Arles pro mě bylo vždycky městem Vincenta van Gogha a taky Paula Gauguina. Městem, kde spolu tihle dva velcí umělci společně tvořili. Městem, které bylo van Goghovi hnacím motorem a inspirací k úžasným dílům. A samozřejmě taky městem, kde si pod vlivem celého tohohle uměleckého vzrušení uřízl ucho.
Rozhodně jsem se do Arles někdy chtěla podívat, ale nijak konkrétně jsem to neplánovala. Nakonec nás sem náhodou zavály levné povánoční letenky (o celém našem zimním pobytu v Provence s dětmi je tento článek). Ani mě nenapadlo, že i po více než sto letech se město bude těm van Goghovým obrazům tak podobat. Jako by malíř zachytil samou podstatu místa. Hlubokou pravdu, která se nezmění ani za dalších dvě stě let.
Arles ale zdaleka není jen o van Goghovi. Najdete tu monumentální starořímské památky, dechberoucí románský klášter a hlavně k městu patří nádherný národní park Camargue s mraky růžových plameňáků. Jednodenní návštěva je zoufale málo a my se během našeho zimního provensálského týdne vrátili hned několikrát (a stejně mi to bylo málo).
Římské Arles
Že za starořímskými památkami nemusíte jen do Itálie, je celkem logické, přece jen oni ti Římani byli dost rozpínaví a Římské impérium bylo svého času obrovské. Přesto přiznávám, že mě fakt, že jsem ve Francii a zároveň vlastně „v Římě“, tak trochu překvapil. Pokud chcete s dětmi názorně probrat starověký Řím, zimní Arles je skvělá volba, budete tu mít všechno v poklidu a bez front.Poté, co se Arles stalo součástí Římské říše, stalo se také křižovatkou obchodních cest a vůbec významným městem. Proto tu vyrostla řada velkých staveb, které se dochovaly v určité podobě dodnes. My navštívili amfiteátr (takové menší římské Koloseum), divadlo, lázně a katakomby. Výhodné je si koupit kombinovaný lístek, který vám umožní v rámci jedné vstupenky navštívit několik různých památek a muzeí (nabídka zde). Lístek platí půl roku, takže to nemusíte honit v rámci jednoho dne, a děti do 18 let jsou zdarma.
Musím říct, že jako praktický výlet do starověku to na nás zapůsobilo. V divadle jsme si vyzkoušeli, jaké to bylo asi stát na jevišti, v lázních jsme se podivovali tomu, jak chytře bylo vše vymyšleno a jak to vůbec ve starověku fungovalo s hygienou. V katakombách jsme se zase trochu báli a arénu (amfiteátr) jsme prošli a poseděli si v hledišti. Mimochodem Les Arènes a její obecenstvo na býčích zápasech namaloval i van Gogh a na býčí zápasy se sem můžete podívat i dnes. Ty se teda nenesou v tak brutálním duchu jako španělská korida a nedochází při nich k usmrcení nebo zranění býka.
Románské Arles
Na římských ruinách vznikl v Evropě románský sloh a já neviděla krásnější románskou památku než klášter Saint-Trophime (svatého Trofima) v Arles. České země jsou na románské památky z logických historických důvodů poněkud skoupé a něco takového se u nás prostě nevidí. Přece jen zatímco v Arles už skoro půlstoletí stál velkolepý amfiteátr, praotec Čech teprve hledal cestu na Říp, takže ty výchozí pozice jsou úplně někde jinde.
Románský klášter byl postaven na místě starší baziliky ve 12. století, zasvěcen byl prvnímu biskupovi v Arles svatému Trofimovi a je naprosto dechberoucí ukázkou románského slohu, hlavně sochařství. Tolik příběhů a myšlenek je vepsáno v hlavicích v rajském dvoře. Mrzí mě, že už si z ikonografie pamatuju tak málo, takže poznám tak Ježíšovo mytí nohou a Pilátovo mytí rukou. Ale tak pořád ještě vím, že když lidem rostou z hlav jakési hadice, tak nejsou připojení k Matrixu, ani je nepožírá chobotnice, ale spíš je to něco jako sochařské znázornění seslání Ducha svatého nebo vnuknutí nějaké myšlenky. No, nechte mě tady aspoň den bloudit s ikonografickou příručkou...
Arles Vincenta van Gogha
Umělecká kariéra Vincenta van Goha netrvala příliš dlouho. Necelých deset let, během kterých vytvořil kolem 900 obrazů a 1100 kreseb a akvarelů. Ty nejznámější z jeho děl vznikly právě během pobytu v Arles nebo nedalekém Saint-Rémy-de-Provence, kde pobýval v sanatoriu pro duševně choré a velmi intenzivně tu maloval. Van Gogh do Arles přijel 20. února 1888 a velmi rychle ho pohltilo zdejší ostré slunce a barvy. Především modrá a žlutá, které jsou tu opravdu všudypřítomné.„Nikdy jsem neměl takové štěstí. Tady je příroda mimořádně krásná. Nebeská kopule je všude úžasně modrá; sluneční svit má záři světlé síry a je příjemný a laskavý jako kombinace nebeských modří a žlutí Vermeera van Delft. Tak krásně to namalovat neumím, ale jsem tím tak naplněný, že si popouštím uzdu, aniž myslím na jakákoli pravidla.“
Vincent van Gogh, Deník v dopisech, Praha 2012, s. 165
Ve zdejším kraji našel van Gogh barvy a vyjádření, které hledal. Pracoval tu intenzivně a neúnavně, což ho zřejmě v kombinaci s omezenými finančními prostředky, nervovým vypětím, nepochopením světa a přemírou konzumace alkoholu stálo zdraví.
Uříznuté ucho občané Arles ještě tak nějak rozdýchali, ale po jednom z dalších záchvatů proti přítomnosti podivínského malíře ve městě sepsali petici a van Gogh se dobrovolně odebral do ústavu pro choromyslné v nedalekém Saint-Rémy. Obě města si můžete projít po Vincentových stopách a ocitnout se přímo v některém z jeho obrazů.
V Arles také najdete Fondation Vincent van Gogh, ale nenechte se zmást, jde o muzeum soustředící se na živé umění, které vzniklo jako pocta velkému umělci a zkoumá jeho vliv na umění dnešní. Vincentovy obrazy tu nehledejte. Za nimi musíte nejlépe do Holandska.
Camargue plný plameňáků
Oblast mokřadů v deltě Rhôny při pobřeží Středozemního moře je proslulá jako unikátní ekosystém a domov mnoha živočichů a rostlin. Takovými symboly Camargue jsou hlavně plameňáci, černí býci (ano, ti, co se pak prohánějí v aréně) a sněhobílí koně (na těch se tu dá i projet). Významná je také sůl, která se tu odpařováním mořské vody získává už po staletí.
V ceně té už zmiňované kombinované vstupenky po arleských památkách je i Musée de la Camargue, kde se toho dozvíte dost o historii, současnosti, přírodě, tradicích, prostě oblast Camargue od shora dolů a celá naruby ještě jednou. Muzeum je poměrně informačně vyčerpávající, ale taky hodně francouzský (tj. neexistují jiné řeči než francouzština). I tak toho ale pochytíte dost a nebýt dětí, pochytila bych klidně i víc.
Kam ale určitě musíte, je ornitologický park. Tady můžete pozorovat všemožné ptactvo v jeho přirozeném prostředí, hlavně ty plameňáky. Upřímně, když jsme do Camargue jeli, nečekali jsme mnoho, maximálně tak pár růžových plameňáčích fleků někde v dáli. Jaké bylo naše nadšení, když jsme je krátce po vstupu do parku opravdu uviděli. A jaké bylo naše překvapení, že po chvíli chůze jich bylo mnohem a mnohem víc. Nebyli jen v dálce, ale i velmi blízko. Růžová plameňáčí barva byla úplně všude včetně oblohy a všudypřítomný a poměrně intenzivní byl i jejich zvukový projev. Plameňáky jsme ovšem nepotkali jen v ornitologickém parku, ale i kousek od silnice během naší jízdy k moři na Plage Napoleon.
A kam se v okolí Arles ještě podívat?
Když se vydáte po stopách Vincenta van Gogha, nemělo by vám kromě Saint-Rémy ujít ani rybářské městečko Saintes-Maries-de-la-Mer, které je (kromě toho, že je krásné) centrem uctívání romské světice a patronky Romů svaté Sáry. Podle jistých spikleneckých teorií šlo o dceru samotného Ježíše Krista a Máří Magdaleny a Dan Brown na tom postavil celý svůj bestseller Šifra mistra Leonarda. Kult svaté Sáry je tu v každém případě velmi živý a na svědomí má zázraků evidentně víc než dost.
Na další inspiraci se podívejte článku Zimní Provence, kde najdete další tipy a kompletní itinerář. Celá cesta je taky uložena ve výběrech na mém instagramovém profilu, kde se můžete podívat na videa a obrázky den po dni.
Snad si Provence užijete jako my. I když jsme v zimě přišli o lány kvetoucích fialových levandulí, všechna ta kouzelná zákoutí s minimem lidí nám to bohatě vynahradily. A možná i díky tomu měly větší šanci vyniknout všechny ty vangoghovské barvy.
 |
| V barvách Vincenta van Gogha |
 |
| Odpočinek uprostřed pozůstatků starověkého Říma |
 |
| Starořímské katakomby |
 |
| Saliny v Camargue |
