uneseni: dubna 2024

podvečer na hlavním náměstí v Quedlinburgu

Začínám preferovat důchodcovský destinace. Takový ty klidný místa, kde se nespěchá, nedoběhl sem overturismus, lidi ve službách jsou milí, neopotřebovaní a celkově to tu není žádná velká party, ale spíš taková nedělní dechovka. Německý Quedlinburg přesně takový místo je. Nečekejte tu žádný hipsterský bistříčka, najdete tu ale plno kavárniček s käsekuchen podle babiččina receptu a schwarzwalskym dortem s kopcem šlehajdy. A přesně tohle tu (nejen) s dětmi oceníte.

Historie a památky

Sláva Quedlinburgu je spojena se zlatými časy německého národa. Právě v Quedlinburgu se totiž na lovu ptáků pod quedlinburským hradem měl Jindřich Ptáčník dozvědět, že byl zvolen králem. Jindřich byl zakladatelem tzv. otonské dynastie, jeho syn Ota I. Veliký byl roku 962 korunován císařem a stal se zakladatelem Svaté říše římské (národa německého). Mimochodem právě Jindřichu Ptáčníkovi se podrobil náš svatý Václav a na důkaz nově uzavřeného přátelství pak dostal paži svatého Víta. To jen tak pro kontext, že díky Jindřichovi máme i u nás v Praze na Hradě to, co máme, a vlastně díky němu taky slavíme 28. září státní svátek, ale to už je jiná historie.

Klášter v Quedlinburgu byl s otonskou dynastií úzce spjat, byl tu pohřben Jindřich Ptáčník i jeho manželka Matylda, a díky tomu se zde podařilo nashromáždit množství drahocenných uměleckých předmětů, zvláště z dob tzv. otonské renesance, tedy z 10. a 11. století. Poklady můžete dnes vidět v kostele svatého Serváce na zámku (bývalý klášter), ale nejkrásnější jsou ve městě stejně všechny ty uličky s křivými hrázděnými domečky. Není třeba nikam spěchat, stačí se jen tak procházet, sednout si na kafe, do parku nebo na hřiště a kochat se.

zámecké návrší a kostel svatého Serváce v Quedlinburgu

Nacistická svatyně a ukradené poklady

Teď trocha bulvární historie. Schválně si zkuste do vyhledávače zadat slova Quedlinburg a Himmler. Pohledem nacistické historiografie byl právě Jindřich Ptáčník zakladatelem první říše národa německého, na kterou později navazovala Hitlerova třetí říše. Kostel svatého Serváce v Quedlinburgu, kde byl Jindřich Ptáčník pohřben, se tak pro nacisty stal jakousi svatyní a roku 1936 se tu odehrávala velkolepá oslava tisícího výročí od Jindřichova úmrtí. Himmler tehdy pronesl řeč, kterou přenášela všechna radia v Německu.

Pokud jste si zadali ta výše zmíněná slova do vyhledavače, nejspíš na vás vypadly odkazy o tom, jak se kostel svatého Serváce stal centrem nacistického okultismu, jak se hledaly Jindřichovy ostatky, jak Himmler sám sebe viděl jako Jindřichovu reinkarnaci a jak se mu v Quedlinburgu legendární vládce dokonce i zjevil.

interiér kostela svatého Serváce v Quedlinburgu

Pád nacismu a osvobození Američany přineslo do historie města další poměrně zajímavý zvrat. Jeden americký voják rozpoznal hodnotu pokladů z otonských dob a část z nich poslal pěkně rodičům do Texasu poštou. Nalézt a vrátit se je podařilo až v roce 1993 a dnes jsou opět k vidění v kostele svatého Serváce. Fotit se nesmí, ale jsou to neuvěřitelně krásné kusy plné zlata, drahého kamení a precizní práce. Něco takového se jen tak nevidí.

I když město osvobodili Američané, nakonec spadlo do ruské zóny vlivu a časy DDR se na něm poměrně silně podepsaly. Naštěstí komunismus padl dřív, než se stihly kompletně rozpadnout quedlinburské hrázděné domky a posléze se investovalo hodně peněz do jejich obnovy. V našem ubytování byla na chodbě poměrně výmluvná fotka, jak dům vypadal před rekonstrukcí a jak po ní.

lanovka z údolí Bodetal na Hexentazplatz

Čarodějnický Hexentanzplatz a údolí Bodetal

Na náhorní plošině Hexentanzplatz nedaleko Quedlinburgu se každoročně na jaře konala už od pradávných dob slavnost k poctě bohyní lesa a hor. S příchodem křesťanství byla tahle pohanská slavnost zakázána a plošinu strážili vojáci. Místní si ale svůj svátek vzít nenechali a strážce prý provokovali v převlečení za čarodějnice na košťatech. Tenhle více či méně pravdivý příběh dal vzniknout velké slavnosti a každoročně tak na Hexentazplatz čarodějnice slaví kolem 10 000 lidí. Už během naší návštěvy koncem března jsme všude naráželi na plakátky zvoucí na Valpuržinu noc. Pokud chcete slavit čarodějnice ve velkém stylu, tohle je to pravý místo.

Turisticky atraktivní je to tu ovšem i mimo čarodějnice. Z údolí Bodetal jede na Hexentanzplatz lanovka. Když jsme se k ní blížili a já viděla tu frontu, měla jsem mnohem větší chuť vyšlápnout si ten kopec pěšky než trávit mládí čekáním. Naštěstí jsem k této akci přesvědčila jen půl výpravy, protože jsem záhy zjistila, že ač je fronta nehorázně dlouhá, postupuje poměrně rychle a to navzdory faktu, že do kabiny lanovky, kam se vejde pohodlně minimálně šest lidí, místní nastupují klidně po dvou, hlavně se o prostor nedělit s nikým cizím. Prostě tu mají rádi svoje pohodlíčka a komfortní zóny a já neprotestuju.

dům vzhůru nohama v čarodějnickém zábavním parku

Lanovka vede z údolí Bodetal, kde najdete ještě dětský zábavní park, který jsme nestihli, minigolf, kde jsme taky nebyli, další lanovku na jiný vrchol, kam jsme taky nedojeli, a nakonec ještě termální lázně, kde jsme si to užili další den velmi a velmi doporučuji. Ta voda i ten výhled, špičkový prostě.

Plno atrakcí najdete i na samotném Hexentanzplatz. Je tu čarodějnický park s domkem obráceným vzhůru nohama, zoopark a bobová dráha. Jako program na odpoledne s dětmi nám to bohatě stačilo. Pokud budete mít víc času, můžete to vzít například jako startovní bod do pohoří Harz a vyjít si odtud na nějakou pěknou túru.

Ďáblova zeď a blízká farma

Mezi údolím Bodetal a Quedlinburgem leží ještě Ďáblova zeď (Teufelsmauer) neboli tajuplná skalní formace, která vypadá jako plot a legendu jejíhož vzniku zaznamenali ve svých sesbíraných pohádkách samotní bratři Grimmové. Ke zdi jsme se podívat nestihli, stavovali jsme se jen kousek od ní na farmě Marienhof, která mně osobně trochu připomínala české Vraňany. Jahody tam sice neměli, ale kromě restaurace, občerstvení, pekárny a prodejny s farmářskými produkty tu měli poměrně velkolepé dětské hřiště a taky malý kontaktní zookoutek. Moc hezké místo, které stojí za zastávku.

výhled na Quedlinburg ze zámeckého návrší

Další tipy na památky, jídlo a ubytování

V turistickém centru na hlavním náměstí (Marktplatz) se dá koupit pěkný průvodce Quedlinburg in One Day, který vám nabídne příjemnou procházku městem. Pokud vládnete němčinou a nemáte s sebou děti, vyrážejí od turistického centra i pravidelné prohlídky města s průvodcem. Dozvíte se tu případně také, které kostely a památky jsou aktuálně otevřené.

Jelikož je ale město malé, v klidu vše zvládnete i bez toho, prostě se můžete pohybovat mezi zámeckým návrším a hlavním náměstím a necháte se překvapit. My měli štěstí na otevřený kostel svatého Blažeje (St. Blasii) a kostel svatého Benedikta (St. Benedikti). V druhém zmíněném jsme dokonce měli až takové štěstí, že nás přizvali na prohlídku střechy a kostelní věže, takže jsme si celé město mohli prohlédnout pěkně z výšky. Vstup do obou kostelů byl zdarma, samozřejmě jsme ale na oplátku přispěli do kostelní pokladničky.

Vysokou moderní gastronomii, ani výběrovou kávu v Quedlinburgu nečekejte, ale v místních podnicích nám bylo příjemně. Vyzdvihla bych kavárnu Zámecký krtek (Café Schlossmaulwurf) hned pod schody na zámek s božími dorty jak od babičky a retrotelefonem. A potom taky sušenkové království (Keksmanufaktur Keks-Art), kde sice i makronky chutnaly jako sušenky, ale duhový čajovky jsem si koupila i domu.

Na ubytování zase můžeme doporučit Urlaub im Fachwerk. Zrekonstruované apartmány v historických hrázděných domech najdete normálně přes booking. My měli tento apartmán a byl naprosto skvěle umístěný. Parkování ve dvoře, hlavní náměstí i supermarket za rohem.

A poslední tip je na hru Kvedlalové z Kvedlinburku, kde si zahrajete na šarlatány, mastičkáře a alchymisty a budete vařit lektvary na slavném kvedlinburském jarmarku. Tuhle hru doporučujeme, i když se do Quedlinburgu vůbec chystat nebudete. A jestli se sem chystat budete, tak kde jinde Kvedlaly hrát než tady. Popravdě jsem tu hru objevila a koupila jen kvůli našemu výletu do Quedlinburgu :)