Přiznám se, že nesnášim seberozvojový a motivační knížky. Myslim ty typu, jak být úspěšný, šťastný, mít úžasný partnerský vztah, vydělat miliony, zhubnout nebo objevit svojí vnitřní bohyni, prostě všechno, co vás má dostat někam za duhu do království jednorožců. Asi jediná podobná kniha, kterou jsem přečetla celou a nepřišla mi úplně blbá, byl Zázračný úklid od Marie Kondo. Ale i když jsou její rady rozhodně užitečný, knížku by stálo za to seškrtat tak na polovinu, protože pak už to bylo pořád to samý dokolečka. Z podobných důvodů jsem v životě nečetla jedinou knihu o těhotenství, dětech a výchově. Prostě mě to nebaví.
Kniha o svobodný hře mi ovšem i přes tuhle moji vrozenou nechuť padla do oka. Přece jen dnešní děti jsou mnohem víc pod kontrolou, mají rozplánovaný program plný kroužků a na běhání po lese a hraní, jak se jim zlíbí, už tolik času nezbývá. Přitom, když se já podívám do svýho dětství, právě tyhle hry bez pravidel, který jsme si v tlupě vymysleli, byly ty nej.
Knížka Svobodná hra je fakt skvělá, přečetla jsem ji celou (ne naposled) a díky za ni. Není úplně návodná, spíš inspirativní. Neměla jsem z ní pocit, že tohle je ta jediná pravda, jediný správný, jak by se to mělo dělat, že by mě někam tlačila. Prostě nabízí různý pohledy na svobodnou dětskou hru, tedy tu, která není nijak organizovaná, kterou si řídí děti, sledovala její postavení v historii a vysvětlovala, v čem je její důležitost. V čem je důležitý mít volný čas, prostor a materiál ke hře, v čem děti svobodný hraní posouvá dál. To téma mi přijde hodně důležitý, protože bych ráda z dětí vychovala aktivní tvůrce svýho života, a ne jen pasivní konzumenty.
V knize je hodně věcí k zamyšlení a nějak jsem si díky ní uvědomila, že i když s holkama poměrně dost tvoříme a děláme různý věci, většinou jsou to aktivity, který jim vymýšlim já. Provedení je samozřejmě na nich, ale samotnou akci nevymýšlej. A říkala jsem si, že by stálo za to zkusit jim dát v tom tvoření volnou ruku. Aby to fakt byly jejich projekty. Takový svobodný tvoření. Že koupim materiál a uvidim, co se stane. Jestli budou čekat, až něco vymyslím já, nebo s tím začnou tvořit samy. V podstatě to byl takový můj soukromý pokus.
Holkám jsem koupila kreativní kufřík plný různých třpytek, dřívek, barevných papírů, lepicích pásek, peříček, korálků, chlupatých kuliček, vyloženě inspirativních věcí, který prostě k něčemu chcete použít. Ukázala jsem holkám obsah kufříku a nechala to být. Jelikož bylo léto a hezký počasí, nějakou dobu se nic nedělo, ale nakonec se pustily do výroby královských a vílích čelenek, který potřebovaly pro svoje zahradní hry. Pak se taky kreslilo a malovala, třpytky se sypaly (třpytky jsou ďáblův vynález, ale děti to milujou), ale největší byl teda projekt domečku, který tvořily s mojí pomocí, ale ve svý režii. Myslim, že jsme petshopákům udělaly obstojný království.
Tohle tvoření a vymýšlení je dost nakoplo a motivovalo k vymýšlení dalších svých projektů. Třeba by k tomu došly tak jako tak, tvořivý byly vždycky, ale přijde mi, že co dostaly víc prostoru pro realizaci svých nápadů, tvoří tak nějak víc. A hlavně si s těma výrobkama i hrají. Když jim v létě moje máma koupila fixyna kamínky (mimochodem ty fakt doporučuju!), podekorovaly půl zahrady a ještě si vytvořily kompletní zvířátkovej kamínkovej svět. Určitá nevýhoda tohohle tvoření je, že je z toho děsný množství výtvorů a bordelu k tomu. Teď tu máme milion papírových princezen a jejich jídla, balkon nám ovládli kaštanoví skřítci. Něco vyhodit je samozřejmě o držku, protože papírová lodička, která se tu bez povšimnutí válí měsíc, je pak při hře na moře absolutně nepostradatelná. Na druhou stranu mnohem víc tvoříme z věcí, co máme doma, a nekupuje se pořád nový a nový materiál. A většinu těch kreativních drobností jsme zavřeli do kufříku a neválí se nám po celym bytě.
Co jsem vlastně timhle psanim chtěla říct? Asi, že mi přijde důležitý i zajímavý poskytnout dětem krabici s materiálem a prostor a pomoc pro jejich projekty. Pak se totiž můžou dít věci a já vždycky zírám, co jsou holky schopný vymyslet. A strašně mě to těší. Nemusíte zrovna kupovat zmiňovaný kreativní box, materiály si můžete poskládat podle sebe, ale ten naplněný kufřík mi přijde jako takový fajn základ. Pak už stačí mít doma takový věci jako fixy, papír, lepidlo a můžete tvořit o sto šest. Ještě teda tavnou pistoli doporučuju. Velký parády vykouzlíte z různých přírodnin a různýho odpadu – rulička od toaleťáku hotový poklad. Třeba ten náš domeček je původně krabice od vína.
A ještě důležitý – smiřte se s nějakym tim bordelem. Vyhraďte místa, kde se bude tvorba hromadit a jednou za čas, když už ta skládka bude neúnosná, to trochu pročistěte. Chápu, že pro někoho tohle může být nelehký úkol, ale vaše děti jednou nebudou vzpomínat na to, jak bydlely jako malý v báječně uklizenym minimalistickym bytě, budou vzpomínat na všechny ty světy, který si v tom bytě zvládly vytvořit.
 |
| Zákoutí nazdobený zahrady |
 |
| A takhle vznikal celý kamínkový zvířecí svět |
 |
| Fotka z mobilu - víla, co si vymyslela Stázinka. Papír, fixy, podzimní listy, sova a korunka z kreativního boxu |
2 comments