací je nám pro všechny ty letadla, raketoplány a výdobytky vědy a techniky příroda.
Hlavně si myslim, že dětem podobný výstavy dají strašně moc a je to obrovská výhoda pro další vzdělávání. Protože to množství znalostí, který tam během hry nasajete, někde v tý malý hlavě zakopaný budou.
Pár praktických informací závěrem: Odkaz na web Sladovny Písek zde. Protože situace je taková covidová, svou návštěvu si musíte rezervovat na vybraný čas a rezervujete si vždy konkrétní hodinu a půl dlouhý blok. Rezervaci můžete udělat tady. Mezi bloky je vždy půl hodiny pauza, aby se výstavní prostory mohly vydezinfikovat.
PS: Děkujeme Sladovně za pozvání na aktuální výstavu, abychom vše mohli zažít a poslat naše zážitky dál.
Naše první výstava ve Sladovně |
A baroko v lednu |
Poslední výstava věnována lidský touze lítat. Tady vyrábí raketu. |
Tady se mikroskopuje. |
Odpočinek mezi bloky |
V Mraveništi |
Rodinný portrét s tykadýlky |
Mravenečci naši |
A jeden Písek na konec |