Jestli bylo něčeho během našeho
výletu do Krakova dost, tak to byli turisti a fronty. Krakov je přece jen
krásné historické město, které stojí za návštěvu, a pro většinu turistů se stává
výchozím bodem pro návštěvu Osvětimi. A pak je tu ještě kousek za Krakovem
solný důl Wieliczka. Pokud se budete procházet centrem Krakova, v podstatě
všude narazíte na nabídku výletů do Wieliczky a Osvětimi. A taky to na těch
místech podle toho vypadá. Lidí jsou tam mraky. Zajímavé je, že podobně daleko
od Krakova leží další krásná památka zapsaná na seznam UNESCO, Kalvárie Zebrzydowska,
a tam není skoro nikdo. Což bylo dobře, protože front a lidí už jsme měli plné
zuby.
Víte co má společného dezert banana
split a chorvatské město Split? Vlastně nic. Dezert se jmenuje podle
rozpůleného banánu (anglické slovíčko split) a chorvatské město podle jakéhosi
žlutě kvetoucího keře, který v oblasti všude roste a česky se mu prý říká
čilimka. Botanik zrovna nejsem, takže o téhle kytce slyším poprvé, a snad jsem
to česky našla správně. Mnohem víc se mi líbila představa Splitu, jeho pobřežní
promenády a kavárniček, ve kterých si všude dáte rozpůlený banán s kopcem
zmrzliny, šlehačky a ovoce. Chorvati by ten dezert mohli aspoň zkusit
domestikovat, když už ho nevymysleli. Ale tak hlavně že zmrzliny tam mají dost.
Blíží se čas dovolených a nepostradatelným společníkem u
vody je pro mě knížka. Knížky čtu celý rok, ale na dovolené bývá víc času a
můžu si čtení víc užít. A když dovolená za hranicemi nevyjde, můžu se do
dalekých krajů podívat aspoň v té knížce. Takže tady jsou moje dva tipy a
pak taky dva knižně cestovatelské netipy.
Přibalila jsem ji do kufru, když
jsem jela na klasickou válecí dovolenou do Chorvatska. Odehrává se na Balkáně,
takže mi přišlo tak nějak stylové si ji přečíst právě tam. Je o dívce, které
zemřel dědeček, a ona pátrá po jeho životě, smrti a magických příbězích, které
jí kdysi vyprávěl a které se možná staly nebo taky nestaly. Jeden je o tygrově
ženě a druhý o nesmrtelném muži. Kniha proplouvá od přítomnosti do minulosti,
takže se dotýká i událostí války v Jugoslávii, ale nic tu není zasazeno do
pevného historického nebo geografického kontextu. Nevíte, kde přesně, ani kdy
přesně se ta která část příběhu odehrává. Ale to poutavé vyprávění o městě s krásným,
starým mostem, kde jedna z postav dědečkových příběhů chtěla být kdysi
muzikantem, mě donutilo pátrat, zda to místo má nějaký reálný předobraz. Byl to
Mostar a právě díky popisu v téhle knize jsem se tam o pár měsíců později
podívala (kuk článek o Mostaru). Občas díky příběhům objevíte nádherná místa. Tygrovu ženu jsem četla
v anglickém originále, ale český překlad snad taky špatný nebude. Určitě
doporučuji přečíst!
Michal Viewegh nepatří mezi moje
oblíbené autory, ale nedá se mu upřít, že jeho Účastníci zájezdu jsou vcelku
výstižným svědectvím doby, kdy letenky nestály pár korun a na zájezdy se
jezdilo autokarem (pro neznalé: autokar = turistický autobus). Řízky
v chlebu, ztuhlé tělo, noční čištění zubů na benzínce, snaha najít
jakoukoli vhodnou polohu na spaní a kafe z automatu, co prodával řidič
během čuracích pauz. Občas byla i instantní polívka. Netušila jsem, že mě
v mém dospělém životě ještě něco takového potká, ale naštěstí je tu moje
ségra a její super dárky.
Vlastně spíš pod Karlštejnem. Sice
by se hodilo přidat ještě nějaký ten zážitek z Polska, ale rozhodla jsem
se nechat si to na později. V sobotu 14. 5., tedy přesně ten den, kdy jsme
se prodírali frontami v solném dole Wieliczka, slavil své 700. narozeniny
Karel IV., takže jsem se rozhodla přispět i svojí troškou do mlýna. Navíc noc
na Karlštejně byla jedním z dárků mojí ségry a v tom se vyplatí
pokračovat. Ten nejlepší dárek si nechávám na příště a upřímně doufám, že za
odměnu nic lepšího nedostanu.