Skopje – město s napoleonskym komplexem

by - 4.7.18


Většinou tu píšu o památkách, místech plných velkých kulturních hodnot, o přírodních krásách a úchvatnostech, ze kterých jde hlava kolem. A pak jsou místa, ze kterých jde hlava kolem v jinym slova smyslu. Třeba takový americký Las Vegas, město uvařený jak dort od pejska a kočičky (ano, tuhle Čapkovu knížku teď čteme furt dokola a je pořád skvělá). Takový místa já označuju jako „bizár“ a nalézám v nich zvláštní potěšení. Prostě je to tak hnusný/divný/ujetý, až je to…no, hezký asi zrovna ne, ale rozhodně to je nezapomenutelnej zážitek (třeba ta pohádková chalupa na Šumavě, kde vládne Zdeněk Troška, byla fakt velkej bizár).

O Makedonii jsem vlastně vůbec neměla v plánu psát. Na vysněný Ohrid tehdy nebyl čas a ve Skopje jsme byli jen večer, noc a dopoledne a památek zrovna moc neviděli. Jenže pak se nedávno začaly objevovat zprávy, že Makedonie se konečně s Řeckem dohodla, jak se bude jmenovat, a na instagramu na mě vykouklo pár fotek s obrovskou sochou Alexandra Velikýho Makedonskýho, která je ve Skopje na hlavnim náměstí (ale pssst…oficiálně je to bojovník na koni, rozhodně žádnej Alexandr), a živě se mi vybavilo, jakej bizár Skopje vlastně je. A že bych vás o to neměla ochudit.


Začněme tim názvem. Nevim, jak dalece jsou vám známy trable Makedonie se jménem Makedonie. Mně třeba nebyly známy vůbec, dokud jsem před lety nebyla v Řecku. Tehdy jsem se dozvěděla, že Řekové tenhle název blokujou na všech frontách, takže pokud chcete mít Řeky za kamarády, nesmíte Makedoncům dovolit, aby si řikali Makedonci. Dokud byla Makedonie součást Jugoslávie, bylo to každýmu fuk, ale když se Jugoslávie rozpadla (v roce 1991!), měla země problém. Řekové se totiž vynasnažili, aby ji pod názvem Makedonská republika nikdo neuznal. Název je podle nich součástí řeckého dědictví. Jakože ten Alexandr Makedonský a všechno z týhle helénský doby je prostě řecký, to dá rozum přece, a na to má Řecko monopol (páč pak už to s nim šlo z kopce). Navíc by si prý tihle jugoslávští jakože-Makedonci mohli činit nároky na řeckou provincii Makedonie. Takže Řekové Makedonii odsoudili k potupnému názvu FYROM (Former Yugoslav Republic of Macedonia neboli Bývalá jugoslávská republika Makedonie). Tak se jmenovat prostě nechceš.

Není divu, že hlavní město Makedonie, Skopje, trpí čítankovym napoleonskym komplexem. Prostě když jste malý, máte potřebu ukázat, že jste velký (a dobýt půlku Evropy jako Napoleon, jak na tom byl se vzrůstem Alexandr Makedonský, netušim). A když máte debilní jméno, aspoň si postavíte město ve velkym stylu. Jakože na to máte. Nebo spíš takhle. Když vám Řekové, upíraj vaši antickou slávu a velikost a vy navíc v hlavnim městě žádný velkolepý antický památky nemáte (páč jste Slovani a přišli jste, když už to měla antika za sebou), tak si je prostě postavíte. A větší a lepší než maj v Řecku!


Takže jo, centrum makedonskýho hlavního města Skopje, je takovej antickej Disneyland plnej monumentálních pseudostarých budov a podivných velkých soch. My jsme město navštívili už dost dávno, v roce 2012, kdy se toho mnoho ještě budovalo, plno toho bylo rozkopanýho, takže moje fotky nepostihujou jak moc „bizár“ Skopje je. Doporučuju kouknout tuhle do článku, kde je centrum v celý svý kráse. Celej článek je navíc pěkný průvodce po Skopje včetně té staré části na druhé straně řeky, kde jsme my nebyli, a hlavně včetně moc pěkných kousků brutalistní architektury (u nás třeba karlovarský hotel Thermal). Už jen kvůli tomu brutalismu tam stojí za to jet. Dřív, než to zmizí. Dle článku to vypadá, že na Balkáně maj úřady tenhle typ architektury ještě radši jak u nás.

Velkolepá socha Alexandra Velikýho, tedy Bojovníka na koni, už ve Skopje ale stála i v době naší návštěvy. Stejně tak triumfální vítězný oblouk. Prostě už tehdy to byl ráj velkolepýho nacionalistickýho kýče, který v dnešní době jen tak někde neuvidíte. Je vidět, že Makedonci jsou mladý národ, protože tohle už v Evropě dávno vyšlo z módy. Je ale fakt, že celá tahle šílenost je docela dobrym dokumentem celýho toho pro mě dost absurdního řecko-makedonskýho konfliktu. A taky, že nejvíc politických bodů uhrajete na totálních kravinách.

PS: Pokud by vás to řecko-makedonský téma zajímalo, tak jsem při psaní článku narazila na bakalářku, která se problematice věnuje. Mně to přišlo tak nesmyslný, že jsem musela hledat odpověď na otázku „Proč?“. Tak už to aspoň trochu „chápu“, prostě takováta nacionalistická klasika, jak získat politický body. Vždycky na to nějaký křesla utáhneš. A taky je na tom hezky vidět, jak je historie ovlivněná politikou.


Saša jede

A autobusy pro jistotu jako maj v Londýně!







Může se vám líbit

0 komentářů