uneseni: srpna 2017

Vlastně těch chutí moc není. Ty nejdůležitější jsou dvě – vína a meruněk. Samozřejmě tu je pak vůně Dunaje, skal, lesů a hub (houbaření tady taky frčí), chuť vídeňskýho řízku a bramborovýho salátu…, ale víno a meruňky jsou víno a meruňky. A toho vína taky není moc. Všude je to samý veltlínský zelený nebo ryzlink. Natrefíte i na jiný, ale tyhle odrůdy jsou signatura zdejšího kraje. A pak ty meruňky. I v takovym supermarketu Spar vás regál přesvědčuje, že bez meruněk se domu vrátit nemůžete.

Rakousko je mezi českými rodinami s dětmi vcelku oblíbené. Nebo alespoň já mám pocit, že tam letos jel snad každý. Většina ale míří k jezerům v okolí Salzburgu a krásy údolí Wachau zná málokdo. Přitom to všudypřítomný víno (a meruňky) je pro rodinnou dovolenou jak dělaný. Nebo aspoň takhle si to představuju já – nějaký ty aktivity přes den (nejlíp památky a těch tu je dost) a večer víno (a klidně i sklenička přes den). Když se ubytujete přímo ve vinařství, máte co dělat, abyste z nabídky ochutnali všechno. My to teda nestihli.

Vydejte se na projížďku po Dunaji

Údolí Wachau se táhne od Kremže do Melku, což je nějakých 30 kilometrů, které se po rovince podél Dunaje dají pohodlně zdolat na kole. Cyklostezky oni v Rakousku umí (viz Neziderské jezero) a půjčoven je taky dost. Kola jsme si půjčit chtěli a děti za ně zapřáhnout do vozíčku, ale počasí se celou dobu táhlo (nebo mělo táhnout – jeden den předpověď zarputile celý den ukazovala třicet dva a realita byla dost jinde) ke třicítce a děti jsme si usmažit nechtěli. A poslední den pro změnu chcalo.

Propršený den jsme využili aspoň k projížďce lodí po Dunaji, což doporučuju všemi deseti. Rozhodně by byla škoda si břehy Dunaje v klidu neprohlídnout. Po obou stranách se povětšinou vypínají skály, na kterých jsou terasovité vinice. To je vlastně charakter zdejší krajiny a důvod, proč bylo Wachau zapsáno na seznam UNESCO. Pak taky proto, že na každym druhym kopci je nějaký klášter nebo aspoň zřícenina hradu (o klášterech a zříceninách ještě napíšu).

Cesta lodí z Kremže do Melku a zpět trvá i s krátkou přestávkou v Melku dohromady pět hodin, což nám přišlo s dětmi jako trošku velký krajíc chleba. Společnosti tu Dunaj brázdí dvě – Brandner a DDSG Blue Danube. Ta druhá nám byla sympatičtější, protože nabízí zkrácenou dvou a půl hodinovou cestu do Spitzu (tam se loď buď otočí, nebo přestoupíte na tu, co zrovna jede zpět). Dokonce mají výhodný rodinný vstupný – 2 rodiče + 2 děti asi 33 Euro a ještě dostanete dva zmrzlinový poháry. Normálně stojí lístek snad 22 Euro za osobu (bez zmrzliny). V zaznamenávání čísel a kolik, co stojí, moc dobrá nejsem. Tahle varianta jde pouze v čase od 15:45 (nebo to bylo 15:40, vem to čert…). Loď byla dost prázdná a v podstatě jsme měli celý spodní patro pro sebe, takže naprostý ideál. Taky nabízejí ochutnávky vína, brunch a plno dalších věcí. Kdybych tam byla bez dětí a mohla se věnovat jen tomu jídlu, pití a kochání se krajinou, budu v absolutním ráji.

Ochutnejte skvělý víno

A teď k tomu vínečku. Všechny ty ryzlinky a veltlínky se dál dělí na tři kategorie – Steinfeder, Federspiel a Smaragd. Laicky řečeno to jde od nejlehčího po nejtěžší (a že já jsem laik). Smaragd už má být takové plné víno z nejvyzrálejších a nejlepších hroznů. Obsahuje taky nejvíc alkoholu a nejvíc vám provětrá peněženku. V našem dočasném domově, vinařství Nikolaihof, stál jeden Smaragd skoro jak dva Federspiely. Smaragd jsme žádný neochutnali. Už tak jsme měli co dělat s nabídkou ledničky na recepci, kde se to hemžilo Federspiely, které jsou nejrozšířenější. Můj osobní favorit byl ryzlink Federspiel z loňska, který jsme měli hned první večer (na nabídku vín Nikolaihof můžete kouknout tady). I díky němu jsem si vína z Wachau zamilovala a už jsem koukala, kde udělat nějaký pěkný nákup domů (takže tady).

Mimochodem i samotné vinařství Nikolaihof stojí za slovíčko. Podle jejich barevnýho katalogu (i webu) má tenhle podnik 2000 let dlouhou historii a je to nejstarší vinařství v Rakousku. Jak se tahle historie měří, ví asi jen Pánbůh, protože podle mých výpočtů tady proměňovat vodu ve víno klidně mohl Ježíš Kristus. Že jsem se na to nezeptala, když jsem tam byla.

Kromě historie a dobrýho vína mají taky množství dalších produktů včetně kosmetiky, všechno je to bio a ještě se řídí principy antroposofické filozofie Rudolfa Steinera. Což nás tam ale nepřivedlo. Nás tam přivedlo koupání, pískoviště a trampolína a asi bych mohla napsat sloh o tom, jak to tam bylo skvělý. Tady a tady se můžete kouknout na obrázky. Vypadalo to tam přesně jak na nich. A ta sauna a u toho ty lehátka, kde můžete ležet, pít víno a koukat do vinice. Milion srdíček. Ale to bych tam musela být bez dětí, že jo. Takhle jsem víc ocenila knihovnu s dětskými knížkami.

A nezapomeňte na meruňky

Ok, ten článek už je dlouhý, ale ještě ty meruňky! Místní meruňkový PR zapůsobilo tak, že jsem na meruňky měla chuť prakticky pořád, takže každý ráno k snídani croissant s meruňkovou marmeládou a meruňkovej koláč. Pak je tu meruňkovice, meruňkový likér (výborná věc, koupila jsem si domu, opět jsem si jako suvenýr přivezla alkohol, klasika), meruňkový chutney (s chilli moc dobrý, měla jsem k lososovi), meruňkový bonbony, meruňkový džus, meruňkový sirup, meruňkový knedlíky, meruňkový mejdlo...prostě meruňky si vás najdou.

A už opravdu končim, ale ještě tip na jednu restauraci. Wellenspiel najdete u přístavu v Kremži. Pokud pojedete lodí, určitě o tuhle restauraci zakopnete a určitě si tam dejte jídlo. Vídeňskej řízek (opravdovej z telecího, většinou ho mají v restauracích vepřovej) s vymazleným bramborovým salátem jak od Figlmullera a ten tafelspitz to byla hodně velká pecka. A teď už opravdu konec hlášení.

PS: A na výlet se vydejte třeba na vyloženě malebně zřícený hrad Aggstein s parádními výhledy do údolí nebo barokní klášter v Melku.