Idylická vesnička na břehu jasně modrého jezera, kterou obklopují monumentální horské masivy. Nebo taky nebesky krásný místo, ze kterýho se stalo turistický peklo. Záleží, z jaký strany se na rakouský Hallstatt koukáte. Já bych tu rozhodně bydlet nechtěla.
Vesnice leží na úzkém pruhu pobřeží. Skoro to vypadá, jako by se ji hory snažily natlačit do vody. Místa je tu opravdu málo a ještě na konci 19. století jste se sem dostali jen po jezeře nebo horskou stezkou. Když jste tu bydleli, asi jste si moc často na výlet nezajeli a váš společenský život byl poněkud omezený. Tahle nedostupnost nebyla úplně praktická, takže později došlo k odstřelu překážejících skal a postavila se silnice podél pobřeží. Nikdo ovšem nečekal, jaké davy se po ní jednou budou valit.
Turistický nebe, peklo, ráj
Tam, kde býval každý kousíček země dobrý, je dnes několik parkovišť. I ta už ovšem bývají ráno plná a vjezdu turistů se vesnice uzavře. Auto musíte nechat asi kilometr před Hallstattem a do městečka došlapat po svých nebo vás dopraví místní bus. Během července a srpna sem proudí i 7000 návštěvníků denně, přičemž počet místních obyvatel je podle wikipedie 923. Drsný místo k životu kdysi, drsný místo k životu teď.Hallstatt je jednim z těch míst, kam lokální obyvatelé nepáchnou. Sice jim je líto, že mají takovou krásu za humny, ale nijak netouží se mačkat se zástupy turistů z celýho světa. Na tyhle věci musíte být ve správnym turistickým nastavení. Doma tohle nikdo provozovat nechce. Naše hostitelka z farmy Weslhof u Attersee nám říkala, že v hallstattském kostele byla kdysi biřmovaná a od té doby se tam nepodívala. Když během covidu Hallstatt opustily mraky zahraničních turistů, vydala se sem nostalgicky podívat s rodinou, aby se hned u vjezdu do vesnice otočila na podpatku. Hallstatt prý byl zasypán Rakušany, kteří využili situace a chtěli se sem konečně taky podívat.
Proč a kdy do Hallstattu jet?
Po tomhle úvodu si možná říkáte, proč vlastně do Hallstattu vůbec jezdit. Těch důvodů se rozhodně pár najde. Minimálně je to tu opravdu neskutečně krásné a navíc tu vysloveně šla historie. Možná si vzpomenete na léta ve školních lavicích, dějepis a pojem halštatská kultura. Je to období, kdy se ve střední Evropě objevili Keltové a začalo se zpracovávat železo. Doba pokrývající několik staletí a poměrně rozsáhlý území dostala jméno právě podle obtížně dostupný vesnice v Rakousku. V polovině 19. století tu bylo objeveno na tisíc hrobů právě z téhle doby a já si řikám, co všichni ty lidi v tak šílenym terénu dělali.Možná to byl ten výhled na blankytně modrý jezero, ale spíš za to mohly bohatý ložiska soli, který místnímu obyvatelstvu přinášely peníze a blahobyt. Sůl se tu těžila už před zhruba 7000 lety (!), což je absolutně neuvěřitelný. Navíc sůl plno pozůstatků dob dávno minulých zakonzervovala, takže se tu dochovalo třeba schodiště z doby 1100 před Kristem. Oblast Hallstatt-Dachstein a kulturní krajina Solné komory je taky od roku 1997 na seznamu UNESCO.
Pokud jde o to kdy, tak
bych doporučila sem přijet mimo sezónu. My volili dubnové velikonoční prázdniny
a bylo to tak akorát. Kromě problému s vjezdem aut, který naštěstí v dubnu
nenastal, jsou tu totiž frontičky na lanovku a do Solnýho dolu, ve kterých jsme
i v dubnu za slušně hnusnýho počasí nějakou tu chvilku strávili. Takže si
nedovedu představit, jaký důlek si vystojíte v tý hlavní letní sezoně. Ale já
už jsem na ty davy poněkud citlivá, takže se vše snažim plánovat tak, aby tam
moc lidí nebylo.
Co v Hallstattu vidět, když přijedete s dětmi?
Jednoznačně solné doly! Je to fakt zajímavá atrakce a neřikám to jen proto, že jsme v Hallstattu v podstatě nic jinýho neviděli. Samozřejmě jsme měli plány se projít taky dole po vesnici, ale čas byl neúprosný a my už v šest museli být zpátky na farmě, aby holky mohly přehazovat kravám seno a krmit kozu. Přes to nejel vlak. Pokud hledáte ubytování u Attersee, které děti budou milovat, mrkněte na starší článek s více informacemi.Solný doly, ale byly v každym případě plánovaný vrchol výletu. Už když jsem je viděla na Instagramu ve stories u @lucie_thehubs, říkala jsem si, že z toho děti budou nadšený. V rámci prohlídky se totiž nejen projedete hornickym vláčkem, ale taky se sklouznete na starých dřevěných skluzavkách. Pak jsou tady nějaké ty multimediální věci, který jsou docela fajn, i když nic světoborného. Uvidíte ale ty prastarý schody a ještě vás nacpou do slušivého oblečku, takže když ve skupině turistů kráčíte směrem ke vchodu do dolu, připadáte si jak člen podivný sekty mířící na rituální obřad.
Nahoru k dolu se dostanete lanovkou a tady je právě kámen úrazu, protože si koupíte lístky a pak už v podstatě jen čekáte. Čekáte na lanovku, nahoře pak musíte kus pošlapat k dolům a tam zase čekáte na vstup do dolu. A když to celý absolvujete, zase čekáte na lanovku dolu. K horní stanici lanovky se můžete dostat i pěšky, ale počítejte s velkym krpálem. Minimálně dolu jsme to ale vzhledem k obstojný frontě na lanovku zvažovali, ale bylo poměrně hnusný počasí. Ale kdyby bylo hezky, tak jdu, protože to určitě bude hezký.
Jinak jsme ještě zvládli
oběd v restauraci Balthazar im Rudolfsturm u horní stanice lanovky. Pokud
je hezky, jsou odtud určitě přenádherný výhledy. My měli krásný výhled na mlhu.
Pokud jde o zmiňovanou halštatskou kulturu, tak krátkou expozici jí věnovanou,
si můžete prohlédnout po cestě od lanovky k solným dolům. Na jeden den je
toho v Hallstattu prostě víc než dost.
A jeden hornický tip na závěr
Různých dolů už jsme navštívili poměrně dost, tak kdyby vás zajímaly i nějaké jiné, koukněte třeba na rtuťové doly ve Slovinsku, solné doly v Polsku nebo třeba důl předělaný na rodinný zábavní park v Oslavanech. A pak je x dalších dolů, o kterých nemám na blogu články. Možná to jednou sepíšu.
 |
| Skluzavka v solných dolech |
