Tohle město mě strašně
baví. Ne, že by mě jiný nebavily, ale většinou tam musim trošku postudovat, kam
se vlastně vydat. V Kutný Hoře to jde nějak samo. Vlezu sem a už se vezu. Jdu
a potkávám tak zajímavý věci, až je z „na skok“ celý odpoledne. A to ještě kopa
zbude na příště. Takový turistický nekonečno.
Takhle nějak to bylo i při naší poslední návštěvě, která měla být opravdu jen na otočku. Do Kutný Hory jsme vyrazili na zmrzlinu. Může se zdát trochu zvláštní jezdit takhle v neděli z Prahy na kopečkovou do Kutný Hory, ale kdo blog sleduje nějakou tu chvíli, možná ví, že jsme doma velký fandové zmrzliny Tomivo Gelato a pistáciový zvláště. A právě tuhle zmrzlinu začali teď prodávat i v Cafe Dačický v Kutný Hoře, což je nejblíž Praze, kde jde Tomivo sehnat.
Prostě tohle už stojí za výlet, takže plán byl zmrzlina, krátká procházka centrem a výlet na zříceninu letohrádku Belveder nedaleko města. Výsledek asi takhle.
Přijedeme, jedna zmrzka
na cestu, procházka ke GASKu, že si udělám pár fotek. Zásek v obchodě
s minerály, zásek u GASKu. Fotim, fotim. Tyjo, tady je otevřená tahle
kaple. To jsem ještě neviděla, musíme se tam jít podívat. A když už jsme u tý
Barbory, tak tam skočíme taky. Jako byli jsme tam už několikrát, vlastně tam
jdeme vždycky, ale když ono je to tam fakt krásný. Hele, stánek, kde můžeme
ochutnat kutnohorský vína, no, skvělý. A ten výhled, tak chvilku posedíme. No,
ale už bysme měli jít, ať stihneme tu zříceninu, jsme to trochu protáhli. Tyjo,
tady si můžeš vytisknout svůj vlastní pohled na starých tiskařských strojích,
super. Tak ale teď už jen na vyhlídku a pojedem. Jéé, zrcadlový bludiště, tam
jdem! Tak dáme ještě jednu zmrzku a ochutnáme ty pralinky, ne?Rozhlednu u
zříceniny už nestíháme, ale tak zajedeme aspoň na chvíli k té zřícenině a
přijedem domu trochu pozdějc, no. To zvládneme to vstávání zítra.
A takhle nějak to je
vždycky. Teď už pár tipů, kdybyste se nechtěli nechat pohltit městem, ale přijet
aspoň trochu připraveni.
Chrám svaté Barbory
Monumentální katedrála, kterou na své náklady nechali postavit kutnohorští měšťané. Kutná Hora tehdy byla velmi bohatý město s velmi bohatýma lidma, kteří za své bohatství vděčili stříbrným dolům. Ostatně už název města odkazuje na kutání a sv. Barbora je patronkou horníků, takže zdejší chrám by jen těžko mohl být zasvěcen někomu jinému. O prosperitě města svědčí i fakt, že první část výstavby kutnohorské katedrály prováděla huť Petra Parléře, která se sem přesunula ze stavby svatého Víta na Pražském hradě. I později se na stavbě podílela velká jména české architektury – Matěj Rejsek a Benedikt Rejt, který je autorem kroužené klenby v hlavní lodi a z tý mi jde vždycky hlava kolem. Barboru mám prostě ráda, obdivuju ji a vždycky si mě ta stavba přitáhne.
Kaple Božího těla
Leží hned vedle Barbory, ale otevřenou jsem ji viděla teprve při poslední návštěvě. Prostý, ale působivý prostor, který jakoby skrýval nějaký tajemství. Vstup byl zdarma.
GASK
Poměrně zajímavý příběh. Za éry nechvalně proslulého Davida Ratha se z Kutné Hory mělo stát zřejmě centrum evropský kultury a vzdělanosti. Kromě nové velkolepé galerie tu byla zamýšlena taky univerzita. Těžko říct, jestli si to Rath stavěl jako takový svůj pomníček, viděl sám sebe jako mecenáše umění ve stylu Medicejských nebo v megarekonstrukci jezuitské koleje viděl způsob, jak si ulejt nějaký ty miliony. Nejspíš všechno dohromady. Univerzita nakonec není, galerie jo a za svoje krátké trvání si stihla vybudovat docela jméno.Každej Rath je nakonec asi k něčemu dobrej a z GASKu se stala vcelku progresivní galerie, kde jsou zajímavý výstavy moderního umění, je tu pěkná stálá expozice a hlavně nejvíc cool dětský koutek na světě. Aspoň pro mě, protože kde jinde si děti můžou hrát a blbnout v Mondrianově obraze?
Muzeum knihtisku
Šli jsme okolo a zapluli dovnitř, protože polygrafie je s Davidem naše láska. Celý muzeum knihtisku jsme s dětmi neprohlížely, ale je tu krátká možnost si vyzkoušet tisk vlastního pohledu, což je skvělý, protože na vlastní oči vidíte, jak všechno funguje.
Zrcadlové bludiště
Bacha na hlavu. Jestli si říkáte, kdo je tak blbej, že si dá do hlavy v zrcadlovym bludišti, tak například já. Podcenila jsem to a jako suvenýr si odvezla bouli na čele. Tohle bludiště je docela vostrý a rukavice vám u vstupu nenavlíkají pro nic za nic.
Kostnice a katedrála v Sedlci
Santiniho katedrála je poklad český kultury a kostnice zase místo s neuvěřitelnou atmosférou. Přečtěte si samostatný článek o kostnici a katedrále v Sedlci.
Cafe Dačický
Kromě zmrzliny Tomivo Gelato tu mají vlastní pralinky a dají se tu taky ochutnat kutnohorský vína. Velmi příjemný posezení. Kafe taky fajn. Jeden z těch podniků, kam ráda zavítám, když budu mít cestu kolem.Kafírnictví
Tady jsme byli kdysi během adventu a přišlo mi to jako bezva koncept. Kavárna, kde si zároveň můžete i něco vytvořit. Kafe taky velmi pitelný. Pokud vim, tak nově mají pod palcem i kavárnu v GASKu, což je hodně dobrá zpráva.Zřícenina letohrádku Belveder
A nakonec to místo s neuvěřitelným geniem loci, který jsme málem nestihli. Tuhle multifunkční stavbu si v době baroka nechal vybudovat František Antonín hrabě Špork, který proslul mimo jiné jako velký mecenáš umění. Určitě znáte hospitál Kuks a Braunův Betlém. Na rozdíl od Kuksu ale život Belvederu neměl dlouhého trvání a poměrně záhy se dostal do stavu zříceniny. I tak z něj stojí pořád tolik, aby byla vidět jeho někdejší velikost a prvotřídní architektura. Navíc to umístění uprostřed přírody, v krásný krajině, daleko od lidí. Má to prostě atmosféru. Holkám se sem už po celym tom dni šlapat nechtělo. Někam do lesa k nějaký blbý zřícenině, co tam jako? A pak se jim z tý blbý zříceniny nechtělo odejít.
 |
| Snažila jsem se fotit a držet krok se skupinou a byla z toho rána do hlavy. |
4 comments