Pamatujete si, kdy jste
byli poprvý u moře? Jestli jste mladší ročníky, tak nejspíš ne. Naše holky si
to taky pamatovat nebudou, ale pro nás starší tohle byla velká věc. Moje první
moře proběhlo v Gradu v Itálii. Bylo mi asi jedenáct a jeli jsme
autem s mámou, ségrou, strejdou a tetou. Bydleli jsme v jakymsi
megakempu pod stanem, vařili si na vařiči, poprvé jsem sbírala mušle na pláži a
potkala se s tureckym záchodem.
Máma na tuhle dovolenou
moc ráda vzpomíná a řiká: „Jo, tehdy v Gradu, tam vám to bylo hezký, tam
bych jela znova.“ Já po tom nikdy nějak zvlášť neprahla, ale shodou okolností
jsem se tam nedávno ocitla a nechala tam kus svýho srdce. A tak teď
řikám: „Jo, v tom Gradu, tam vám to bylo hezký, tam bych jela znova.“
Stalo se to náhodou. Jeli jsme do Slovinska a posléze do Chorvatska a že to ještě vezmeme přes Itálii a odškrtneme si tam další památku UNESCO, městečko Aquileia. Jelikož
tohle míření bylo na počátku listopadu, ubytování jsme neřešili a po naší
pasový eskapádě v Lublani teprve začali koukat, kdeže v tý Itálii
teda přespíme. A booking nám nabídl Grado, který je od Aquileie coby kamenem
dohodil. Hej, tak jedem, pošlem mámě fotky, ať má nostalgickou!
Co tak čekat od turistickýho
letoviska počátkem listopadu? Já čekala město duchů. Vybydleno, zavřený baráky
a funkční asi tak dvě restaurace. Ale tak pizza, pasta, ciao bella! Itálie je
vždycky dobrej nápad. I kdyby v těch jejích krásnejch uličkách a domečcích
s dřevěnýma okenicema chcíp pes. Nakonec to všechno bylo ale úplně jinak.
Městečko Grado má jednu
zásadní výhodu – není to letovisko postavený na zelený louce, ale má fakt
dlouhou historii. Jakože hodně dlouhou, prý 2. století před Kristem a sloužilo
jako přístav pro Aquileiu, což bylo ve svý době město velevýznamný. Krásný
kulisy pro vaše procházky i večerní sezeníčka u aperolu máte zaručený. A že si
ho budete mít kde dát. Restaurací tu bylo otevřeno víc než dost a lidi jedli,
pili, bavili se a žili. Fakt to tu pulzovalo životem. Jako ne ve smyslu dunivý
diskotéky, ale prostě si jen užívali, že jsou teď, tady a spolu.
 |
| Tak taky jsme si užívali večerních sedánků |
Už jen tou atmosférou mě
to tam dostalo. A k tomu pláže plný mušlí. Lidu tak akorát (mix Italů a Němců,
který sem evidentně rádi zavítaj i mimo sezonu). Dostupnost mnoha památek. Již
zmiňovaná Aquileia je za rohem, za druhým rohem další UNESCO město Palmanova, za
hodinu jste v Terstu, za hodinu a půl v Benátkách. Ty Benátky jsme
tentokrát vynechali, ale Terst rozhodně doporučuju. Už jen kvůli tomu, že tam je
úžasná zmrzlinárna a ještě cestou pojedete přes vesnici Prosecco. Jako přes doopravdickej
domov prosecca!
V hlavní sezoně bych
Grado asi vynechala, páč pláže budou nacpaný a lidí tu bude jak sr….mravenců,
ale takhle mimo sezonu bych jezdila snad každej víkend. Původně jsme plánovali,
že tu zůstanem dvě noci a posuneme se k moři do Chorvatska. Nakonec jsme
zůstali noci čtyři (a na chorvatský moře se vykašlali) částečně i kvůli fajn
hotelu (Nauthotel Marina Resort), kde jsme byli skoro sami, a hlavně jsme z balkonu
koukali na moře. A usínat a budit se vedle moře je po „usínat a budit se vedle Davida“
absolutně nejvíc. Plus jak jsme bookovali na poslední chvíli, tak nás noc na
tomhle super místě vyšla asi na 1500 korun.
Cestování mimo sezonu je
prostě skvělý. Sice se nebudete koupat v moři, ale nohy si klidně
ošplouchnete, sice nebudete chytat půl dne bronz, ale vitaminu D za hezkýho
počasí nachytáte stejně dost, ale hlavně nebudete zakopávat o miliony lidí a
celý vás to bude stát mnohem míň. A takhle na podzim snad není hezčí místo než
Grado.
 |
| Výhled z našeho pokoje |
 |
| Grado kdysi |
 |
| A Grado rok 2019 |
 |
| Gelato Marco v Terstu určitě nesmíte vynechat |
 |
| Obecně Terst stojí za návštěvu |
 |
| V Terstu zkuste i Trattoria Caprese |
 |
| A zase Grado - pláže jsou tu doslova narvaný mušlema |
 |
| A na hlavní promenádě pořídíte tyhle blikací věci i v listopadu (bohužel) |
 |
| Itálie je hodně o jídle - pizza... |
 |
| ...kafe a gelato... |
 |
| ...tiramisu... |
 |
| ...a pasta...spolu s USA je Itálie moje nejoblíbenější země...a to jídlo v tom hraje velkou roli |
