Rakouský Alpy bez lidí. Nádherná příroda, ledový potůčky, zelený lesy pralesy, který trochu připomínají Šumavu. Akorát když jdeš na Antýgl, jde tam s tebou těch lidí milion. Tady potkáš za odpoledne tak tři. Zato malin, borůvek a hub je tu požehnaně. A taky luk s pasoucíma se krávama. Vítejte v rakouskym regionu Joglland.
Předpokládám, že jste o něm nikdy neslyšeli. My taky ne. Zavítali jsme se sem vlastně úplnou náhodou. Už loni jsme uvažovali, že bysme jeli někam do hor ke Štýrskýmu Hradci, protože je na seznamu UNESCO, z naší letní Vysočiny máme tuhle lokalitu blíž jak z Prahy a vůbec rakouský hory jsou určitě krásný, když tam všichni furt jezdí a my tam nikdy nebyli (zatím jsme se orientovali spíš na vinařský oblasti jako Wachau nebo Neziderský jezero). Loni jsme se na cestování za hranice nakonec vykašlali a letos jsme k tomu Štýrskýmu Hradci chtěli přidat ještě Semmering (taktéž na seznamu UNESCO).
No, a najít v lokalitě „poblíž Semmeringu a ne zas tak daleko od Štýrskýho Hradce“ TO ubytování, byl poněkud oříšek. Ze všech těch domácích diskuzí, že tohle je dobrý – to teda není – jsi blázen, takový prachy za to nedám – tam maj jen dvoulůžáky – ježiš, jak z osmdesátek – nám nakonec vypadlo jedno jediný místo. Pension Roseggerhof ve vesnici Saint Kathrein am Hauenstein. Ani jsme moc nekoukali, kde to je. Pokoje vypadaly fajn, na obrázcích byl les a dětský hřiště a hlavně byla snídaně. Za snídani já se rvala.
Pár dní před odjezdem David zjistil, že jde o jakýsi region Joglland, o kterym wiki píše něco jako, že tam jsou hory, lesy, pár naprosto neznámých městeček a vsí a že o místní krajině a lidech psal spisovatel a básník Peter Rosegger, o kterym jsme nikdy neslyšeli a vypadá to, že jeho díla v češtině vyšla naposled za Rakouska-Uherska. V Jogllandu máte pocit, že Rosegger je literární superhvězda, ale ono to bude asi jako s tou Šumavou a Karlem Klostermannem. Ten čtenářský deníky taky neboří.
Ale tak už k Jogllandu. Prostě jsme čichali, že to bude řiť. Když jsme přijeli, zjistili jsme, že vesnice Saint Kathrein je vzdálená několik kilometrů a že jsme skoro na samotě u lesa (pár domů teda po okolí bylo). A i když jsme si prvně trochu řikali, cože tu vlastně budeme skoro týden dělat, přesně ta samota u lesa byla nakonec úplně nejlepší.
Jelikož to není nijak turisticky profláklej kraj, nic jsme o něm nevěděli, nic jsme si předem moc nezjišťovali a nechali se překvapit. V penzionu jsme si vzali jednu brožurku Jogllandu, kde jsme se mimo jiný dozvěděli, kde koupit parádní lederhosen, a pak už jsme jen objevovali regionální atrakce, speciality a taky toho Petera Roseggera.
A co jsme teda dělali? Hodně jsme se procházeli po kraji. Kochali se přírodou a výhledy. Stoupali a klesali. Jedli maliny a borůvky. Potvrdili si, že český turistický značení je úplně geniální a to rakouský až tak geniální není. Nemít v mobilu mapy.cz, ještě tam někde bloudíme. Trochu jsme se báli bouřek, který umí mít v horách fakt sílu. Hladili si krávy, cachtali se v potocích, obdivovali všechny ty starý a nový stavby a krásně upravený zahrádky plný kytek. Každá procházka tu byla hotový balzám pro duši. Na viadukty Semmeringu nakonec došlo míň, než jsem čekala, a z Grazu jsme po pár hodinách zdrhli zpátky k nám do lesů. Bylo to tam prostě mnohem hezčí.
Joglland není turisty příliš objevený, takže lidí jsme potkávali naprostý minimum. O to víc jsme byli překvapený, když jsme došli k nějakýmu horskýmu občerstvení uprostřed ničeho, kde se tam všichni ti lidi vzali. Prostě jdete úplně mimo civilizaci, po cestě potkáte asi tak dva lidi a říkáte si, jak se proboha v takovýhle prdeli může něco uživit. No, a najdete plnej lokál. Kouzla Jogllandu. Všichni se potkáme na průsečíku našich stezek.
S tou neobjeveností souvisí i to, že google mapy tu nebyly úplně dobrym rádcem. Navigace nám dopřávala zákazy vjezdu a prdelní cesty, do kterých bysme vjeli jednou a naposled. Restaurace v okolí nám to taky neukazovalo žádný, takže rozmazlenosti typu „kouknu do mobilu kam jít“ nefungovaly. Osvědčilo se jít směrem ke kostelu a doufat, že cestou něco potkáme. A přesně tohle bylo vlastně hrozně fajn. Život, kterýmu jsme už odvykli.
O Semmeringu a Štýrskym Hradci napíšu jindy, teď přidám pár výletních tipů, který jsme zvládli, abyste měli představu, co lze v regionu vidět.
Město Vorau – najdete tu rozsáhlý klášter s nádhernym baroknim kostelem a krásnou knihovnou. Tu knihovnu můžu hodnotit jen z fotek na netu, dovnitř se dá jen s průvodcem a to jsme s dětma vynechali. Kousek od kláštera je skanzen s naprosto neuvěřitelnýma sbírkama. Mají tu klasiku jako různý zemědělský stroje, vybavení domů, ale taky knihtiskařský stroje nebo zubařskou ordinaci. Hned za skanzenem je sportovní areál s fajn dětskym hřistěm.
Wasserweg Miesenbach – okružní stezka, která vede lesem a většinu cesty taky podle vody (víc info a mapička zde).
Peter Rosegger Geburtshaus – rodný dům spisovatele Petera Roseggera. Určitě se vyplatí sem jít, protože leží uprostřed krásný přírody a jsou odsud nádherný výhledy do kraje. Taky tu je skvělá hospoda, kde mají v nabídce fakt takovýty echt lokální speciality jako obložený chleby nebo kozí sýry. Dokonce tu nabízejí i přípravu piknikových košů a to vypadalo obzvláště dobře. Samotný Roseggerův rodný dům je vlastně takový skanzen, což nás po skanzenu ve Vorau už tolik nenadchlo.
Wenigzell – vesnice plná zábavy. Je tu parádní bosá stezka, jejíž část jde ledovou vodou horskýho potoka. Pak tu mají sportovní areál se slack lajnou i lezeckou stěnou, dětský hřiště a taky moc pěkný krytý bazén s výhledy do okolní přírody.
Rozhledna Wildwiese – rozhledna na krásnym kopci. Je tu kostelík a celý to místo má fantastickou atmosféru. Rozhledna mi teda přišla trochu vražedná. Strach z výšek nemám, ale z tohohle mi s dětma dobře nebylo.
Tipy na ubytování
Roseggerhof – tady jsme bydleli my. Měli jsme to i s polopenzí, což vzhledem k lokalitě doporučuju. Žádný luxus, jídlo trochu styl rakouská školní jídelna, což jsme vzhledem k dětem dost ocenili. Slušně velký rodinný pokoj a u penzionu trampolína a dětský hřiště. A hlavně všude kolem les a borůvky.Gasthof Schlagobersbauer – asi kilometr od našeho penzionu. Stavili jsme se tu cestou od Roseggerova rodnýho domu na kafe a dost nás to zaujalo. Z venkovní terasy je krásný výhled, mají tu hřiště a hlavně plno zvířátek, takže s dětma to vypadá jako ideální místo.
Joglland Hotel – tam jsme byli na obědě a bylo to takový víc hoch místo. Hotel má vlastní bazén a wellnes. No, v podstatě něco takovýho jsme si představovali, když jsme ubytování hledali. Akorát je to teda uprostřed vesnice.
Upřímně sem ta ubytování píšu taky proto, abych je mohla v budoucnu dohledat. Byli jsme v Jogllandu fakt nadšený a říkali si, že bysme někdy rádi jeli znova. I když to si říkáme i o tom Neziderskym jezeře, kde jsou skvělý cyklostezky, a o Wachau, kde byl zase úžasný penzion a víno. Tak uvidíme, kam nás vítr zavane.
Další články o Rakousku, najdete zde.
 |
| Tam někde v ďouře je náš pension. |
 |
| Hřiště ve Vorau |
 |
| Wasserweg |
 |
| Kus bosý stezky |
 |
| A bahnitý kus bosý stezky |
 |
| Najdete taky na wasserweg |
 |
| Cestou na rozhlednu |
 |
| Zvířátka v Schlagobers |
 |
| Maliny |
