Proč jsme se kdysi při
cestě na Balkán rozhodli podívat i do Kosova, si vlastně ani moc nepamatuju.
Asi jsme byli tupě zvědavý, jak to vypadá v zemi, kde ještě nedávno naplno
hořel válečný konflikt. Na to, abychom se zde zdržovali nějak více, jsme byli
ale jaksi srabi, takže náš plán byl zemí jen projet a rozhodně tam nepřespávat.
Ostatně, co bychom tam dýl dělali. Kosovo není moc velký, turisticky atraktivní
taky úplně ne a asi jsme se taky chtěli posunout směrem k moři. Takže
hrubý plán byl vyjet ráno ze Skopje, dojet do Kosova, navštívit památku UNESCO –
pravoslavný klášter Gračanica, okouknout Prištinu z auta a hurá do Albánie,
kde přespíme, což jsme teda nakonec nepřespali, protože šílený sebevražedný
řidiči a ukrutný množství komárů ve mně úplně důvěru v tento národ
nevzbudilo.
Výlet do Kosova byl taky
důvod, proč jsme při svý někdejší balkánský cestě komplet vynechali Srbsko, páč
jaksi Srbové Kosovo neuznávaj, maj ho furt za součást svýho státu, takže jim
úplně nedělaj dobře kosovský razítka v pase. Nebo aspoň v roce 2012 nedělaly,
podle stránek Ministerstva zahraničí už dneska můžete Srbsko i Kosovo zařadit na
jedno menu. Tehdá byl jedinej rozumnej a bezproblémovej vjezd a výjezd ze země
přes Albánii a Makedonii. Jo, a taky tehdá v Kosovu neplatily stejný
zelený karty jak ve zbytku Evropy. Za nekřesťanský i nemuslimský peníze jsme si
museli koupit pro vjezd do státu jednu speciální, ale tak nějak si ty peníze na
provoz vydělat museli, tak jsme to mladýmu státu i přáli.
 |
| Ani hotel Emerald nás nepřesvědčil, abychom v Kosovu strávili noc. A klasický dvojjazyčný cedule se začmáranýma nápisama...těch bylo v roce 2012 na Balkáně plno |
Do Gračanice jsme se dostali
někdy kolem poledního, sedli jsme si na oběd před jedno občerstvení a koukali
na zeď kláštera obehnanou ostnatym drátem. Já si v rámci oběda tak třikrát
odskočila na překvapivě použitelnej záchod, protože jistý cestovní problémy, a
pak jsme vyrazili podívat se za ceduli „Se zbraněmi vstup zakázán.“ Za zdí nás
čekal pohled na poměrně malý a velmi střízlivý pravoslavný kostel. Opravdová
krása nás čekala uvnitř, kde bylo stejně jako v mnoha jiných pravoslavných
kostelech zakázané focení. Celý zdi od shora až dolů byly pokrytý nádhernými
freskami s biblickými příběhy a obrazy svatých. Těm svatým ovšem někdo
vyškrábal oči.
Gračanica je velmi starý
pravoslavný klášter, který byl ve 14. století vybudován na ruinách křesťanské
baziliky ze století šestého. Neboli tady šla historie. Ovšem šly tady taky
války. Klášter byl ještě ve 14. století několikrát poškozen Turky, další škody
utrpěl během bitvy na Kosově poli roku 1389 a těch válek ještě bylo. Poslední
byla ta v Kosovu. Jako významný duchovní a kulturní centrum kosovských
Srbů byl klášter samozřejmě trnem v oku kosovských Albánců, protože když
vymažeš památky, vymažeš vlastně i národ. Záměrný ničení památek národů, jichž
se někdo chtěl zbavit, byla za války v bývalý Jugoslávii (a bohužel ve
světě stále je) standardní vojenská strategie. Takhle vyhodili Srbové do
povětří minarety v Bosně, Chorvati zničili most v Mostaru a bosenští
Srbové nechali shořet sarajevskou národní knihovnu, ve který byly uložený
tisíce starých svazků. Jestli oči a často i ústa svatých byly záměrně poškozený
během poslední války nebo už dříve, netušim, ale byly poměrně jasnou zprávou o
tom, jak šílenej tenhle národnostní a náboženskej fanatismus je a že ve válkách
nevyhrává nikdo.
 |
| Já fotky zevnitř nemám, ale podle těch internetů to vypadá, že už se tam dneska fotit může. Repro dle: http://www.wolffchronicles.com/2015-2/april-2015/april-19-2015/ |
S ohledem na
historii Balkánu je až s podivem, že fresky ze 14. století přečkaly, i
když bez očí, až do dneška, ale myslim, že v těžkých dobách byla Gračanica
takový ostrůvek naděje. Ona tak vypadala vlastně i tehdy v roce 2012. Všude
bordel, naproti tomu za zdmi kláštera čisto, zelenej udržovanej trávníček a „Monastery
shop“ se suvenýry, úplně jako by se nechumelilo. Jestli tam někdy budete,
zkuste klášterní ostružinový víno. Skvělá věc.
A jestli máte rádi dobrý
čtení, sáhněte po knížce Totál Balkán od Blanky Čechový, která v Kosovu
strávila rok na mírový misi ve věhlasný mezinárodní organizaci neboli tam dělala
demokratizaci. Je to celý absurdní, vtipný a vlastně hrozně smutný. No a taky
mě to konečně přinutilo napsat tenhle článek. Jestli byste si měli přát pod
stromeček jenom jednu knížku, tak rozhodně tuhle!
 |
| Zakladatel kostela a vyškrábaný oči. Ty byly v dosahu člověka vyškrábaný fakt všude. Repro dle: https://en.wikipedia.org/wiki/Gračanica_Monastery |
