uneseni: Srí Lanka

Poslední článek loňskýho roku jsem tu věnovala bilancování a balancování, souhrnu všeho, co se povedlo, co jsme viděli a co ten další rok uvidíme. Na moje loňský plány můžete kouknout sem a já k tomu jen dodám, že v Americe jsme byli nakonec s dětma (série o našem road tripu začíná tady). Litomyšl jsem viděla a všechny český UNESCO památky sesbírala (kuk sem). I na tom wellness víkendu jsem byla, abych zjistila, že cáchat se celej víkend v kádi vlastně vůbec není pro mě a místo toho opruzovala svou spoluwellnessující pěší turistikou (sorry, Veru).

Akorát ten Berlín nevyšel. Ale letos vás tu vůbec nechci zahlcovat vyprávěnim, kde jsem byla a kam pojedu (i když pár vět na konci vás ještě čeká). Letos je to o tom, kam byste měli jet v roce 2019 vy. Oslovila jsem čtyři svoje oblíbený blogery, jejichž blogy byste měli číst, pokud to ještě neděláte, aby se podělili o svoje nej místa. Čtěte a mezi pojídánim cukroví a bramborovýho salátu, začněte plánovat svůj cestovatelský rok 2019.

Švýcarsko od Hanky (Naše švýcarské zážitky)

„Znáte nějakou jinou zemi, která je synonymem pro čokoládu? A pro kýčovitě malebnou krajinu, ve které si budete říkat, ve které že pohádce jste se to právě ocitli? To je prostě Švýcarsko! Země, ve které najdete přes 24 čtyřtisícovek a přes 200 třítisícovek, jezera s křišťálově průzračnou vodou, ale i zajímavá historická města a roztomilé vesničky s rudými muškáty v každém okně.

Švýcarsko je v zimě rájem pro lyžaře, v létě pro pěší turisty, kteří se rádi toulají po horách. Ale i když počasí zrovna nepřeje výletům k alpským vrcholkům, ve Švýcarsku se rozhodně nudit nebudete! Už jsem zmiňovala čokoládu, že? Co tak se zajet podívat, jak se taková pravá švýcarská čokoláda vyrábí? Známé švýcarské značky mají ve svých továrnách i prohlídky, na kterých můžete jejich výrobky ochutnat ve (skoro) neomezeném množství :)

To samé platí o sýru! Víte, jak chutná takový čerstvý Emmentál právě vytažený z kádě? Přijeďte ochutnat!“

Díky Hanky blogu Naše švýcarské zážitky už mám pořádný seznam míst, která chci ve Švýcarsku vidět. Přiznám, že nejvíc mě lákají právě ty prohlídky továren na čokoládu. To bych hodně chtěla zažít. Hanka s dětmi cestuje ale i jinde po Evropě a vůbec má její blog dost širokej záběr. I nějaké to tvoření s dětmi tam najdete, což já teď dost cenim. No, a hlavně cenim Hanku, protože blog píše kromě češtiny i v angličtině a v němčině!

Hanku můžete sledovat na https://www.ourswissexperience.com/cs/
a aby vám nic neuniklo, nezapomeňte sledovat taky její
facebook www.facebook.com/nasesvycarskezazitky
a instagram www.instagram.com/our_swiss_experience

Portugalsko od Martiny (Pohled za hranice)

„Zemička na nejzápadnějším kousku pevninské Evropy se až donedávna držela stranou hledáčku cestovatelů. S levnými letenkami do Lisabonu a Porta, ale i se stoupající oblibou surfování, se však postupně stává destinací, která je v kurzu. A zcela právem! V Portugalsku si na své přijde snad každý. Algarve nabízí příjemné koupání, luxusní letoviska a nejromantičtější skalnatá zákoutí. Jihozápadní pobřeží je divoké a pusté. Po stezkách tu putují skupinky větrem ošlehaných milovníků pěších túr a v oceánu řádí surfaři z celého světa. Města nabízejí kouzelné uličky a zákoutí lemovaná pitoreskními domečky, prastaré chrámy i supermoderní architekturu. To vše korunováno vynikajícím jídlem a (nejen portským) vínem.

Pro mě je Portugalsko nejkouzelnější na jaře, kdy i ty jinak pusté útesy rozkvetou. To bych se tam mohla toulat nekonečné hodiny…“

Pokud vás stejně jako nás láká cestování obytnou dodávkou a chcete se o něm dozvědět co nejvíc, jste u Martiny správně. Osobně bych si to hodně chtěla vyzkoušet už jen proto, že by odpadlo to neustálý vybalování a zabalování na našich cestách, takže tyhle Martininy články fakt hltám. Ale hltám i ty ostatní, protože Martina opravdu hodně dobře píše.

Martinu můžete sledovat na jejím blogu http://pohled-za-hranice.cz/
na facebooku www.facebook.com/pohledzahranice

a na instagramu www.instagram.com/pohledzahranice

Rumunsko od Ivy (DIY projekty)

„Letos jsem konečně měla to štěstí se podívat do Rumunska. Líbilo se mi u moře, konkrétně v Costinesti. Kouzelná je také krajina kolem ústí Dunaje. Klidná široká řeka obklopená zelenými pralesy. Rybáři tu tiše seděli a čekali na svůj úlovek. A nakonec Brašov. Velkoměsto uprostřed hor.

Do Rumunska můžete přijet kdykoli. Jsou tu hory, ale i moře. Krásnou přírodou se prohánějí stáda koz a ovcí. Určitě si někde kupte ovčí sýr. Rumunská kuchyně taky není k zahození. Doporučuji třeba sarmale s mamaligou nebo perišvárovou polévku. Ceny jsou nastavené jako u nás a veškeré služby jsou taky na přibližně stejné úrovni. Máte jedinečnou příležitost objevit tuhle krásnou zemi ještě, než úplně propadne turismu. A nezapomeňte navštívit pár hradů, ať nasajete trochu historie.“

Já se do Rumunska kdysi zamilovala na první pohled (ok, kecám na druhý, ale zamilovala), tak jsem byla hodně zvědavá, co na něj bude říkat Iva. A jsem ráda, že byla nadšená jako já. Iva se na svém blogu věnuje hlavně tvoření, ať už s dětmi nebo spíš tomu dospěláckýmu. Inspirace tam rozhodně najdete mraky a Ivu často inspiruje právě cestování, o kterém na blogu taky píše.

Inspirujte se na Ivy blogu http://www.diyprojekty.cz/ na jejím facebooku www.facebook.com/diyprojekty a na instagramu www.instagram.com/ivabaltaretu

Srí Lanka od Sylvy a Ondry (Rodina cestuje)

„Ne neprávem je Srí Lanka pro rok 2019 cestovatelskou destinací číslo jedna. Víme o tom své, vždyť jsme se letos na svěží ostrov omývaný vodami Indického oceánu podruhé vrátili, abychom ho ukázali naší malé cestovatelce, a už teď víme, že to rozhodně nebylo naposledy, co jsme tuto perlu indického oceánu navštívili.

Srí Lanka nabízí cestovateli vše, na co si jen vzpomene. Nekonečné liduprázdné pláže lemované palmami a mangrovy, úžasné národní parky, kde potkáte stádo divokých slonů a na břehu jezera vyhřívajícího se krokodýla, milí a vstřícní lidé vám kdykoliv pomohou a poradí, ochutnáte to pravé ďábelsky pálivé kari, které místní snídají, obědvají i večeří a když budete mít štěstí, setkáte se s velrybami, které kolem srílanských břehů hojně migrují.“

Pokud zatoužíte po ochlazení, vydáte se do hor, kde písčité pláže vystřídají věčně zelené dech beroucí plantáže čajovníku, jehož lístky jsou ručně sbírány tamilskými ženami a následně v továrnách tradičním způsobem zpracovány tak, aby se konečně ocitly v čajové konvici kdekoliv na světě.“

A já se pod tahle slova můžu podepsat! Sylva s Ondrou už spolu procestovali pořádný kus světa a loni k nim přibyla i malá cestovatelka Sabinka. Na jejich blogu tak najdete plno informací ohledně cestování s dětmi a také plno inspirace na výlety po ČR i cesty na druhý konec světa. Já letos obdivovala hlavně jejich výlet na polskou poušť Leba.

Určitě se podívejte na jejich blog http://www.rodinacestuje.cz/ a sledovat je můžete samozřejmě i na facebooku www.facebook.com/rodinacestuje a instagramu www.instagram.com/rodinacestuje

A kam vás a nás pošlu já?

Naše cestovatelský nej byl bezpochyby road trip po Americe a hlavně návštěva St. Louis. Článek o něm už jsem napsala, tak si ho přečtěte a zapište si to město za uši. Fakt to stálo za to! A my se teď vydáme oslavit příchod novýho roku do Bruselu. Těšim se jak malá. Na hranolky, wafle a hlavně na pralinky. Normálně bych se těšila i na pivo, ale to s dětma asi padá a pojedem spíš na cukrový vlně. V lednu to vypadá na Holandsko bez dětí a na konec června se chystá velký rodinný výlet do Černobylu. Jo, vybíráme si samý atraktivní destinace pro rodinný cesty. Minule jsme byli v Užhorodu, takže po Černobylu bysme mohli třeba mikrobusem na výlet do Chánova nebo tak něco.

Každopádně to v příštím roce vypadá na zajímavý čtení, tak zůstaňte na příjmu. Vážim si toho, že jste tu se mnou. Chci vám za to všem moc poděkovat a hlavně vám popřát hodně štěstí, zdraví a splněných snů v roce 2019!

Švýcarsko, Eiger, foto od Hanky

Portugalský Porto. tam jsme byli loni taky nadšený. Foto od Martiny

Ovšem jestli něco Martině hodně závidim (kromě skvělýho psaní a obytný dodávky), je to výlet po sklípcích s portskym v údolí Douro. Fakt sen, čtěte tady http://pohled-za-hranice.cz/stopach-nejlepsiho-portskeho-vina/

V Rumunsku najdete fakt pohádkový hrady a zámky. Třeba ten Draculův nebo taky Peleș, kde se dokonce o část výzdoby postaral můj milovaný Gustav Klimt.

Dunaj tvoří hranici mezi Rumunskem a Bulharskem. Jo, je to pořádná řeka.

Na Srí Lance najdete jak nádherný pláže,

....tak nádherný hory. Foto: Rodina cestuje

No comments

Je zima. Což je velmi překvapivé a objevné sdělení takhle na konci října, ale nějak ten článek začít musí a začátky jsou vždycky nejtěžší. A taky konce. Ty mi jdou vůbec nejhůř. Ale zpět k věci. Jelikož je ta zima, přišlo mi jako dobrý nápad se na blogu přenést do teplých krajů a zavzpomínat na naší nejteplejší a nejexotičtější dovolenou, konkrétně na Srí Lanku, kde jsme před pár lety na nějakých čtrnáct dní byli. Trochu kuriózní tehdy bylo složení naší výpravy – já, David, naše tehdejší spolubydlící, moje máma, jedna ségra a druhá ségra s přítelem a to celý jelo navštívit další ségru, která tam pobývala delší čas. Než se tenhle kolos vždycky někam vypravil, mohl u toho David přečíst minimálně půlku Vojny a míru (kdyby teda četl), ale o úskalích rodinné dovolené tady psát nechci. Spíš o nějakých těch kulturních rozdílech.

Na Srí Lance bylo plno lidí z mého okolí a napsalo se toho o ní docela dost. Je to ideální místo pro dovolenou na vlastní pěst, když nejste zas až tak dobrodružné povahy. Je tam bezpečno, mluví se tam anglicky a je tam krásně. Čistý moře, starobylé památky, čajové plantáže. Můžu jen doporučit. Pokud ovšem nejste tvor úplně společenský, trochu tam budete trpět. Čím blíž jste ke stavu „otevřel si hospodu, ale chodili mu tam lidi“, tím víc budete trpět, protože tady za vámi lidi budou chodit furt.

David v sarongu. Sluší mu to, co? Nebo si to aspoň myslel, každý Srílančan, co ho potkal.

Tady u nás, i když pojedete metrem s rozmazanym ho čokoládou na čele, nikdo na vás nebude zírat. Všichni sice budou strašně chtít, ale budou to dělat tak nějak diskrétně a potají. Na Srí Lance nemusíte mít na obličeji nic a klidně budete mít zírajícího Srílančana nalepenýho pět centimetrů od obličeje. Vaší kvalifikací je, že jste bílý. A i když je na Srí Lance turistů dost a dost, pořád jste tam něco jako černej lední medvěd (a chodící peněženka). Když jste holka, je to ještě o chlup horší. A sarong si radši brát nezkoušejte. David tuhle chybu udělal. Řekněme si upřímně, tahle sukně pro kluky má v teplých krajích dost smysl. Hezky to větrá a nepaříte se v tom jako v kalhotách, ale když vám asi tak stý člověk za den řekne, jak vám to sluší a jak je bezva, že nosíte sarong, případně jestli si nechcete ještě nějaký koupit, máte chuť ten kus hadru hodit do koše.

Prostě u nás si hledíme nějakého svého osobního prostoru a moc si do něj nelezeme. Má to samozřejmě svoje nevýhody, ale já mám svůj osobní prostor vcelku ráda a nejsem zrovna člověk, co jednoduše navazuje kontakty s cizími lidmi a z takových náhlých kamarádství jsem nesvá. Teď nemyslím jen to, že vám každý chce nabídnout své služby, takže když vám někdo kamarádsky ukáže chrám, chce za to taky kamarádsky zaplatit, ale měli jsme tam taky svého „stalkera“. Teda to je ošklivá přezdívka. Pán nás provázel komplexem Magul Maha Viharaya a ani za to nic nechtěl. Nebo tedy jen dobrovolný příspěvek na údržbu areálu dle našeho uvážení. A potom nás ještě pozval na čaj. A když nás potkal o pár dní později v sousedním městečku vypadal upřímně rád, že nás vidí, a pořád chtěl, ať mu napíšeme email. Na jednu stranu se cítím trochu provinile, že jsme mu nikdy nic nenapsali, na druhou si ze svého studeného středoevropského pohledu nějak neumim představit, co bych mu vlastně psala.

Srí Lančani si jisté rozdíly uvědomují a jelikož hodně podporují turistický ruch, můžete se pak setkat s takovým rasismem na ruby, kdy bude pláž rozdělená na část pro bílý (cizince) a pro tmavý (místní) a strážník od bílých bude ty tmavý odhánět. Nevím, jestli je to všude, ale byli jsme v muslimské části, kde se místní holky zrovna v plavkách nekoupou, takže cizinky v plavkách jsou pro místní kluky něco jak bonbony pro vosy. A turistky nejsou moc šťastný, když jim někdo z těch pěti centimetrů kouká na prsa. Nebo si je vyfotí a vylepí na záchod. Proto ten strážník a to rozdělení. Ale zážitek to byl fakt divný.

Takže tohle píšu, abyste se při případné cestě na Srí Lanku nebo do okolních zemí (to bude v zásadě podobný asi) připravili na hodně kontaktu a nebyli třeba zaskočeni. A pokud moc kontaktní nejste a fakt byste radši tu hospodu na mýtince, tak se vydejte asi spíš někam na sever.