Jaro u Attersee

by uneseni - 4.5.22

Attersee je největší z jezer Solný komory. A podle průvodce Lonely Planet taky prý nejmíň malebný a nejmíň vyhledávaný, takže by se asi slušelo začít důvody, proč jsme se ze všech těch čarokrásných jezer vydali k tomu údajně nejhnusnějšímu.

K Attersee se jezdíval rekreovat Gustav Klimt. Gustav Klimt je můj nejvíc nejoblíbenější malíř. Gustav Klimt namaloval slušné množství pohledů na Attersee a z jeho obrazů mi to jezero přišlo hezký dost a dost. Za ty roky jsem ho viděla v galeriích tolikrát, že jsem se k němu prostě musela podívat. Za mě je teda nádherný. Hlavně ty barvy, kterýma dokáže hrát. Ale neviděla jsem ty ostatní, třeba jsou fakt hezčí.

Mně přišla vhod i slušná dostupnost tří UNESCO památek, přičemž jedna je přímo u Attersee. I když takovýho typu, že davy turistů úplně lákat nebude, ale k tomu se ještě dostaneme. Když jsem se vydali na cestu, neměla jsem o ní tucha a náš plán byl jen navštívit Salzburg (jedno UNESCO) a Hallstatt (druhý UNESCO).

Což se taky stalo. K Attersee jsme se vydali v dubnu o velikonočních svátcích, protože jsme si říkali, že turisty přeplněný Hallstatt by v téhle době nemusel být až tak přeplněný (správný odhad). Jak jsem totiž pochopila, duben je v téhle oblasti takový plonkový měsíc. Zimní sezóna skončila a letní ještě nezačala. Plno turistických cílů si dává zaslouženou pauzu nebo ještě na léto vůbec neotevřelo.

Bohužel otevřený nebylo ani Gustav Klimt Zentrum v Kammeru u Attersee, kam jsem hrozně chtěla jít, což mi bylo prvně docela líto. Chuť mi ovšem spravila restaurace otevřená v tomhle centru, která má krásný výhled na přístaviště i zámek. Navíc je tu udělaná i jakási Klimtova zahrada a nechybí informační panely s reprodukcemi Klimtových obrazů. Prostě atmosféry jeho díla jsem si takhle na místě užila víc než dost a bylo to celý mnohem opravdovější než v tý galerii. Tryskala tu úplná tvůrčí inspirace. Kdybych uměla malovat, tahám hned z barohu paletu a štětec. Infopanely o Klimtovy jsou na různých místech kolem jezera a nejvíc mě na nich bavily ty čtvercové díry, které vás nutí kouknout se na jezero Klimtovýma očima. Najít si ten malebný výsek, dívat se, obdivovat, užít si ho.

To by bylo ke Klimtovi, ale v Kammeru ještě zůstaneme. Kromě výše zmíněnýho a krásný promenády u jezera s velmi fajn dětskym hřištěm (zásek na nekonečno let) je tu taky ta UNESCO památka, která je ovšem poněkud nenápadná a celkově trochu podivná. Spíš takový kiosek.

Trochu na vysvětlenou, protože chápu, že každý UNESCO památky jako svýho koníčka nemá. Některý zápisy jsou tvořený z množství míst a místeček, který dohromady přibližujou nějakou kulturu nebo přírodní unikát. Pod jednou položkou seznamu se tak skrývá víc míst a někdy dokonce i více zemí. Kolikrát všechna nejsou ani vyznačena na UNESCO mapičce, takže pokud o ně nezakopnete, nevíte o nich. A někdy ta položka ukazuje dávnou unikátní kulturu, ze který toho moc nezbylo, takže ty zbytky a zbytečky bychom měli o to víc chránit. Což je i případ zápisu „Prehistorickákůlová obydlí v Alpách“, po kterých zůstaly akorát…no, nezúčastněný pozorovatel by to mohl nazvat jako bordel ve vodě. Prostě zbytky kůlů.

prehistorická kůlová obydlí u jezera Attersee

Lokalit, kde se zachovaly pozůstatky těchto prehistorických osad je po Alpách na 111 a i když jde určitě o archeologicky významná naleziště, divácky to povětšinou až taková hitparáda nebude. U Attersee jsme narazili na dva tyhle kiosky – jeden v Kammeru, druhý v Attersee am Attersee. Ale informativně je to bohatý, dozvíte se tam pár zajímavých věcí a navíc jsou oba u promenád, kde je prostě krásně.
V Attersee am Attersee kousek od kiosku je taky skvělá restaurace, co se originálně jmenuje Attersee, aby toho Attersee nebylo málo. Doporučil nám ji náš pan ubytovatel-hostitel a je taková spíš lepší, takže doporučuji se trochu vyšvihnout. My tam šli v modelu od krav a připadali si trochu nepatřičně. A tím se dostáváme k vrcholu celýho výletu. Aspoň teda pro holky určitě. Nejzásadnější vzpomínka z týhle dovolený pro ně pravděpodobně bude, že dostaly dětský vidle a mohly přihazovat seno kravám.

Farmu Weslhof jsem našla normálně na bookingu, přišla mi dost babyfriendly a navíc v recenzích někdo psal, že děti můžou krmit zvířata. Což je pravda. Hned po příjezdu nás strašně milí hostitelé vzali na prohlídku a řekli všechny praktický informace včetně toho, že každý den mimo neděle a svátky se v půl šesté odpoledne děti můžou zúčastnit krmení zvířat. Takže seno, sypání slepicím, sbírání vajíček, krmení kozy, prostě normální dětská práce, za kterou jsme si vlastně platili a holky byly hrozně spokojený 😊

Kromě toho tu byla malá herna uvnitř, hřiště, trampolína i domeček venku. K dispozici byly různý odrážedla. Dalo se objednat pečivo z místní pekárny a vajíčka přímo z farmy. Na uvítanou jsme dostaly čerstvě upečenou buchtu a úplně nejvíc nás naše hostitelka dostala, když holkám udělala velikonočního zajíčka a schovala jim v herně pár dobrot. Takovýhle rodinný podniky jsou strašně fajn. Jako doma, akorát ten apartmán tam byl větší než náš byt.