Část léta trávím na
Vysočině, a proto jsem kraji loni věnovala několik článků. Ono se to totiž málo
ví, ale na ty největší památky, teda ty zapsaný na seznamu UNESCO, je Vysočina
nejbohatší. Najdete tu hned tři – Telč, Žďár nad Sázavou a Třebíč. Nově má Česká republika UNESCO památek 14, takže už to Vysočina tolik neválcuje, ale pořád jich tu je nejvíc!
Počty turistů tomu ale
neodpovídají. Pokud kouknete na statistiky za rok 2017 a počty ubytovaných
hostů, je Vysočina na úplnym konci žebříčku. Teda je za ní ještě Pardubický
kraj, ale stejně je to stav, kterej moc nechápu. Hej, je tady plno krásnejch
míst, tak kde všichni jste?
Zřejmě budu muset
na tý propagaci zapracovat, takže dneska přidám další článek s vůní
Vysočiny. Tentokrát se podíváme do Jihlavy. Město bylo založeno ve 13. století
jako hornické kvůli těžbě stříbra a je poměrně štědrý na památky. Najdete tu
nějaké ty kostely, dokonce katakomby a do oka vás určitě praští středověké
hradby. Na ty jen tak někde nenarazíte, protože v 19. století, kdy už
hradby měly svou obrannou funkci za sebou, bylo moderní budovat na jejich místě
široké bulváry (třeba Ringstrasse ve Vídni) a i když nebyl bulvár, musely
ustoupit narůstající dopravě. Jihlavské centrum hradby ale pořád aspoň zčásti
obepínají a najdete tu dokonce i jednu městskou bránu. V Jihlavě žil také
Gustav Mahler (jako ten slavný vídeňský skladatel) a dnes je v jeho domě
muzeum. K tomu všemu má Jihlava značné množství dobře dochovaných
středověkých domů a bylo by jich ještě víc, kdyby…
Kdyby nepřišel
komunista a neoznačkoval si teritorium. Uprostřed hlavního Masarykova náměstí
stával totiž cenný soubor středověkých domů, tzv. Gretzel (Krecl) neboli
Špalíček. Abychom neočerňovali jen komunistu, úvahy o asanaci Gretzelu se vedly
již od 19. století, ale teprve ve druhé polovině toho dvacátého došlo
k realizaci. Památkáři se mohli stavět na hlavu (tyhle marný snahy jsou
jim stále vlastní, stačí kouknout třeba na zbouraný dům na Václavském náměstí), ale místo středověku na náměstí vykvetla
výkladní skříň socialistické kultury, obchodní dům Prior.
Podle jedněch
jihlavský Prior město přímo hyzdí, další si na něj zvykli. Úvahy o jeho
zbourání se vedou pořád dokola a já špetku přidám. Nebojte, bude to jen chvilka
a pak půjdem do zoo. Takže bourat či nebourat? Za mě ne. Chápu, že široká
veřejnost vnímá komunistickou architekturu jako hnusný monstra. Tak je to
ostatně vždycky, když něco vyjde z módy a ještě se nedostaví dostatek
nostalgie a historický hodnoty. Ale i tahle architektura je součástí našeho
dědictví a Prior není úplně blbá stavba. I když je nepochybně naddimenzovaný, není
to jen tupý blok. Jeho členitost má připomínat někdejší Gretzel a kopírovat
rytmus náměstí.
Průhled na náměstí s Priorem, vlevo Mahlerův dům |
Zároveň je Prior
dokladem doby, historie, na kterou bychom neměli zapomínat a vymazávat ji.
Objevily se návrhy, že na místě Prioru by se mohl znovu postavit Gretzel po
vzoru za války zničených a znovupostavených Drážďan. Jenže Drážďany a jejich staronové
památky fungují jako memento války. Prior zase velmi dobře funguje jako memento
komunistického režimu. Samozřejmě pokud by byla snaha na místě Prioru postavit
kvalitní moderní architekturu, je to něco jiného. Ostatně mělo by být
pravidlem, že když něco bourám, postavim tam něco lepšího, ale současný ovzduší
na radnicích tomuhle přístupu zrovna nenahrává. Místo toho výše zmiňovanýho zbouranýho domu na Václaváku bude Primark, nedík. S Libeňskym mostem to naštěstí díky volbám dobře dopadlo (ťuk, ťuk), ale karlovarský hotel Thermal má namále furt. Na místě Prioru by pravděpodobně vzniklo nejlíp parkoviště a to by
bylo pro Jihlavu fakt blbý.
Ale dost už (pro
někoho) nudnýho tlachání o architektuře. Na konec správných zpráv patří
zvířátka a tady to nebude jinak. V Jihlavě je totiž taky ta nejkrásnější zoologická zahrada! Nejsem žádný odborník na zoologický, ani na jejich
architekturu, ale jihlavský pavilony doslova přetejkaj nápady a kreativitou. Australský
pavilon, co vypadá jak opuštěná farma, kde nadvládu převzala zvířata. Tropický
pavilon s havarovanym letadlem jak ze seriálu Ztraceni. Myslela jsem, že
odpoledne nám bude stačit, a stejně jsme to všechno neprošli. A i když Tonička chtěla
po pár hodinách domu, že už je unavená, stejně nám trvalo skoro další hodinu se
vymotat ven, protože jsme vždycky potkali něco skvělýho. Naprostá pecka jsou
pak letové ukázky sov a dravců (květen až září, denně mimo pondělí v 11 a
v 15 hodin) a navíc ten výhled na historický centrum. Žirafa a
v dálce za ní kostelní věže. Hezčí zoo snad fakt není. Jsem zvědavá, jak
v týhle konkurenci obstojí zoo v americký Omaze (údajně jedna
z nejlepších zoo světa), kam se za pár týdnů vypravíme.
PS: Tak zpětně můžu říct, že Jihlava - Omaha 1:0. Víc si můžete přečíst v patřičnym článku o našem americkym road tripu.
Zrovna jsme chytli pouť |
Pouť a za ní Prior |
Někdejší Gretzel, repro dle: https://cs.wikipedia.org/wiki/Krecl_(Jihlava) |
Hradby |
A za hradbama tajemný dvorky |
Žirafa a kostely |
Kamení je nej |
Australský pavilon |
Letový ukázky dravců |
A šup, sedne si vedle vás... |
Snažíte se zaostřit a neuhnout. Ptáci vám kolikrát prolítnou skrz vlasy. Klobouky nechte doma! |
Na opici si skoro sáhnete |
Ale na anakondu bych si fakt sáhnout nechtěla |