Guimarães – středověké památky, malebné domečky a mikulášské slavnosti

by - 28.3.18


Vím, že chyba je na mém přijímači, ale jak se tohle město vyslovuje, netuším. Kdyby bylo třeba, někde se to pokusím najít a naučit, protože není nic horšího, než když přednášíte na veřejnosti a dojde vám, že netušíte, jak se to jméno, které chcete za pár vteřin vyslovit, vlastně vyslovuje. Články se naštěstí píšou a název Guimarães tu můžu používat dle libosti. Pokud se pídíte po nějakých zajímavých a ne tak známých místech v Portugalsku, čtěte dál a Guimarães si zapište za uši. 

Městu se přezdívá „místo narození portugalského národa“ nebo „kolébka Portugalska“. Věří se totiž, že se zde narodil první portugalský král a v blízkosti se také odehrála bitva, která měla rozhodující význam pro vznik portugalského státu. Guimarães je od roku 2001 zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO, neboť jde o „výjimečně dobře zachovalý a autentický příklad proměny středověkého sídla v moderní město“. A přesně to na něm okouzlilo i mě – kombinace středověku a portugalského art nouveau plného barevných kachliček. 


Středověké kulisy najdete na náměstí Largo da Oliveira. Zde vás určitě zaujme památník bitvy na Rio Salado ze 14. století. Jakýsi gotický altánek uprostřed náměstí je stavbou, na kterou jen tak někde nenarazíte, a obklopený barevnými židlemi a stoly přilehlých restaurací působí trochu zvláštně, nepatřičně a zároveň magicky. Kromě památníku tu najdete nádherný kostel Igreja de Nossa Senhora da Oliveira. 

Další zásadní středověkou památkou ve městě je zdejší hrad. Postaven byl již v 10. století, ale od té doby ho čas notně přestavěl a ohlodal. Zajímavostí je, že jde o první portugalský hrad, který je zvěčněn na fotografiích, a také byl mezi prvními zařazen roku 1881 mezi Národní památky. Devatenácté století mělo místa opředená příběhy dávného středověku rádo a pokud měla co do činění s hrdinnými kapitolami národa, mělo je ještě radši. 

I když devatenácté století středověk romanticky milovalo, zároveň zbavovalo města středověkých přežitků a přebytků. Byly zde nové požadavky na hygienu, symetrii, vzdušnost a vůbec estetičnost. Bouraly se hradby a budovaly se široké bulváry. Stejně jako jiná evropská města, ani Guimarães neunikl radikální přestavbě. Staré ale nebylo smeteno z povrchu zemského a naopak s novým vytvořilo krásnou symbiózu. 


Kromě svého historického a kulturního významu je město zajímavé ještě každoročními slavnostmi Nicolinas. Jde vlastně o našeho Mikuláše, i když úplně jinak. Oslavy datující se již do roku 1691 začínají 29. listopadu a končí 7. prosince. Skládají se z různých částí, nejznámější jsou průvody studentů procházejících městem a hrajících na bubny. A i když jsme v době naší návštěvy neměli o existenci podobných oslav ani páru, na bubny jsme naráželi všude. 

Pro nás bylo město zajímavý ještě gastronomicky. Takový seznámení s echt portugalskou kuchyní. Předtím to byly samý rybičky, ale tohle lehké a zdravé meníčko jsme tu vyměnili za styl „žlučníkový záchvat“. Inu, Guimarães leží poměrně nedaleko od Porta. Ani ne hodinku cesty autem. Takže jsme tu měli možnost ochutnat portskou specialitu – francesinhu. Podrobněji to můžete prostudovat tady, ale jedná se o pěknou prasárnu. Toast naplněný masem a párkem, zapečený sýrem, celý to plave v omáčce a jako příloha hranolky. Kdysi jsem se podivovala Američanům, že jedí toasty s hranolkama, ale portugalský prasení je snad na ještě vyšší úrovni. Akorát se jim to daří držet pod pokličkou.


Náměstí Largo da Oliveira

Nádherný kostel Igreja de Nossa Senhora da Oliveira


Hrad

Hrady jsou populární cíle našich výletů


Kluci s bubny, bubny byly všude, samotný průvod jsme pak podle zvuku bohužel nebyli schopni lokalizovat

A plakát na Nicolinas 2017 ve výloze obchodu

Francesinha - tady s vajíčkem jako bonus a jasnej vítěz našich jídel. Moje rozvařený kolínka s rozvařenou kapustou, fazolema a masem byly hodně špatná školní jídelna

A tohle už je originální francesinha v bistru v Portu

Může se vám líbit

0 komentářů