bizár cestování s dítětem ČR hory jídlo příroda Šumava tipy zvířata

Žereme Šumavu

by uneseni - 22.11.17

Čekaly nás čtyři dny na Šumavě, tak jsme začali pokukovat, co tam tak budeme dělat. Skončilo to pročítáním jídelních lístků. Ta část mezi začátkem a koncem moc dlouhá nebyla. Konstatovali jsme, že bychom chtěli kouknout na vlky v Srní, jeleny na Kvildě, jít na Jezerní slať, prostě tak nějak dle situace a cože to mají teď na meníčku U Štěpána? Tataráček, restovaný býčí žlázy asi vynechám a hele líčka se zauzenou bramborovou kaší. A ve čtvrtek na oběd bychom mohli na Klostermannovu chatu. Škvarky s cibulí jako předkrm a pak možná candát… A blízko to máme tady ke Kukačkám…to taky vypadá dobře. Jo, takhle nějak to vypadá, když jedem někam na výlet. Plánování toho, kde a co budeme jíst, je nedílnou součástí programu. Hubená jsem byla a znova nebudu.

Inu, říkala jsem si, že z tý Šumavy vytřískám takový gastrotipový článek, ale úplně mi to nevyšlo. Ono bych se hlavně měla vrátit zpátky na zem a přiznat si, že hezký fotky jídla z restaurací takhle se dvěma dětma prostě mít nebudu. Někdy je výzva se vůbec najíst nebo u toho oběda nikoho nezabít. Kolikrát si říkám, že si udělám hezkou fotku na instagram, ale pak mě situace vrátí do reality a já si uvědomim, že buď fotka, nebo jídlo. A s prázdným žaludkem bývám nepříjemná.

Klostermannovu chatu jsme nakonec nestihli, ale U všech kukaček a U Štěpána to můžu doporučit. Kukačky mají takový zvláštní koncept jakože jídla ze všech koutů světa, takže si dáte jídlo ze Šumavy, z Vietnamu, Indii, Brazílii, Maroko nebo vídeňský řízek. Byla jsem k tomu konceptu poněkud skeptická, ale funguje překvapivě dobře. Taky tam měli přes oběd narváno (stůl jsme ukořistili se štěstím) a na večer plno rezervací. Pro všechny s dětmi je to dvojitá výhra, protože vybavení mají jak v dětský herně. Venku je to obzvlášť pecka, ale dětský koutek je i uvnitř a dětský koutky já mám ráda, protože to svitne naděje, že si zvládnu vyfotit aspoň dezert. Místní specialitu „kukaččí hnízdo“ rozhodně nesmíte vynechat!

Restauraci U Štěpána proslavila první řada pořadu Ano, šéfe! a od té doby se tam sjíždí milovníci jídla minimálně z celý Prahy. Kdysi jsem z toho byla úplně vedle, letos už se ten wow efekt úplně nedostavil. Restaurace za tu dobu ušly velkej kus cesty a konkurence je prostě větší. Navíc jim mám trochu za zlý, že mi u salátu s kozím sýrem zapomněli na kozí sýr, který jsem se tam zoufale snažila najít. Jsem doma s dětmi už třetí rok a někdy mám pocit, že mi hrabe…že dementnim…a takovýhle situace ve mně vyvolávají akorát pocit „jsem už fakt tak blbá, že nepoznám kozí sýr?“

A co jsme kromě jídla vlastně dělali? V prvé řadě jsme tam jeli slavit jedny narozeniny. Dětský. A program se tedy přizpůsoboval hlavně dětem, kočárku a tak. Oběhali jsme tedy ty zvířata (vlci v Srní, jeleni a rysi na Kvildě). Jeleni byli zrovna v říji, takže většina toho jejich výběhu byla zavřená, ale kupodivu na nás stádo čekalo hned u vstupu. Z vlků jsme viděli jen zadek a rys zrovna obědval. Tyhle výběhy jsou prostě hodně o štěstí. Jezerní slať jsme taky dali. Rašeliniště na rozdíl od zvířat nikam neutíká, takže to potkáte při každý návštěvě. Musim říct, že i když jsem spíš na ty města, architekturu a tak, ale z přírody na Šumavě jsem byla úplně vedle. I když teda o týden později Šumavu v těch přírodních krásách přebilo Slovensko. Asi jsem dospěla do luk, lesů a šlapání po modrý.

Dokonce jsme zvládli jednu velkou zábavnost nad plán – pohádkovou chalupu Mlázovy. Místo, kam bych bez dětí nepáchla a byla by to vcelku škoda. Pokud jste milovníci zvrhlé zábavy a občas se rádi zasmějete u špatných filmů. Vsuvka: jestli jo, tak nedávno jsme se za břicho popadali u filmu Zmije útočí. Doporučení na podobný klenoty uvítám. Konec vsuvky. Tak jestli jo, je tohle místo přesně pro vás. Kromě mnoha velmi zábavných špatně vycpaných zvířátek, tu mají i vycpaného Zdeňka Trošku, který v tomhle království vládne pevnou, ale laskavou rukou. Poznámka: jeho filmy mezi ty zábavně špatný nepatří. Ty už má pan Národní umělec od konce devadesátek jen špatný a zábavný jsou na nich leda recenze.

Ale abych si z toho nedělala jen legraci, bylo to koneckonců docela milý. Tonička se svezla na poníkovi Julince, viděla nějaký pohádkový postavičky. Akorát tam teda nechoďte asi s dětmi, co už umí číst nebo je nenechte číst si ty cedulky tam, aby jim to nevratně nepoškodilo gramatiku. Máma se tam furt musela otírat vlhkym hadříkem, aby z toho nezkolabovala, a předpokládám, že na příští Šumavu už si brousí červenou propisku, aby to tam dala pravopisně do pořádku.

PS: Tipy na Šumavu jsem čerpala z článku z blogu Smooth Cooking a S dětmi v báglu. Jsou tam toho ještě mraky, takže ještě pár let máme co dělat.

PPS: Pokud chcete brázdit Šumavu s kočárkem, určitě prozkoumejte tyhle a tyhle stránky. Najdete tam plno tipů na výlety. Za připomenutí děkuju Liby a pokud chcete něco namalovat, vymalovat, omalovat, koukněte taky na její stránky.