Šrám na tváři Jihlavy a nejkrásnější zoologická

by uneseni - 18.7.18

Část léta trávím na Vysočině, a proto jsem kraji loni věnovala několik článků. Ono se to totiž málo ví, ale na ty největší památky, teda ty zapsaný na seznamu UNESCO, je Vysočina nejbohatší. Najdete tu hned tři – Telč, Žďár nad Sázavou a Třebíč. Nově má Česká republika UNESCO památek 14, takže už to Vysočina tolik neválcuje, ale pořád jich tu je nejvíc!

Počty turistů tomu ale neodpovídají. Pokud kouknete na statistiky za rok 2017 a počty ubytovaných hostů, je Vysočina na úplnym konci žebříčku. Teda je za ní ještě Pardubický kraj, ale stejně je to stav, kterej moc nechápu. Hej, je tady plno krásnejch míst, tak kde všichni jste?

Zřejmě budu muset na tý propagaci zapracovat, takže dneska přidám další článek s vůní Vysočiny. Tentokrát se podíváme do Jihlavy. Město bylo založeno ve 13. století jako hornické kvůli těžbě stříbra a je poměrně štědrý na památky. Najdete tu nějaké ty kostely, dokonce katakomby a do oka vás určitě praští středověké hradby. Na ty jen tak někde nenarazíte, protože v 19. století, kdy už hradby měly svou obrannou funkci za sebou, bylo moderní budovat na jejich místě široké bulváry (třeba Ringstrasse ve Vídni) a i když nebyl bulvár, musely ustoupit narůstající dopravě. Jihlavské centrum hradby ale pořád aspoň zčásti obepínají a najdete tu dokonce i jednu městskou bránu. V Jihlavě žil také Gustav Mahler (jako ten slavný vídeňský skladatel) a dnes je v jeho domě muzeum. K tomu všemu má Jihlava značné množství dobře dochovaných středověkých domů a bylo by jich ještě víc, kdyby…

Kdyby nepřišel komunista a neoznačkoval si teritorium. Uprostřed hlavního Masarykova náměstí stával totiž cenný soubor středověkých domů, tzv. Gretzel (Krecl) neboli Špalíček. Abychom neočerňovali jen komunistu, úvahy o asanaci Gretzelu se vedly již od 19. století, ale teprve ve druhé polovině toho dvacátého došlo k realizaci. Památkáři se mohli stavět na hlavu (tyhle marný snahy jsou jim stále vlastní, stačí kouknout třeba na zbouraný dům na Václavském náměstí), ale místo středověku na náměstí vykvetla výkladní skříň socialistické kultury, obchodní dům Prior.

Podle jedněch jihlavský Prior město přímo hyzdí, další si na něj zvykli. Úvahy o jeho zbourání se vedou pořád dokola a já špetku přidám. Nebojte, bude to jen chvilka a pak půjdem do zoo. Takže bourat či nebourat? Za mě ne. Chápu, že široká veřejnost vnímá komunistickou architekturu jako hnusný monstra. Tak je to ostatně vždycky, když něco vyjde z módy a ještě se nedostaví dostatek nostalgie a historický hodnoty. Ale i tahle architektura je součástí našeho dědictví a Prior není úplně blbá stavba. I když je nepochybně naddimenzovaný, není to jen tupý blok. Jeho členitost má připomínat někdejší Gretzel a kopírovat rytmus náměstí.

Průhled na náměstí s Priorem, vlevo Mahlerův dům

Zároveň je Prior dokladem doby, historie, na kterou bychom neměli zapomínat a vymazávat ji. Objevily se návrhy, že na místě Prioru by se mohl znovu postavit Gretzel po vzoru za války zničených a znovupostavených Drážďan. Jenže Drážďany a jejich staronové památky fungují jako memento války. Prior zase velmi dobře funguje jako memento komunistického režimu. Samozřejmě pokud by byla snaha na místě Prioru postavit kvalitní moderní architekturu, je to něco jiného. Ostatně mělo by být pravidlem, že když něco bourám, postavim tam něco lepšího, ale současný ovzduší na radnicích tomuhle přístupu zrovna nenahrává. Místo toho výše zmiňovanýho zbouranýho domu na Václaváku bude Primark, nedík. S Libeňskym mostem to naštěstí díky volbám dobře dopadlo (ťuk, ťuk), ale karlovarský hotel Thermal má namále furt. Na místě Prioru by pravděpodobně vzniklo nejlíp parkoviště a to by bylo pro Jihlavu fakt blbý.

Ale dost už (pro někoho) nudnýho tlachání o architektuře. Na konec správných zpráv patří zvířátka a tady to nebude jinak. V Jihlavě je totiž taky ta nejkrásnější zoologická zahrada! Nejsem žádný odborník na zoologický, ani na jejich architekturu, ale jihlavský pavilony doslova přetejkaj nápady a kreativitou. Australský pavilon, co vypadá jak opuštěná farma, kde nadvládu převzala zvířata. Tropický pavilon s havarovanym letadlem jak ze seriálu Ztraceni. Myslela jsem, že odpoledne nám bude stačit, a stejně jsme to všechno neprošli. A i když Tonička chtěla po pár hodinách domu, že už je unavená, stejně nám trvalo skoro další hodinu se vymotat ven, protože jsme vždycky potkali něco skvělýho. Naprostá pecka jsou pak letové ukázky sov a dravců (květen až září, denně mimo pondělí v 11 a v 15 hodin) a navíc ten výhled na historický centrum. Žirafa a v dálce za ní kostelní věže. Hezčí zoo snad fakt není. Jsem zvědavá, jak v týhle konkurenci obstojí zoo v americký Omaze (údajně jedna z nejlepších zoo světa), kam se za pár týdnů vypravíme.

PS: Tak zpětně můžu říct, že Jihlava - Omaha 1:0. Víc si můžete přečíst v patřičnym článku o našem americkym road tripu.