Dallas, Dallas, nedala

by - 3.2.17



          Jsem dítě devadesátek, takže na všechny ty seriály, muziku a další kusy popkultury, co tehdy letěly, ráda nostalgicky vzpomínám. A přiznávám, že jestli jsem si někdy úplně nejlíp zatancovala, tak to bylo na Planeta Nova Djs, protože ty maj všechny ty správný hity včetně Televize od Chaozzu, ze který jsem si vypůjčila název dnešního článku (ten text je esence českých devadesátek). Ale nebojte, vzpomínat na to, jak jsem byla mladá, krásná a plná ideálů tu dneska nebudu. Dneska pojedeme do Dallasu na Southfork.

            Pro ty, kdo netuší – Dallas byl jeden z těch nekonečných seriálů, kde ten miluje tu, ta miluje tamtoho, tamten miluje onu, ale spí s tou, tahle je tamtoho tajná nemanželská dcera, tuten umře, ale páč jsou fanynky seriálu naštvaný, tak se po čase objeví ve sprše a předchozích 300 dílů, kde byl mrtvej, bylo jen sen…a všichni tam furt chlastaj. Seriál je sice dítě osmdesátek, ale jaksi u nás v tý době jel Major Zeman, takže jeho čas přišel až v devadesátkách a všechny naše mámy to sledovaly. A David zřejmě taky. Vlastně David na to občas koukal i vcelku nedávno, taková jeho zvrhlá zábava. V každém případě navrhl, že když už budeme v té Americe na cestě z Houstonu do Denveru, že se na Southforku stavíme. A ještě jednou pro netušící – Southfork je ranč, kde se seriál odehrával a reálně se i točil. A je to asi největší turistická atrakce v Dallasu. Jako v tom městě.

Uplynula nějaká ta léta a ve sprše se jako znovuzrození objevili
kromě Bobbyho i další staří známí. Nový Dallas už ale moc populární nebyl.
            Tak jsme jednoho dne krátce po poledni přistáli v Houstonu, půjčili si rezervované auto a vydali se do Dallasu. Říkali jsme si, že Houston si prohlédneme až před cestou zpátky a nebudeme se tam zdržovat, že to radši vezmeme rovnou do Dallasu, abychom hned druhý den mohli na Southfork a do města, a těch pár hodin v autě po příletu dáme. Už bych nic takovýho neopakovala, protože cestou z Houstonu jsme samozřejmě chytli špičku a dost dlouho nám trvalo, než jsme se z města vůbec vykodrcali. V půlce cesty do Dallasu jsme si do očí začali strkat zápalky, aby nám zůstaly otevřený.

            Druhý den velmi brzo ráno (jet lag, že jo, takže šlo o dost nekřesťanskou hodinu) jsme se vydali hledat něco k snědku a pak už do seriálovýho chrámu. Ranč, který byl normálně užívaný a obývaný, si v roce 1978 vybrali filmaři pro natáčení seriálu. Rodina v něm nějakou dobu dál žila, ale jak seriál nabíral na popularitě a přes plot skákalo čim dál víc fanynek v naději, že zahlédnou Bobbyho nebo „Džejára“, původní majitelé to vzdali a radši se odstěhovali. Od roku 1985 už je z ranče turistická atrakce plně zaslíbená seriálu.

            Historii vám poví na začátku prohlídky v návštěvnickém centru, prohlédnout si můžete také muzeum, kde je snad všechno, čeho se ruce seriálových herců dotkly. Nakoupit můžete taky nespočet suvenýrů. Myslim, že tam měli i ozdoby na vánoční strom se seriálovými motivy. Mít na vánočnim stromečku Džejára mi přišlo tak šílený, že jsem si aspoň dvě chtěla koupit, ale přece jen byly skleněný a dovezli bychom jenom střepy. Ale kdybyste tam někdo jel, tak bych si aspoň jednoho vánočního Džejára ráda objednala (prosím, prosím).

            No, ale hlavně vás pak usadí do vozu táhnutýho traktorem, abyste ujeli za pět minut to, co byste za osm došli pěšky, a dovezou vás na prohlídku slavnýho ranče. Chůze se v Texasu prostě moc nenosí. Interiéry se natáčely převážně ve studiu, takže vnitřek ranče je plný pokojů jednotlivých hrdinů, který jsou příšerně kýčovitě zařízené. Ale jako fakt tak příšerně, až v tom najdete i nějaký podivný zalíbení. Upřímně řečeno já jsem spíš na hodnotnější turistický atrakce, ale tohle je něco tak prazvláštního, že jestli budete v Dallasu, rozhodně vám návštěvu doporučuju. Je to nezapomenutelný zážitek. A v příštím článku vám ukážu Dallas (jako to město) z umělečtější stránky.


Nasedat a jedem!

Pokoj slečny Lucy aneb cukrovkářem snadno a rychle

Bobbyho ložnice je taky pecka

Ještě drink do ruky a můžem tu začít bydlet


Ten bazén, co zažil tolik zásadních rozhovorů



Může se vám líbit

2 komentářů