Holašovice, vesnička jak z pohádky
Znáte to, ve filmech a pohádkách je
všechno tak nějak hezčí a malebnější. Praha a kulisy v barrandovských ateliérech
zahrají Paříž tak pařížovatě, až je turista z té skutečné trochu zklamán.
Média a sociální sítě staví Potěmkinovy vesnice ve všech koutech světa, takže
místo romantický liduprázdný zátoky, kterou znáte z tolika fotografií, na
vás čeká asi taková liduprázdná romantika jak nákup ráno v Lidlu, když je
akce na dětský oblečení. Tak samozřejmě
i vy přidáte svojí trošku do mlýna a tu liduprázdnou romantickou fotku tam
taky urvete. No, a pak najednou přijedete na místo, který vypadá, jako kdybyste
se ocitli uprostřed kulis jedné z těch pohádek, co dává každou neděli po
poledni ČT1. Vlastně i tak nějak čekáte, že z tůňky na návsi vyskočí Josef
Dvořák a udělá „brekekeke.“ Jo, tak přesně tohle jsou jihočeské Holašovice.
Nejvíc si to tu užijete, když si za
hezkého počasí sednete na zahrádku Jihočeské hospody, dáte si něco dobrého
k jídlu a prostě se budete kochat tou krásou kolem. Takovou klidnou a
krásnou náves už dnes jen těžko zažijete. A vaří opravdu skvěle. Kynuté
borůvkové knedlíky můžu doporučit (když zrovna budou na menu) a hlavně
nezapomeňte ochutnat holašovické koláčky. Pochybuju, že jste někdy jedli tak
dobrý. Popravdě bych tam klidně mohla prosedět celý den. Ještě si tam tak číst
Hájíčkovo Selský baroko a jsem už snad v úplnym ráji.
Vlastně tak trochu kvůli Hájíčkovi
jsme se do jižních Čech vydali. On je ve svých knížkách vykresluje tak, že se
do všech těch malebných vesnic se zdobenými štíty musíte zamilovat. A mě ty
jeho knížky prostě baví. Nejeli jsme tedy jen kvůli Hájíčkovi. Holašovice
jsou na seznamu UNESCO, takže jsem si je chtěla přidat do sbírky. Vesnice je
totiž jedinečnou ukázkou lidového architektonického slohu, kterému se říká
selské baroko. Jelikož novinky se kdysi šířily pomaleji, mezi lidem se baroko
stalo populární (samozřejmě značně překroucené, zohýbané, přetvořené) až ve
chvíli, kdy už klasické baroko mělo dávno po funuse. Takže zatímco se
v Praze pokládal základní kámen k pozdějšímu novorenesančnímu
Národnímu divadlu, v jihočeských vsích se nosil lidový odvar z baroka.
Odvar je to ale dosti malebný, což se nedá říct o mnohem mladším podnikatelském baroku. To se na seznam UNESCO těžko zapíše, i když jeden nikdy neví.
Holašovice jsou unikátní svojí
komplexností, protože i když jsou v jižních Čechách selského baroka vcelku
hromady (k výletům za selským barokem vám poskytnou inspiraci tyhle stránky),
takovouhle „kompletní“ náves jen těžko najdete. Tohle je opravdu cesta zpět do
19. století. Ale hlavně Holašovice nejsou žádný skanzen, ale stále živoucí
vesnice. Domy jsou v rukou soukromých majitelů, takže zevnitř přístupné
nejsou, ale zase v té hospůdce můžete sedět u stolu s lidmi, kteří tu
ve vesnici opravdu bydlí. My jsme to štěstí měli a jen to celý zážitek
umocňovalo. I jsme místním trochu záviděli, že můžou bydlet zrovna tady
v pohádce. I když je jasné, že skutečnost už asi tak pohádková není a
realita bude podobná jako všude jinde. Ale zase má krásnou fasádu.
PS: Na náves je
zákaz vjezdu, takže vaši potomci si tu můžou hrát a vy si v klidu vypijete
pivo. Tonička si udělala prolejzačku ze stojanu na kola. Hlídat musíte tak
maximálně, aby se děti nevrhly do rybníka. Ten je pro děti velkou atrakcí,
protože v koloniálu lze koupit pečivo a krmit ryby, což byl u nás hit dne.
0 comments