Jeden den v tropický Budapešti

by uneseni - 22.5.19

V posledních letech jsem naprosto přehodnotila klasický zvyk jezdit na letní dovolenou někam k moři za teplem. Jaksi mi došlo, že když je horko k zalknutí v naší domovině, nemá moc smysl trmácet se na jih, kde je ještě větší horko. A pravý tropický tropy, kdy se na vás lepí triko, si můžete užít klidně i v Budapešti.

Možná mi to nebudete věřit, ale pokud bych měla zvolit svůj nejtropičtější zážitek, byla by to právě loňská Budapešť. Ovlivněná krásnýma fotkama ze sněhobílýho města, kterých je plnej Instagram, jsem se unášela v představách, že v takových kulisách budu na fotkách jak filmová hvězda vypadat i já, a to i když mě bude fotit David (který přes veškerou snahu pořád není Drtikol). V záři mokrých koláčů v podpaží, na zádech a všude, kde se mě dotýkal popruh od kabelky, se tyhle představy rychle rozplynuly. Jestli chcete na fotkách z Budapešti konkurovat titulce Vogue, letní měsíce radši vynechejte. Vysoký teploty kombinovaný s obrovskou vlhkostí od Dunaje dělaj svý. A tehdy bylo takový vedro, že u Parlamentu i zdarma rozdávali turistům vodu, aby se předešlo kolapsům, a v ulicích stály „rozprašovače“ vody, pod kterými se člověk mohl v tom parnu aspoň trochu osvěžit.

Budapešť pro nás byla start naší cesty do USA (kuk na článek). Čekal nás tu jeden celý den a ten druhý už hurá na letiště a směr Chicago. Plán byl následující: přes pomník obětem holokaustu na nábřeží dojdeme procházkou na ikonický most Széchenyi Lánchíd, odtud vyjedem lanovkou nahoru na hrad, dojdem k Rybářský baště, pak to vezmeme přes Parlament a baziliku sv. Štěpána zpět do apartmánu a budem toho mít plný kecky. Tohle jsou prostě podle mě ty základní body, který by se v Budapešti vidět měly.

Naše itineráře ovšem berem dost volně, takže pokud nejde o místa, který někdo chce strašně strašně moc vidět, neváháme škrtat a přepisovat. Neboli řídíme se aktuální situací, takže to nakonec celý dopadlo trochu jinak. Začali jsme u Parlamentu, který bych někdy v budoucnu ráda viděla i zevnitř, ale na prohlídku s průvodcem v angličtině jsme si s dětmi netroufli. Nějak mám pocit, že by to holky úplně neocenily.

Smutný kapitoly budapešťských dějin a veselý filmy Wese Andersona

Naprosto neplánovaně jsme ale navštívili památník masakru před parlamentem 25. 10. 1956, který se stal během maďarského povstání. Památník najdete (překvapivě) v podzemí na náměstí před Parlamentem a všechny ty dobový záběry, dokumenty, fotky a rozhovory jsou poměrně silná, ale velmi cenná káva. Dle wikipedie bylo během tohoto masakru zastřeleno víc než 200 lidí a zraněno víc než 300. Taky se u píše, že střílet tehdy začala tajná policie a zmatení příslušníci sovětských jednotek se k ní přidali. Z památníku jsem ale nabyla dojmu, že kdo si začal, se vlastně dodnes pořádně neví. Mohla to být jen hloupá náhoda/nehoda, v tak vypjatých chvílích bohužel stačilo málo. V každym případě velmi poučná kapitola maďarských dějin, kterou je důležité si připomínat.

Přes „boty na břehu Dunaje“, které připomínají jinou smutnou kapitolu maďarských dějin, oběti maďarských nacistů, jsme potom došli a přešli most Széchenyi Lánchíd a dostali se až k lanovce, která vás vyveze nahoru na kopec. Jestli stejně jako já milujete ujetý a výtvarně naprosto úžasný filmy Wese Andersona, tohle vynechat nesmíte. Za žádnou cenu! Přišla jsem si jak v jeho filmu Grandhotel Budapešť. Lanovka je prostě pecka (něco k historii tady). Frontou se nenechte odradit. Čekala jsem hrůzu hrůz a šlo to poměrně rychle. A jestli jste v Budapešti s dětmi, tenhle zážitek je absolutní nutnost!

Galerijní překvapení a nejkrásnější výhled na Budapešť

Co mě ale teprve překvapilo, byla Maďarská národní galerie. V plánu nebyla vůbec, ale když jsme vyjely lanovkou na kopec, cvrnkl mě do oka plakát na výstavu Fridy Kahlo. Pro neznalé – to je ta mexická pani, co má obočí jak Brežněv, a je to teď poměrně populární potisk triček a všeho možnýho. I v Primarku už ji maj hned vedle Mickey Mouse. No, a taky to je významná umělkyně, jejíž dílo se tady ve střední Evropě moc často nezjevuje. Takže když jdete v Budapešti kolem Fridy, musíte jít dovnitř. Kromě toho, že skvělá byla výstava, kterou bohužel už neuvidíte, byla velmi přátelská i Maďarská národní galerie. Čekala jsem něco jako pražskou Národní galerii a dostala něco mnohem světovějšího střihu. Fakt, personál tu umí anglicky, jsou příjemný, všechno funguje. Nic nenapovídá tomu, že jste v postkomunistický zemi.

No, a pak už jsme vlastně zvládli jen profláklou Rybářskou baštu, místo, kde když nemáte fotku z Budapešti, jako byste nebyli. Ale jako jo, výhled na město je odtud prostě fenomenální a celý to v tý sněhově bílý novogotice působí jak z nějaký pohádky. Trošku disneyovka a hodně selfíčkářů, ale styl to má. No, a tim jsme došli ke konci. Pak už jen z kopce dolu a přes dvě dětský hřiště zpět do apartmánu. Dobrá zpráva je, že pokud pojedete do Budapešti s dětma, hřišť potkáte tak akorát a maj je tu moc pěkný. Sice nebejt jich, stihli bychom i baziliku svatýho Štěpána, ale pak by to zas nebyla až taková zábava pro celou rodinu. A o to jde především.

PS: Můj velkej budapešťskej sen byl jít do restaurace Mazel Tov, ale byla by potřeba rezervace, což by nás nutilo k nějakejm pevnejm plánům, a to ani nemluvim o tom, že by tam naše děti stejně nic nejedly. Takže na tohle dojde jindy. Stejně jako na lázně a další místa se skvělym jídlem. Pokud chcete víc, skvělýho průvodce Budapeští najdete na blogu Loudavým krokem. A na 3dmamablog najdete další inspiraci na Budapešť s dětmi. Tak si to tam užijte!