uneseni: Německo

podvečer na hlavním náměstí v Quedlinburgu

Začínám preferovat důchodcovský destinace. Takový ty klidný místa, kde se nespěchá, nedoběhl sem overturismus, lidi ve službách jsou milí, neopotřebovaní a celkově to tu není žádná velká party, ale spíš taková nedělní dechovka. Německý Quedlinburg přesně takový místo je. Nečekejte tu žádný hipsterský bistříčka, najdete tu ale plno kavárniček s käsekuchen podle babiččina receptu a schwarzwalskym dortem s kopcem šlehajdy. A přesně tohle tu (nejen) s dětmi oceníte.

Historie a památky

Sláva Quedlinburgu je spojena se zlatými časy německého národa. Právě v Quedlinburgu se totiž na lovu ptáků pod quedlinburským hradem měl Jindřich Ptáčník dozvědět, že byl zvolen králem. Jindřich byl zakladatelem tzv. otonské dynastie, jeho syn Ota I. Veliký byl roku 962 korunován císařem a stal se zakladatelem Svaté říše římské (národa německého). Mimochodem právě Jindřichu Ptáčníkovi se podrobil náš svatý Václav a na důkaz nově uzavřeného přátelství pak dostal paži svatého Víta. To jen tak pro kontext, že díky Jindřichovi máme i u nás v Praze na Hradě to, co máme, a vlastně díky němu taky slavíme 28. září státní svátek, ale to už je jiná historie.

Klášter v Quedlinburgu byl s otonskou dynastií úzce spjat, byl tu pohřben Jindřich Ptáčník i jeho manželka Matylda, a díky tomu se zde podařilo nashromáždit množství drahocenných uměleckých předmětů, zvláště z dob tzv. otonské renesance, tedy z 10. a 11. století. Poklady můžete dnes vidět v kostele svatého Serváce na zámku (bývalý klášter), ale nejkrásnější jsou ve městě stejně všechny ty uličky s křivými hrázděnými domečky. Není třeba nikam spěchat, stačí se jen tak procházet, sednout si na kafe, do parku nebo na hřiště a kochat se.

zámecké návrší a kostel svatého Serváce v Quedlinburgu

Nacistická svatyně a ukradené poklady

Teď trocha bulvární historie. Schválně si zkuste do vyhledávače zadat slova Quedlinburg a Himmler. Pohledem nacistické historiografie byl právě Jindřich Ptáčník zakladatelem první říše národa německého, na kterou později navazovala Hitlerova třetí říše. Kostel svatého Serváce v Quedlinburgu, kde byl Jindřich Ptáčník pohřben, se tak pro nacisty stal jakousi svatyní a roku 1936 se tu odehrávala velkolepá oslava tisícího výročí od Jindřichova úmrtí. Himmler tehdy pronesl řeč, kterou přenášela všechna radia v Německu.

Pokud jste si zadali ta výše zmíněná slova do vyhledavače, nejspíš na vás vypadly odkazy o tom, jak se kostel svatého Serváce stal centrem nacistického okultismu, jak se hledaly Jindřichovy ostatky, jak Himmler sám sebe viděl jako Jindřichovu reinkarnaci a jak se mu v Quedlinburgu legendární vládce dokonce i zjevil.

interiér kostela svatého Serváce v Quedlinburgu

Pád nacismu a osvobození Američany přineslo do historie města další poměrně zajímavý zvrat. Jeden americký voják rozpoznal hodnotu pokladů z otonských dob a část z nich poslal pěkně rodičům do Texasu poštou. Nalézt a vrátit se je podařilo až v roce 1993 a dnes jsou opět k vidění v kostele svatého Serváce. Fotit se nesmí, ale jsou to neuvěřitelně krásné kusy plné zlata, drahého kamení a precizní práce. Něco takového se jen tak nevidí.

I když město osvobodili Američané, nakonec spadlo do ruské zóny vlivu a časy DDR se na něm poměrně silně podepsaly. Naštěstí komunismus padl dřív, než se stihly kompletně rozpadnout quedlinburské hrázděné domky a posléze se investovalo hodně peněz do jejich obnovy. V našem ubytování byla na chodbě poměrně výmluvná fotka, jak dům vypadal před rekonstrukcí a jak po ní.

lanovka z údolí Bodetal na Hexentazplatz

Čarodějnický Hexentanzplatz a údolí Bodetal

Na náhorní plošině Hexentanzplatz nedaleko Quedlinburgu se každoročně na jaře konala už od pradávných dob slavnost k poctě bohyní lesa a hor. S příchodem křesťanství byla tahle pohanská slavnost zakázána a plošinu strážili vojáci. Místní si ale svůj svátek vzít nenechali a strážce prý provokovali v převlečení za čarodějnice na košťatech. Tenhle více či méně pravdivý příběh dal vzniknout velké slavnosti a každoročně tak na Hexentazplatz čarodějnice slaví kolem 10 000 lidí. Už během naší návštěvy koncem března jsme všude naráželi na plakátky zvoucí na Valpuržinu noc. Pokud chcete slavit čarodějnice ve velkém stylu, tohle je to pravý místo.

Turisticky atraktivní je to tu ovšem i mimo čarodějnice. Z údolí Bodetal jede na Hexentanzplatz lanovka. Když jsme se k ní blížili a já viděla tu frontu, měla jsem mnohem větší chuť vyšlápnout si ten kopec pěšky než trávit mládí čekáním. Naštěstí jsem k této akci přesvědčila jen půl výpravy, protože jsem záhy zjistila, že ač je fronta nehorázně dlouhá, postupuje poměrně rychle a to navzdory faktu, že do kabiny lanovky, kam se vejde pohodlně minimálně šest lidí, místní nastupují klidně po dvou, hlavně se o prostor nedělit s nikým cizím. Prostě tu mají rádi svoje pohodlíčka a komfortní zóny a já neprotestuju.

dům vzhůru nohama v čarodějnickém zábavním parku

Lanovka vede z údolí Bodetal, kde najdete ještě dětský zábavní park, který jsme nestihli, minigolf, kde jsme taky nebyli, další lanovku na jiný vrchol, kam jsme taky nedojeli, a nakonec ještě termální lázně, kde jsme si to užili další den velmi a velmi doporučuji. Ta voda i ten výhled, špičkový prostě.

Plno atrakcí najdete i na samotném Hexentanzplatz. Je tu čarodějnický park s domkem obráceným vzhůru nohama, zoopark a bobová dráha. Jako program na odpoledne s dětmi nám to bohatě stačilo. Pokud budete mít víc času, můžete to vzít například jako startovní bod do pohoří Harz a vyjít si odtud na nějakou pěknou túru.

Ďáblova zeď a blízká farma

Mezi údolím Bodetal a Quedlinburgem leží ještě Ďáblova zeď (Teufelsmauer) neboli tajuplná skalní formace, která vypadá jako plot a legendu jejíhož vzniku zaznamenali ve svých sesbíraných pohádkách samotní bratři Grimmové. Ke zdi jsme se podívat nestihli, stavovali jsme se jen kousek od ní na farmě Marienhof, která mně osobně trochu připomínala české Vraňany. Jahody tam sice neměli, ale kromě restaurace, občerstvení, pekárny a prodejny s farmářskými produkty tu měli poměrně velkolepé dětské hřiště a taky malý kontaktní zookoutek. Moc hezké místo, které stojí za zastávku.

výhled na Quedlinburg ze zámeckého návrší

Další tipy na památky, jídlo a ubytování

V turistickém centru na hlavním náměstí (Marktplatz) se dá koupit pěkný průvodce Quedlinburg in One Day, který vám nabídne příjemnou procházku městem. Pokud vládnete němčinou a nemáte s sebou děti, vyrážejí od turistického centra i pravidelné prohlídky města s průvodcem. Dozvíte se tu případně také, které kostely a památky jsou aktuálně otevřené.

Jelikož je ale město malé, v klidu vše zvládnete i bez toho, prostě se můžete pohybovat mezi zámeckým návrším a hlavním náměstím a necháte se překvapit. My měli štěstí na otevřený kostel svatého Blažeje (St. Blasii) a kostel svatého Benedikta (St. Benedikti). V druhém zmíněném jsme dokonce měli až takové štěstí, že nás přizvali na prohlídku střechy a kostelní věže, takže jsme si celé město mohli prohlédnout pěkně z výšky. Vstup do obou kostelů byl zdarma, samozřejmě jsme ale na oplátku přispěli do kostelní pokladničky.

Vysokou moderní gastronomii, ani výběrovou kávu v Quedlinburgu nečekejte, ale v místních podnicích nám bylo příjemně. Vyzdvihla bych kavárnu Zámecký krtek (Café Schlossmaulwurf) hned pod schody na zámek s božími dorty jak od babičky a retrotelefonem. A potom taky sušenkové království (Keksmanufaktur Keks-Art), kde sice i makronky chutnaly jako sušenky, ale duhový čajovky jsem si koupila i domu.

Na ubytování zase můžeme doporučit Urlaub im Fachwerk. Zrekonstruované apartmány v historických hrázděných domech najdete normálně přes booking. My měli tento apartmán a byl naprosto skvěle umístěný. Parkování ve dvoře, hlavní náměstí i supermarket za rohem.

A poslední tip je na hru Kvedlalové z Kvedlinburku, kde si zahrajete na šarlatány, mastičkáře a alchymisty a budete vařit lektvary na slavném kvedlinburském jarmarku. Tuhle hru doporučujeme, i když se do Quedlinburgu vůbec chystat nebudete. A jestli se sem chystat budete, tak kde jinde Kvedlaly hrát než tady. Popravdě jsem tu hru objevila a koupila jen kvůli našemu výletu do Quedlinburgu :)

zmrlina a sušenky v sušenkovém království v Quedlinburgu

Duhová sušenka, duhová mikina, skoro duhová zmrzlina :)

Krásy kolem zámku

Detail románské hlavice v kostele sv. Serváce

Nejlepší business plán - strčíte na terasu kbelík a turisti se do něj snaží trefit. Zajímalo by mě, kolik to hodí.

Haló, haló aneb retrotelefon v Zámeckém krtkovi

Zvířecí série ze zooparku na Hexentanzplatz

Kostel sv. Blažeje

Kostel sv. Benedikta

No comments

Drážďany, město krutě poznamenané bombardovánim za druhé světové války a nájezdy divokých Čechů na Primark. I když už Primark nějaký ten pátek stojí v Praze na Václaváku, Drážďany pořád vypadají jak česká kolonie. Můj vztah k městu byl v posledních letech spíše vlažný. Přišlo mi, že kromě galerií, kde jsem už byla, a těch několika znovupostavených památek mi vlastně nemá co nabídnout. Po poslední návštěvě tenhle názor, ale hodně přehodnocuji. S dětmi mi naopak Drážďany přijdou jako báječná lokalita, kde je aktivit tak na týden.

Proč se vydat na pár dní do Drážďan?

Občas nás někam zavedou úplný přízemnosti. Třeba hračkářství. Smyths Toys jsme objevili v Berlíně a když jednou takhle nedošla včas hračka, která nutně měla dojít, protože to byl ten největší sen, a v ČR to nebylo k sehnání, vydal se David na otočku věc koupit do obchodu Smyths Toys do Drážďan. Vrátil se s tím, že hračkářství je absolutně skvělý, mají tam všechno, navíc levnějc a že tam někdy s dětmi musíme jet.

Příležitost se naskytla po cestě k moři do Dánska a nakonec jsme se tu rozhodli strávit rovnou tři dny. Usoudili jsme, že kromě hračkářství je tu míst, která stojí s dětmi navštívit, víc než dost. Všechna místa uvedená v tomto článku jsme ani nezvládli během té jedné návštěvy. V Drážďanech jsme s dětmi byli už dříve například v rámci našeho pobytu v Altenbergu a na závěr článku najdete ještě výčet míst, která nám zůstávají do budoucna.

Moritzburg

Začneme mimo Drážďany v blízkém zámku Moritzburg. Modří už vědí, že je to ten legendární zámek, kde se natáčely Tři oříšky pro Popelku s Libuškou Šafránkovou. Na schodech tu najdete opuštěný střevíček, do kterého se snaží nasoukat nohu všichni, co jdou kolem. K Moritzburgu by stálo za to napsat samostatný článek, těch možností je tu hodně. Dá se jít do zámku, který obklopuje rozsáhlý park, jehož součástí je i malá zoo. Já bych se někdy v budoucnu ještě ráda podívala do domu německé umělkyně Käthe Kollwitz, o které jsem psala v článku o protiválečném umění.

Oskarshausen

Za městem ještě chvíli zůstaneme, opačnym směrem se kousek od Drážďan nachází zábavní park Oskarshausen. Nejde o nějak extra rozlehlé či výjimečné místo, ale děti návštěvou rozhodně neurazíte. Vstup sem je zdarma, na některé atrakce se platí, ale dá se koupit fun pas a pak už na většině atrakcí neplatíte nic. Upozorňuji, že je tu zakázána konzumace vlastního jídla. Vouchery na fun pasy se celkem často rozdávají (aspoň já ho potkala párkrát na parapetu ve školce) a na něčem zábavní park vydělávat musí. Kromě toho tu jsou různé dílničky, milion serepetiček a muzeum iluzí, které se platí zvlášť. Počítejte, že i s voucherem na fun pas tahle návštěva úplně levná nebude.

Hračkářství Smyths Toys

Draho vás vyjde i hračkářství Smyths Toys v nákupním centru Elbe Park. Hraček tu je v nabídce tolik, že se děti nebudou moct rozhodnout, co by chtěly dřív. Ceny řady hraček jsou výhodnější než u nás, takže to sem dávám i jako tip na vánoční nebo narozeninové nákupy.

poklady v klenotnici Grünes Gewölbe v Drážďanech

Grünes Gewölbe, jedna z nejbohatších klenotnic Evropy

A teď k poněkud jiným, neplastovým pokladům. Grünes Gewölbe je jedno z těch míst, kde jsem z českýho překladu zoufalá. Název Zelená klenba mi totiž evokuje tak akorát průchod s popelnicema a ne jednu z nejbohatších klenotnic Evropy. Dokonce tak bohatou, že se stala dějištěm jedné z největších uměleckých loupeží posledních let. Zmizely tehdy šperky odhadem za miliony a miliony euro, přičemž historická hodnota byla samozřejmě nevyčíslitelná. Navíc médii proběhla zpráva, že to celý měl na svědomí gang trpaslíků.

Jelikož holky detektivní případy milují, přišlo mi jako dobrý nápad do Grünes Gewölbe zajít. Samotné historické prostory i vystavené poklady jsou absolutně fascinující a navíc tu můžete obhlédnout i místo činu a podívat se, co jak bylo a co se podařilo najít a vrátit. Vstupenky do historické Grünes Gewölbe je nutné koupit na určitý časový slot. Dále je potom možné jít do nové klenotnice, kde jsou všechny možné drahé a kuriózní předměty vystaveny v klasických vitrínách. Pro děti je určitě zajímavé i tohle, to řemeslo je neuvěřitelný a jsou tu fakt totální kuriozity jako miniaturní řezby na třešňových peckách. Součástí vstupenky jsou pak i další místa Rezidenčního paláce jako Zbrojnice nebo věž, ze které je nádherný výhled na Drážďany.

Břeh Labe a mušle

Svlažení ve vodě přijde za horkého letního dne vhod. Břeh Labe je v tomto směru v Drážďanech dosti přívětivý, takže si tu můžete okoupat nohy, ti stateční z vás případně i vykoupat. Navíc se tu dají najít i mušle, takže s dětmi absolutní ideál. Máčet nohy v řece v historickém centru s výhledem na nejznámější památky je skvělý zážitek.

dětské muzeum Svět smyslů v Muzeu hygieny v Drážďanech

Muzeum hygieny

Název zní sice trochu obskurně, ale v zásadě jde o vědecké muzeum a jeho hlavní expozice je věnovaná dobrodružství jménem člověk. Pro děti je tu část zabývající se smysly, kde můžete zkoumat, sahat, čichat, poslouchat, koukat, jen to ochutnávání chybí. Aspoň si nevybavuju, že bychom tam něco olizovali. Muzeum jsme navštívili během našeho pobytu v Altenbergu. Článek o pobytu v Altenbergu můžete brát jako pokladnici dalších tipů, kam se vydat v okolí Drážďan.

Muzeum dopravy v Drážďanech expozice lodní

Muzeum dopravy kousek od Frauenkirche

Název opět nezní moc přesvědčivě (aspoň pro mě), ale bude vás to tu bavit snad ještě víc než v Muzeu hygieny. Aspoň mě to bavilo. Rozděleno je na čtyři hlavní expozice – silniční dopravu, vlakovou, leteckou a lodní. Ve všech expozicích jsou interaktivní prvky pro menší i větší, navrhnete si vlastní auto, nasednete do vlaku, zapilotujete si letadlo nebo vyzkoušíte řadu fyzikálních pokusů. V horním patře je herna a pro menší děti i dopravní hřiště.

Staří a nový mistři

Za uměním jsme v Drážďanech s dětmi zatím nebyli, ale nelze to tu nezmínit. V nádherném Zwingeru najdete staré mistry včetně Raffaelovy proslulé Sixtinské madony. V budově Albertinum nedaleko Frauenkirche vás čekají zase noví mistři, což je 19. století a dále. Tady bych zvláště upozornila na dílo Caspara Davida Friedricha.

Co dalšího navštívit s dětmi v Drážďanech

V Drážďanech je také zoologická zahrada, což je vždycky sázka na jistotu. Já bych se ale hlavně někdy velmi ráda podívala do drážďanské Markthalle a Zpívajícího domu. Oboje najdete ve čtvrti Neustadt, která je celkově modernější, hipsterštější, prostě celkově víc cool a víc žije. Pokud budete chtít dobrý kafe, budete nejpíš muset taky sem. My pochodili v podniku Lucky Cat Coffee. Je to i pražírna, tak můžete odjet domu se suvenýrem.

David zase chtěl hrozně vidět takzvanou Skleněnou manufakturu Volkswagenu. Což sice není můj šálek kávy, ale jestli máte děti, co milujou auta, určitě za tenhle zážitek budou milovat i vás.

Kde v Drážďanech s dětmi spát a kde jíst

Úplně na závěr si ještě neodpustím doporučení hotelu, protože byl naprosto exkluzivní – na břehu Labe, kousek od centra, rodinný pokoj jsme měli velmi velkorysý včetně ledničky a jídelního stolu, byl tu bazén, ale hlavně ty snídaně! Já miluju hotelový snídaně a v zásadě toho k nim ani moc nepotřebuju. Stačí mi fakt, že tu snídani pro mě někdo připraví a že si můžu vybrat z pár možností. Ale tady ovšem byly různý specialitky včetně spreewaldských okurek a uzenýho lososa. Nepopírám, že do Drážďan se chci vypravit znovu i kvůli tomu hotelu - takže Maritim Hotel Dresden, fakt báječný to tu bylo.

Velmi příjemně nás překvapila i italská restaurace Kahnaletto. Loď kotvící na břehu Labe kousek od Semperoper vypadala i podle zpraseného jména italského malíře Canaletta, který proslul svými pohledy na Drážďany jako klasická turistická past. Ale tak děti, nouze, hlad, prostě jsme šli a můžeme doporučit. Nezastírám, že je to tu dražší a poněkud nóbl, ale místo a hlavně to jídlo stálo za to. Celkem mě to tu vystřelilo z kecek a nebyl problém se domluvit na nesofistikovaném jídle pro děti (jako těstoviny s máslem).

Prostě krásný jsme to v Drážďanech měli. Sice to nebyl zrovna budgetový pobyt, ale užili jsme si to velmi, takže pokud si budete chtít dopřát, hotel i restauraci doporučujeme všema deseti.

PS: Drážďany s dětmi jsou také hezky zpracované v Knize na výlety, kde najdete další zajímavé tipy na místa a aktivity (třeba Vinnetouovo muzeum), navíc je zde pro děti popsaná i řada dalších měst. Pokud se budete chystat do Moritzburgu, nezapomeňte se podívat na Tři oříšky pro Popelku nebo si tuhle klasickou pohádku přečíst (třeba jako klasické prostorové leporelo Vojtěcha Kubašty nebo vydání s krásnými ilustracemi Valerie Docampo).