středa 26. října 2016

Co jste si o Srí Lance nejspíš nepřečetli


Je zima. Což je velmi překvapivé a objevné sdělení takhle na konci října, ale nějak ten článek začít musí a začátky jsou vždycky nejtěžší. A taky konce. Ty mi jdou vůbec nejhůř. Ale zpět k věci. Jelikož je ta zima, přišlo mi jako dobrý nápad se na blogu přenést do teplých krajů a zavzpomínat na naší nejteplejší a nejexotičtější dovolenou, konkrétně na Srí Lanku, kde jsme před pár lety na nějakých čtrnáct dní byli. Trochu kuriózní tehdy bylo složení naší výpravy – já David, naše tehdejší spolubydlící, moje máma, jedna ségra a druhá ségra s přítelem a to celý jelo navštívit další ségru, která tam pobývala delší čas. Než se tenhle kolos vždycky někam vypravil, mohl u toho David přečíst minimálně půlku Vojny a míru (kdyby teda četl), ale o úskalích rodinné dovolené tady psát nechci. Spíš o nějakých těch kulturních rozdílech.

středa 19. října 2016

Nečmárejte nám tu po tý rotundě (výlet na Říp)


            Pověst o praotci Čechovi zná asi každý. Putoval přes hory a přes doly v čele svého kmene, aby našel zemi zaslíbenou. Pak se vyškrábal na Říp, uviděl všechny ty krásy kolem dokola a řekl: „To je ona, země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající.“ A my v Čechách mu máme dodnes za zlé, že nedošel trochu dál na jih, kde by bylo přívětivější klima a dalo by se tam koupat v moři. Inu, nevděk světem vládne.

pondělí 10. října 2016

Ve Veroně mě o ruku nežádej, prosím



            Jestli mě nějaké město při naší poslední návštěvě Itálie trochu zklamalo, byla to Verona. Tedy takhle – nebylo to tak strašné zklamání, že bych tam už znovu nejela, ale prostě jsem čekala víc. Když se řekne Verona, vybaví se mi asi jako každému Romeo a Julie, balkon a romantika. A tady jsme přišli k jádru pudla. Lásku a romantiku čeká každý, kdo do Verony zamíří.