Taliesin West Franka Lloyda Wrighta

by - 24.11.16


Architekta Franka Lloyda Wrighta zná skoro každý. I když vám to jméno nic neříká, určitě jste někdy viděli fotku jeho domu nad vodopádem. Přece jen stavět domy na vodopádech není úplně obvyklé, takže se z něj právem stala jedna z nejslavnějších staveb světa. A jestli neznáte tenhle dům, tak na jeho Guggenheimovo muzeum v New Yorku jste narazili v nějakém americkém filmu nebo seriálu. Minimálně třeba v Manhattanu od Woodyho Allena a samozřejmě nechybělo v newyorské seriálové klasice Sex ve městě.

Bohužel ani na jednom z míst jsem zatím nebyla, ale rozhodně je vidět chci. Wright patří k mým nejoblíbenějším architektům, i když jsem si ho vlastně opravdu zamilovala, až když jsem byla v Chicagu a měla možnost vidět některé jeho stavby na živo. Pár jeho takzvaných prériových domů, jeho dům a studio na (dnes už) chicagském předměstí Oak Park a měl mě totálně v hrsti. On a jeho učitel, další úžasný americký architekt Louis Sullivan. Spolu se tedy kluci trochu nepohodli, ale o Chicagu i Sullivanovi zase jindy. Teď jedeme na jih.


Když jsme s Davidem plánovali cestu do USA, pár bodů bylo jasných jak facka. David chtěl letět airbusem A380, museli jsme navštívit kamarádku v Denveru a s druhou kamarádkou jsme měli rande ve Vegas. Nakonec jsme z těch destinací, kam A380 lítala, vybrali Houston (protože „Houstone, máme problém!“) a já začala zkoumat, jaké další body cesty bychom mohli přidat. A když jsem narazila na další z domovů Franka Lloyda Wrighta, Taliesin West v Arizoně, musela jsem ho do našeho cestovního itineráře bezpodmínečně zařadit. Jestli jste náhodou četli nějaký Wrightův životopis, asi vám název Taliesin utkvěl.

Životopisy umělců bývají někdy nudné, někdy je to skandál nad skandál, ale proti Wrightově černé kronice mi Goghovo uřízlý ucho přijde jako čajíček. Kromě Taliesinu West v Arizoně existoval také Taliesin v architektově rodném Wisconsinu. Nebo tedy on tenhle Taliesin pořád existuje, aspoň jeho třetí verze. Dvakrát totiž vyhořel, což nebylo to nejhorší. Roku 1903 už byl v Oak Parku Wright vcelku uznávaným architektem a navrhoval mnoho domů hlavně pro místní klientelu (to jsou ty takzvané prériové domy). Do ženy jednoho z klientů, Mamah Borthwick Chenney, se zamiloval a ona do něj. Oba samozřejmě měli rodiny, což z celé věci dělalo samo o sobě dost velký skandál. V Oak Parku by se jim nadále zrovna dobře nežilo, takže Wright pro ně začal stavět nový domov ve Wisconsinu.

Potud by to mohla být hezká červená knihovna. Zvrat přichází neočekávaně a Wright je v tom dost nevinně. Těžko totiž mohl čekat, že kuchař, co si najal na základě doporučení, je na hlavu mnohem víc než ten Van Gogh. A když už mu divný začal připadat, rozhodl se dát mu výpověď. To kuchaře zrovna nerozradostnilo a rozhodl se celé osazenstvo Taliesinu zavraždit. Místo oběda přišel se sekyrou a ještě celý Taliesin podpálil. Mamah zemřela společně se svými dvěma dětmi a s nimi i většina členů služebnictva. Wright tehdy pracoval na jedné své stavbě a v Taliesinu zrovna nebyl. Pokud by vám nestačila moje zkrácená verze tohohle šílenýho příběhu, tak o tom existuje román Loving Frank od Nancy Horan.  

Kino
Pak jsou další Wrightovy ženy a další Taliesiny a ten arizonský je poslední. Postavil si ho vlastně jako svůj zimní byt a sídlo své školy, která je tu dodnes. V Arizoně zrovna zima není a v Sonorské poušti už vůbec ne. My tam byli v dubnu a bylo tam vedro jako v pekle. I průvodce nám říkal, že mu trvalo dost dlouho si na ta vedra zvykat. Tomu ostatně odpovídá i Wrightova architektura. Budovy jsou velmi nízké, někdy i částečně zapuštěné do země, jako by se do ní chtěly před sluncem schovat. Wrightova architektura reagovala na svoje okolí, komunikovala s ním, splývala s ním, brala si z něj použité materiály (kameny ve zdích jsou ze zdejší pouště). To na ní ostatně miluju. Wright nevymýšlel nějaké bezúčelné kreace, ale přemýšlel, jak se v jeho domech bude žít. Navíc jsou zde samozřejmě překrásné interiéry navržené Wrightem. Prostě jde o jeho dům od hlavy až k patě. Asi nejpatrnější je tahle promyšlenost v budově kina, kde nejsou tradiční sedačky čelem k plátnu, ale řada je trochu šikmo. Wright prý zkoumal, jak nejčastěji lidé v kině sedí – dají si nohu přes nohu, což jim trochu vychýlí tělo a aby byla hlava čelem k plátnu a bylo to co nejpohodlnější, je ideální umístit sedadlo lehce našikmo. No, snad pochopíte z fotek, jak to myslím, ale sezení to bylo velmi pohodlné. Škoda, že se to v kinech nechytilo.


PS: Taliesin West leží ve městě Scottsdale v Arizoně, ale je to v podstatě předměstí Phoenixu. Prohlídek nabízejí víc. My byli na té základní, co trvá cca hodinu a půl, a nic jsme si předem nerezervovali. Ale nabízejí mnohem víc možností včetně výletu do pouště. Kouknout můžete tady. Všechno samozřejmě v angličtině.

PPS: Pokud se chcete kouknout na další Wrightovy práce nebo objevit nějaký další umění, mrkněte na Artsy. Najdete tu toho mraky.

Kino















Může se vám líbit

0 komentářů