uneseni: května 2019

V posledních letech jsem naprosto přehodnotila klasický zvyk jezdit na letní dovolenou někam k moři za teplem. Jaksi mi došlo, že když je horko k zalknutí v naší domovině, nemá moc smysl trmácet se na jih, kde je ještě větší horko. A pravý tropický tropy, kdy se na vás lepí triko, si můžete užít klidně i v Budapešti.

Možná mi to nebudete věřit, ale pokud bych měla zvolit svůj nejtropičtější zážitek, byla by to právě loňská Budapešť. Ovlivněná krásnýma fotkama ze sněhobílýho města, kterých je plnej Instagram, jsem se unášela v představách, že v takových kulisách budu na fotkách jak filmová hvězda vypadat i já, a to i když mě bude fotit David (který přes veškerou snahu pořád není Drtikol). V záři mokrých koláčů v podpaží, na zádech a všude, kde se mě dotýkal popruh od kabelky, se tyhle představy rychle rozplynuly. Jestli chcete na fotkách z Budapešti konkurovat titulce Vogue, letní měsíce radši vynechejte. Vysoký teploty kombinovaný s obrovskou vlhkostí od Dunaje dělaj svý. A tehdy bylo takový vedro, že u Parlamentu i zdarma rozdávali turistům vodu, aby se předešlo kolapsům, a v ulicích stály „rozprašovače“ vody, pod kterými se člověk mohl v tom parnu aspoň trochu osvěžit.

Budapešť pro nás byla start naší cesty do USA (kuk na článek). Čekal nás tu jeden celý den a ten druhý už hurá na letiště a směr Chicago. Plán byl následující: přes pomník obětem holokaustu na nábřeží dojdeme procházkou na ikonický most Széchenyi Lánchíd, odtud vyjedem lanovkou nahoru na hrad, dojdem k Rybářský baště, pak to vezmeme přes Parlament a baziliku sv. Štěpána zpět do apartmánu a budem toho mít plný kecky. Tohle jsou prostě podle mě ty základní body, který by se v Budapešti vidět měly.

Naše itineráře ovšem berem dost volně, takže pokud nejde o místa, který někdo chce strašně strašně moc vidět, neváháme škrtat a přepisovat. Neboli řídíme se aktuální situací, takže to nakonec celý dopadlo trochu jinak. Začali jsme u Parlamentu, který bych někdy v budoucnu ráda viděla i zevnitř, ale na prohlídku s průvodcem v angličtině jsme si s dětmi netroufli. Nějak mám pocit, že by to holky úplně neocenily.

Smutný kapitoly budapešťských dějin a veselý filmy Wese Andersona

Naprosto neplánovaně jsme ale navštívili památník masakru před parlamentem 25. 10. 1956, který se stal během maďarského povstání. Památník najdete (překvapivě) v podzemí na náměstí před Parlamentem a všechny ty dobový záběry, dokumenty, fotky a rozhovory jsou poměrně silná, ale velmi cenná káva. Dle wikipedie bylo během tohoto masakru zastřeleno víc než 200 lidí a zraněno víc než 300. Taky se u píše, že střílet tehdy začala tajná policie a zmatení příslušníci sovětských jednotek se k ní přidali. Z památníku jsem ale nabyla dojmu, že kdo si začal, se vlastně dodnes pořádně neví. Mohla to být jen hloupá náhoda/nehoda, v tak vypjatých chvílích bohužel stačilo málo. V každym případě velmi poučná kapitola maďarských dějin, kterou je důležité si připomínat.

Přes „boty na břehu Dunaje“, které připomínají jinou smutnou kapitolu maďarských dějin, oběti maďarských nacistů, jsme potom došli a přešli most Széchenyi Lánchíd a dostali se až k lanovce, která vás vyveze nahoru na kopec. Jestli stejně jako já milujete ujetý a výtvarně naprosto úžasný filmy Wese Andersona, tohle vynechat nesmíte. Za žádnou cenu! Přišla jsem si jak v jeho filmu Grandhotel Budapešť. Lanovka je prostě pecka (něco k historii tady). Frontou se nenechte odradit. Čekala jsem hrůzu hrůz a šlo to poměrně rychle. A jestli jste v Budapešti s dětmi, tenhle zážitek je absolutní nutnost!

Galerijní překvapení a nejkrásnější výhled na Budapešť

Co mě ale teprve překvapilo, byla Maďarská národní galerie. V plánu nebyla vůbec, ale když jsme vyjely lanovkou na kopec, cvrnkl mě do oka plakát na výstavu Fridy Kahlo. Pro neznalé – to je ta mexická pani, co má obočí jak Brežněv, a je to teď poměrně populární potisk triček a všeho možnýho. I v Primarku už ji maj hned vedle Mickey Mouse. No, a taky to je významná umělkyně, jejíž dílo se tady ve střední Evropě moc často nezjevuje. Takže když jdete v Budapešti kolem Fridy, musíte jít dovnitř. Kromě toho, že skvělá byla výstava, kterou bohužel už neuvidíte, byla velmi přátelská i Maďarská národní galerie. Čekala jsem něco jako pražskou Národní galerii a dostala něco mnohem světovějšího střihu. Fakt, personál tu umí anglicky, jsou příjemný, všechno funguje. Nic nenapovídá tomu, že jste v postkomunistický zemi.

No, a pak už jsme vlastně zvládli jen profláklou Rybářskou baštu, místo, kde když nemáte fotku z Budapešti, jako byste nebyli. Ale jako jo, výhled na město je odtud prostě fenomenální a celý to v tý sněhově bílý novogotice působí jak z nějaký pohádky. Trošku disneyovka a hodně selfíčkářů, ale styl to má. No, a tim jsme došli ke konci. Pak už jen z kopce dolu a přes dvě dětský hřiště zpět do apartmánu. Dobrá zpráva je, že pokud pojedete do Budapešti s dětma, hřišť potkáte tak akorát a maj je tu moc pěkný. Sice nebejt jich, stihli bychom i baziliku svatýho Štěpána, ale pak by to zas nebyla až taková zábava pro celou rodinu. A o to jde především.

PS: Můj velkej budapešťskej sen byl jít do restaurace Mazel Tov, ale byla by potřeba rezervace, což by nás nutilo k nějakejm pevnejm plánům, a to ani nemluvim o tom, že by tam naše děti stejně nic nejedly. Takže na tohle dojde jindy. Stejně jako na lázně a další místa se skvělym jídlem. Pokud chcete víc, skvělýho průvodce Budapeští najdete na blogu Loudavým krokem. A na 3dmamablog najdete další inspiraci na Budapešť s dětmi. Tak si to tam užijte!

Aspoň jednou jsem se ve sněhobílym městě zvěčnila. To jsem ještě nebyla moc propocená

Lanovka

Rybářská bašta

Matyášův chrám u Rybářský bašty

Busós - tradiční maska během slavnosti busójárás, což je obdoba našeho masopustu

A hřiště na konec. Další jsme měli hned u apartmánu

No comments

Bydlet v architektonicky významný stavbě, jak často se vám to poštěstí? A jak často se vám poštěstí jíst, pít, spát, odpočívat a jen tak se válet v původním, designově špičkovym vybavení architektonickýho klenotu? Moc takových možností není, co? Zvlášť když to celý ještě stojí na naprosto nádhernym místě, v krásný přírodě a 1012 metrů nad mořem. Když se probudíte, vidíte, jak se za okny honí mraky. U snídaně máte výhled jak z letadla. U večeře koukáte na širý kraje a spektakulární západ slunce. Nebo vidíte jen hustou bílou mlhu. Bydlet na Ještědu je zážitek za každýho počasí. Doporučuji ho všem a klidně bych si dala nášup.

Div český moderní architektury

Vysílač a hotel Ještěd zná každý Čech. I ti architekturou nepolíbení. Stal se symbolem libereckýho kraje a i pro ty architektonicky políbený je to jeden z divů český moderní architektury. A že těch divů tolik nemáme. Karlu Hubáčkovi se v týhle stavbě povedlo fakt mnoho – spojit dohromady vysílač a horský hotel, vyrovnat se s nepříznivými povětrnostními podmínkami (jo, na Ještědu fouká dost) a stavbou ještě prodloužit a zdůraznit siluetu hory. Taky Hubáček za Ještěd dostal Cenu Augusta Perreta. Údajně jde o nejvýznamnější ocenění, jakýho se kdy českýmu architektovi dostalo. Což nemůžu posoudit, ale tvrdí to wikipedia s odkazem na Rostislava Šváchu a ten o český moderní architektuře něco ví.

Moderní architektura má ovšem zásadní problém. Dost dlouho trvá, než do ní širší publikum doroste. A bohužel dřív, než do ní publikum doroste, často pod vlivem změn módy a společenských nálad jde k zemi. To se třeba stalo i další významný Hubáčkově stavbě (nebo teda on na to Hubáček nebyl tak úplně sám, za domácí úkol koukněte na SIAL), obchodnímu středisku Ještěd. Komunistickej obchoďák, že jo.

Takže navrhnout a postavit něco, co ocení odborníci a zároveň přiroste k srdci i veřejnosti, je fakt kumšt. Jo, podle tohohle měřítka můžeme určitě Ještěd označit jako nejvýznamnější stavbu český poválečný architektury. Kritiků moc nemá. Nebo já o žádných nevim a výletníků se sem vydává každý den hodně. Když před řadou let vyhlásil server idnes anketu Sedm divů Česka, Ještěd se umístil na druhym místě. Hned za elektrárnou Dlouhé Stráně a před Pražskym hradem. Jo, a taky je Ještěd na čekačce do UNESCO.

Hotel Ještěd – romantický i baby-friendly

Ubytování na Ještědu není úplně levný, ale taky nestojí takovou raketu, jakou by stát mohlo. Jako dle mýho názoru by to mohli střílet za víc. 3400 za noc ve dvojlůžkovym pokoji není úplný děs běs. Pokud si vystačíte se záchodem a koupelnou na chodbě, zvládnete to i za 1900. Moje maminka naštěstí přišla na geniální nápad rozdávat celý rodině k Vánocům ještědový vouchery, díky kterym byly ty naše dvě noci na Ještědu o něco bezbolestnější. Bydlet jsme samozřejmě chtěli v jednom z retro pokojů, který jsou vybavený dle původních návrhů Otakara Binara.

Soudě podle vypitých flašek šampíček a víneček, který ráno pokojský uklízeli, se na Ještěd zas tolik lidí s dětmi nevydává. I já zvažovala, jestli to není spíš na romantickej víkend, kde budem vysoký design obdivovat na vysoký intelektuální úrovni. Ale nakonec jsme se rozhodli vzít holky s sebou a doporučuju! Bydlet na hoře a ještě v takový věži je zážitek sám o sobě. Pejsko-chlupatý zavěšený houpací křesla od Binara jsou totální dětskej hit a v hotelu maj dětský postýlky, židličky a v restauraci i omalovánky a řízek s bramborovou kaší. Takže super-baby-friendly.

Tipy na výlety i kafe v Liberci a okolí

Ještěd a Liberec maj navíc v kapse asi tak milion dětský zábavy. Já si to teda malovala na ježdění lanovkou a chození po horách, ale lanovka zrovna podstupovala asi dvou měsíční generální opravu a počasí bylo, že bys psa nevyhnal. Hlavně tam nahoře. Druhý den byl takovej vichr a nulová viditelnost, že byl boj jen nacpat děti do autosedaček.

Ale tak pro případy fakt hnusnýho počasí je tu libereckej Babylon, i když ho řadim do kategorie bizár. Mě vždycky zarazí, koho jako něco takovýho napadne a proč? Jakože je v aquaparku ponorka Nautilus a nějaký odkazy na Julese Verna, ještě pobírám, ale ty vogo, proč je v komplexu cosi jako Ištařina brána, starý Egypt, Asyřani, Řekové? To se jako někdo probudí a řekne si: „Hej, to by bylo fakt hezký.“ Takže hezký to úplně není, spíš si připadáte jak v něčí zvrhlý fantazii, ale zase se tu nenudíte. Za ten den plný hnusnýho počasí jsme v Babylonu dali aquapark, lunapark a i IQpark. Což je jakási odnož IQlandie, která je hned vedle, kdybyste neměli dost (a stačili vám peníze). Mimochodem v Babylonu se nachází taky jedno pěkný instamísto (poznámka: instamísto rovná se místo, který vypadá hezky na instagramu. Ve skutečnosti to pravděpodobně nebude žádná hitparáda, ale je za to hodně srdíček), jestli vás tyhle věci zajímaj. Když jsem na to kdysi narazila, myslela jsem, že to je fotka odněkud z Asie a ne z Liberce. Fakt se mi to i líbilo. Pak jsem teda zjistila, že to je v Babylonu a bez filtru to asi za moc stát nebude, takže jsem to při návštěvě vynechala.

Instamísto v Babylonu, fotka z blogu Kami - https://www.mywanderlust.pl/visit-liberec-czech-republic/

Jinak je v Liberci samozřejmě zoo, která zažila svý lepší časy někdy v devadesátkách, ale pro děti dobrý. Pokud se vydáte dál do Němec k Budyšínu, je tam i skvělej dinopark Kleinwelka. Jo, a v Liberci nezapomeňte na zastávku od Davida Černýho. Kromě zábavy je město dost pestrý i gastronomicky. Když jsem hledala, kam zajít, šla mi z toho hlava kolem a nevěděla jsem, co vybrat (řecká taverna nebo celý svět na talíři). Nakonec to vyhrálo pod vlivem mý instagramový bubliny bistro Mikyna. I kvůli skvělýmu kafi. A zklamaná jsem nebyla. Naopak. Z toho oběda jsem si odnesla i dost inspirace do svý kuchyně a jejich špaldový palačinky jsou můj gastrozážitek poslední doby.

No, a pokud těch tipů ještě nemáte dost a poperete se s angličtinou, skvělýho průvodce Libercem má na svým blogu Kami. Najdete tu i další místa, kde si dát skvělý kafe. Jako fajn průvodce, když se vydáte do Liberce s dětmi, poslouží i omalovánky Blanky Kučerové (my je s sebou měli).