Pont du Gard, turistické sprinty a neplánované zastávky

by - 3.12.16

 

          Jeli jsme autem z Barcelony do Turína a zrovna byli na dálnici někde uprostřed Provence, když tu na nás vykoukla cedule s nápisem Pont du Gard. Žádné zastávky jsme ten den neměli v plánu, protože tahle cesta Barcelona – Turín měla nějakých 900 kilometrů a v autě jsme ten den měli strávit devět hodin. Čas jsme ale měli více než dobrý, takže to byla příležitost si na cestě trochu odpočinout a prohlédnout si slavný akvadukt.

            Kdyby nešlo o akvadukt, ale o něco prohlídkově rozsáhlejšího, určitě bych se na to vykašlala. Nic mě totiž nedokáže deptat tak jako vědomí, že mám na všechnu tu krásu pouze velmi limitovaný čas. Vlastně byste mě asi mohli mučit tím, že mě vypustíte do Louvru s podmínkou, že za hodinu mám zase čekat na značce u vchodu. Asi bych šla radši na břehy Seiny krmit holuby než se stresovat nějakým zoufalým sprintem a z obrazů mít tak akorát rozmazaný šmouhy. Kolikrát, když jsme někam měli v plánu jet, jsem se rozněžňovala nad všemi těmi úžasnostmi, co by stály za vidění. A David mi vždycky říkal, že přece se můžeme kouknout všude. Nemůžeme! Můžeme vidět jen to, co v klidu stihneme. Organizované zájezdy s na minutu rozplánovanými rozchody fakt nejsou věc pro mě. Si pamatuju, jak jsem takhle se ségrou zoufale lítala po Pompejích, viděla z nich skoro prd a k odjezdu autobusu pak stejně přiběhla pozdě. Jako asi i o dost, co si tak pamatuju nasranost ostatních.

Jedna mapička celýho parku
            Ale tak přece jen tady šlo o most přes řeku a to se za tu hodinku dá. I když tedy on je to vlastně celý park (platí se za vjezd autem a pak máte přístup všude), kde jsou i různé turistické trasy, v létě se tu dá v řece koupat, piknikovat a je tu i muzeum. Takže strávit se tu dá rozhodně mnohem víc času. A zrovna to muzeum by bylo vcelku zajímavé navštívit, protože Pont du Gard je jeden z divů římského stavitelství. Akvadukt pocházející z 1. století je nějakých 49 metrů vysoký a až 275 metrů dlouhý. Skládá se ze tří pater. To prostřední funguje jako most a samotný vodovod, který přiváděl vodu do blízkého města Nîmes, se nachází v tom nejvyšším. Mám dojem, že v době naší návštěvy, bylo možné jít s průvodcem na komentovanou prohlídku nejvyššího patra a o samotném vodovodu a akvaduktu se dozvědět víc. 

My jsme teda zvládli pouze obejít most ze všech stran, udělat nějaké fotky, nakoupit provensálský koření v místním obchůdku se suvenýry a napsat a rozeslat pohledy. Což teda koneckonců na takovou neplánovanou zastávku není málo. Hlavně ale bylo skvělé, že jsme sjeli z dálnice a projeli si nějaké okresky a vesničky v Provence. Další z důvodů, proč je fajn, mít na všechno dost času a nemít cestu naplánovanou na sekundy. Pak je totiž i čas na neplánované zastávky. V tomhle je fakt, že na nějaké podrobné plánování nejsem, zase výhoda, protože se můžu aspoň nechat překvapit. Samozřejmě, že jsem tušila, že v Provence je hezky, ale díky téhle neplánované zastávce vím, že tam je víc než krásně a za vidění stojí fakt skoro každá ves i přilehlé pole s levandulí. Pronajmout si tu tak na deset dní apartmán a projet to aspoň křížem, když už ne krážem, je rozhodně na mym cestovnim seznamu.











Může se vám líbit

0 komentářů