Z vinaře kolařem u Neziderského jezera - uneseni

Z vinaře kolařem u Neziderského jezera

by - 9.5.16


Ten rok jsme autem po Americe najeli mnohem víc než 1000 mil a ke konci léta jsme si chtěli dopřát ještě jednu opravdu odpočinkovou dovolenou. Zrak mi padl na Neziderské jezero, jelikož tam je všechno – koupání, příroda, památky, vinice, termály a outletový ráj Parndorf nedaleko. Navíc zdejší krajina je placka protkaná sítí cyklostezek a kola se půjčují na každém rohu. Jezero je zapsané na seznam UNESCO a leží na hranicích Rakouska a Maďarska, takže jsem plánovala, že se podíváme i do Maďarska, kterým jsem vždycky jen projížděla, ale nikdy tam pořádně nebyla. A při té příležitosti jsme naplánovali i návštěvu kláštera Pannonhalma.



Vcelku pečlivě jsem se tedy pustila do vybírání toho pravého ubytování, až jsem konečně našla úžasné vinařství Rosenhof (přímo u zdroje), kde měli navíc i saunu. Už jsem se viděla na ochutnávce domácích vín, když tu najednou pár týdnů před odjezdem jsem zjistila, že jsem těhotná a žádné víno, ani sauna nebude. Vzhledem k tomu, že ani počasí nám moc nepřálo, zůstalo z velkolepých plánů akorát to kolo. 

Zpětně jsem ale za tenhle scénář ráda. Moc dobře si totiž dovedu představit, jak by to vypadalo, kdybych víno pít mohla. V Rosenhof měli bezkonkurenčně nejlepší burčák na světě, jejich víno bylo také luxusní a hlavně nebylo jen v hotelové restauraci, ale i v minibaru na pokoji. Takže nebýt těhotná, celých těch pět dní pijeme víno a burčák a cpeme se v hotelové restauraci, kde vařili tak skvěle, že příště si rovnou objednáme polopenzi. Na kola by nezbylo moc sil, což by byla škoda.

Halbturn
Příroda v okolí jezera je nádherná a nejlépe si vše užijete právě při jízdě na kole. Cyklostezky jsou skvěle značené a všude jsou k dostání mapy. Na druhou stranu jezera se lze dostat přívozem, který vám přepraví i kola. My jsme se jeden den vydali do Maďarska do Šoproně, ale doporučuji se držet spíše rakouských cyklostezek. Na maďarské straně se jejich kvalita totiž rapidně zhoršila, což nám udělalo trochu čáru přes rozpočet, protože jsme byli poněkud limitovaní posledním přívozem. Po namáhavé cestě tam jsme radši zase rychle pospíchali zpátky, takže jsme ze Šoproně nic moc neměli. Po letmém pohledu můžu říct, že architektura v Šoproni sice stojí za vidění, ale jinak to tu připomene devadesátkové Dubí u Teplic. Prostě je tu plno bordelů.

Neziderské jezero je velmi mělké, maximálně prý dosahuje hloubky dva metry, a většina jeho břehů je pokryta rákosím. Mokřady na koupání sice ideální nejsou, ale zato jsou domovem mnoha druhů ptáků a jejich pozorování je jednou z místních atrakcí. Právě u vesnice Illmitz, kde jsme bydleli, byl vstup do národního parku a nabízeli tam i komentované plavby po jezeře. Na pozorovatelny ptactva v téhle oblasti narazíte ale na každém kroku, tak si s sebou nezapomeňte vzít dalekohled.


Za koupáním (pokud vám bude přát počasí) je dobré vyrazit do Podersdorfu, kde je pláž a také molo s rozkošným majáčkem. Místo jako stvořené pro romantické procházky. Kromě břehů jezera jsou krásné i okolní vesnice. Pokud jste spíše než na přírodu na kulturu, jedna z cyklotras má název „kulturní“ a dovede vás k místním památkám. Doporučuji vydat se do barokního zámku Halbturn, který postavil významný rakouský architekt Johann Lukas von Hildebrandt (stejně tak významný jako Jan Bernard Fischer z Erlachu, o kterém už tu párkrát byla řeč.)
Halbturn

Nejsem žádný velký jezdec. Kolo jsem kdysi dostala k Vánocům a nechala ho u mámy, kde leží ještě teď, schované na lepší jízdní časy. U Neziderského jezera bych ale mohla jezdit pořád (placka, že) a najela jsem tam během tří dnů, co jsme kola měli půjčené, možná víc kilometrů než za celý svůj život (za půlku určitě). A to jsme ještě nestihli operetní festival, který se na jezeře u vesnice Mörbisch každé léto koná, ani návštěvu termálů. Vlastně máme docela dost důvodů se k Neziderskému jezeru brzy (= až se nám dítě naučí jezdit na kole) podívat znovu. 

Oběd na zámku Halbturn (burčák nesmí chybět)











Může se vám líbit

1 comments