uneseni: září 2019

Rujana. Socialistická dovolená u moře, kterou jsem nikdy neměla. Až teď. Pro mladší ročníky už je tohle jaksi mimo, ale kdysi za časů železný opony šlo jet k moři tak akorát do Jugošky nebo k Baltu. Když jsem zmínila, kam se v létě chystáme, řada lidí mého a pokročilejšího věku začala nostalgicky vzpomínat na dávná léta na severoněmeckých plážích. Ty vzpomínky měly společný dvě věci – vítr a studenou vodu.

Takže jsem něco takovýho čekala. V mých představách jsem se choulila v plážovym stanu (v lepšim případě v tý ikonický kukani neboli strandkorbu) a přemítala, jestli dneska už do tý vody teda vlezu. Prostě s počasim jsme úplně nepočítali. Ale moře, vlny, písek a mušle dětem ke štěstí stačit budou. Zvlášť když na písek vylezou přímo z terasy našeho apartmánu. A Rujana nabízí fakt hodně možností zábavy pro každý počasí, takže tim, kolik bude stupňů, jsme se nijak nestresovali. Historický centrum města Stralsund je na seznamu UNESCO, mají tam oceanárium (a z toho v Lisabonu jsme byli hodně nadšený), na Rujaně je národní park Jasmund s kouzelnými křídovými útesy (další UNESCO) a to ani nezmiňuju asi tak tři miliony zábavností pro děti (seznam hodim na konec). Prostě ať bude jakkoli, bylo mi jasný, že to tam bude skvělý.

Představy byly (jako skoro vždy) nakonec úplně jinde než realita. Moře bylo teplý, vítr foukal jako u kterýhokoli jinýho moře a počasí po většinu času fakt vyšlo. Jakože bylo teplo, ale ne takovýto ulepený teplo, kdy se celý rozpouštíte, a je na padnutí. Bylo to příjemný svěží teplo, který vás nabije takovou energií, že i lemry jako já si jdou podél pláže zaběhat. A hlavně – nebyli tam skoro žádný lidi!

Možná to bylo tim konkrétnim místem a jinde na Rujaně bude lidí daleko víc (sousední lázeňské městečko Binz tomu napovídalo), bude víc foukat a bude studenější moře, ale my to s ubytovánim a místem opravdu vyhráli. Hitlerovi architekti prostě věděli, kde stavět. Abych to osvětlila. V roce 1936 se začal na Rujaně budovat obrovský rekreační komplex Prora pro německé pracující. Jakože fakt obrovský. V pokojích se tu najednou mohlo ubytovat až 20 000 lidí a všechny měly mít výhled na moře. K tomu samozřejmě společenské sály, divadlo, bazén, přístaviště, do kterýho budou natěšení rekreanti připlouvat.

Přišel ale rok 1939 a místo na dovču se jelo na frontu. Proru zabrala armáda. Prvně německá a potom ta ruská a východoněmecká. Odešla teprve v roce 1991 a jaksi nebylo jasné, co s celým komplexem dál. Celý areál sice nikdy dostaven nebyl, ale i ta část, která stojí, je velmi…ehm…impozantní. Prostě je to obrovský kolos a nikdo si s tim úplně nevěděl rady. Pokud jste Proru navštívili před pár lety, připomínala spíš město duchů. Pak si ovšem někdo uvědomil obrovský turistický potenciál místa a jednotlivé bloky se začaly opravovat a dělat se z nich hotelový a apartmánový komplexy. Všechno ještě opraveno není, ale právě proto nám tu možná bylo tak dobře. Dovedu si představit, že za pár let, až tu bude mnohem víc ruchu a při procházce po promenádě nebudete muset procházet stavbou, už to bude klasický turistický letovisko se všemi neduhy a nešvary. I když třeba ne.

Samotnou by mě zajímalo, jak Prora za pár let dopadne. Pravděpodobně to i zjistim, protože David je z Rujany tak strašně unesen, že už pravděpodobně nikam jinam k moři nepojedem. Což mi ale nijak nevadí, protože tohle léto tam všechno bylo v perfektní rovnováze – válení u vody, kulturní, zábavní i sportovní aktivity, výborný jídlo, prostě dovolená, jak má být.

cesta na pláž na Rujaně u komplexu Prora

A pokud se chystáte na Rujanu s dětmi (a vlastně i bez), tady máte nějaké tipy co navštívit. Varuju, že toho je opravdu hodně.

Národní park Jasmund – křídový útesy, hluboký lesy a báječný informační centrum, kde se děti podívají, jak se vyvíjela Země a můžou si sáhnout na ledovec (článek zde).

Město Stralsund – z kostelní věže tu je nejkrásnější výhled na světě a oceanárium budou děti milovat. Kromě toho tu je i Meeresmuseum, kde mají želvy, ale to už jsme během jednoho dne neměli šanci stihnout (článek tady).

Lázeňské městečko Sellin s překrásným molem a jakousi kapslí, do který vás zavřou a můžete se v ní podívat pod vodu. Byli jsme tam až po zavíračce a vypadalo to jako velmi zajímavý zážitek. I když s malýma dětma bych to nezkoušela.

Sassnitz – do staré části Sassnitzu jsme zabloudili náhodou a je to opravdu kouzelný lázeňský městečko. A v té nové části mají jednu vysloužilou ponorku, do které se můžete podívat. A fakt tam musíte! Je to nezapomenutelný zážitek.

Dinopark Glowe – jestli procházíte dinosauřim obdobim jako my, je to jasná volba.

Stezka korunami stromů nedaleko Prory (Baumwipfelpfad im Naturerbe Zentrum Rügen) – stejná parta jako na Lipně. Akorát místo Lipna tu vidíte na moře. Já na tyhle stezky moc nejsem, ale lidi to evidentně milujou. Expozice v návštěvnickym centru je zdarma a maj tam hodně fajn bufet, kde se poměrně levně a dobře najíte.

Galileo Wissenwelt Rügen – Museum in Prora – jedna část technická (něco jako IQLandia v Liberci), druhá část biologická. Tam jsou kostry dinosaurů a zvětšený lidský orgány. Dobrý k demonstraci toho, co se stane se zuby, když si je děti nebudou čistit.

Jahodová farma/zábavní park (Karls Erlebnis-Dorf) – na pytli od brambor jet rozhodně chcete! Vstup je zdarma, plno atrakcí je taky zdarma, za další se platí. A stejně určitě nakoupíte jahody a všemožný produkty z nich (třeba jahodovou hořčici).

Dokumentační centrum Prora – tam to děti až tak bavit nebude, ale návštěvu hodně doporučuji, abyste viděli, jak vlastně Prora vypadat měla. Protože už jen to, co stojí, je megalomanský komplex a co teprve až uvidíte, co všechno stát mělo.

Muzeum miniatur Gingst, Schmetterlingfarm, ostrov Hiddensee, Cap Arcona – místa, který jsme navštívit nestihli. Ta Arcona a ostrov Hiddensee mě obzvláště mrzí, protože tam by to mělo být hodně pěkný. Ale jak jsem psala, táta nás na Rujanu určitě ještě vezme.