Konečně jsme byli ve vile Tugendhat.
Ale o tom někdy příště. Popravdě jsem si myslela, že se tam nikdy nedostanu.
Návštěva totiž předpokládá, že si lístky koupíte nebo rezervujete předem. A to
dost předem nebo musíte mít dost kliku. Ona by to nebyla žádná zásadní výzva,
kdyby se na to člověk trochu soustředil, ale mně tohle moc nejde. Možná
v rámci svého okolí ještě patřím k těm lepším, ale v globálu to
není žádná sláva.
Když někam jedeme, nevedu podrobné
dokumenty s informacemi týkajícími se tamní dopravy a MHD. Možná proto se
nejradši všude vydáváme autem, protože jinak bychom se daleko nedostali. O
cenách mám přehled tak maximálně, jestli je tam dráž nebo levněji než u nás, a
co hůř ani po dovolené nemíváme moc přehled, kolik jsme tam vlastně utratili.
Rámcově nám něco prozradí stavy našich účtů, ale vždycky na nich zůstává míň,
než jsme doufali.
Někdy ani nevíme, kde budeme spát,
ale na road tripech mám ráda právě to, že nemusíte nutně dojet do bodu B. Když
se vám někde bude hodně líbit, tak se tam prostě můžete zdržet a cestu klidně
upravit. Samozřejmě to s sebou nese jisté nevýhody jako, že objedete půl
města v jedenáct večer a v každém motelu bude plno a vy už si začnete
malovat noc v autě, kde se vám po X hodinách fakt už být nechce.
