Z vinaře kolařem u Neziderského jezera
Vcelku
pečlivě jsem se tedy pustila do vybírání toho pravého ubytování, až jsem
konečně našla úžasné vinařství Rosenhof (přímo u zdroje), kde měli navíc i
saunu. Už jsem se viděla na ochutnávce domácích vín, když tu najednou pár týdnů
před odjezdem jsem zjistila, že jsem těhotná a žádné víno, ani sauna nebude. Vzhledem
k tomu, že ani počasí nám moc nepřálo, zůstalo z velkolepých plánů
akorát to kolo.
Zpětně
jsem ale za tenhle scénář ráda. Moc dobře si totiž dovedu představit, jak by to
vypadalo, kdybych víno pít mohla. V Rosenhof měli bezkonkurenčně nejlepší
burčák na světě, jejich víno bylo také luxusní a hlavně nebylo jen v hotelové
restauraci, ale i v minibaru na pokoji. Takže nebýt těhotná, celých těch
pět dní pijeme víno a burčák a cpeme se v hotelové restauraci, kde vařili
tak skvěle, že příště si rovnou objednáme polopenzi. Na kola by nezbylo moc
sil, což by byla škoda.
Halbturn |
Neziderské jezero je velmi mělké, maximálně prý dosahuje hloubky dva metry, a většina jeho břehů je pokryta rákosím. Mokřady na koupání sice ideální nejsou, ale zato jsou domovem mnoha druhů ptáků a jejich pozorování je jednou z místních atrakcí. Právě u vesnice Illmitz, kde jsme bydleli, byl vstup do národního parku a nabízeli tam i komentované plavby po jezeře. Na pozorovatelny ptactva v téhle oblasti narazíte ale na každém kroku, tak si s sebou nezapomeňte vzít dalekohled.
Za koupáním (pokud vám bude přát počasí) je dobré vyrazit do Podersdorfu, kde je pláž a také molo s rozkošným majáčkem. Místo jako stvořené pro romantické procházky. Kromě břehů jezera jsou krásné i okolní vesnice. Pokud jste spíše než na přírodu na kulturu, jedna z cyklotras má název „kulturní“ a dovede vás k místním památkám. Doporučuji vydat se do barokního zámku Halbturn, který postavil významný rakouský architekt Johann Lukas von Hildebrandt (stejně tak významný jako Jan Bernard Fischer z Erlachu, o kterém už tu párkrát byla řeč.)
Halbturn |
Nejsem žádný velký jezdec. Kolo jsem kdysi dostala k Vánocům a nechala ho u mámy, kde leží ještě teď, schované na lepší jízdní časy. U Neziderského jezera bych ale mohla jezdit pořád (placka, že) a najela jsem tam během tří dnů, co jsme kola měli půjčené, možná víc kilometrů než za celý svůj život (za půlku určitě). A to jsme ještě nestihli operetní festival, který se na jezeře u vesnice Mörbisch každé léto koná, ani návštěvu termálů. Vlastně máme docela dost důvodů se k Neziderskému jezeru brzy (= až se nám dítě naučí jezdit na kole) podívat znovu.
Oběd na zámku Halbturn (burčák nesmí chybět) |
1 comments