uneseni: března 2026

výhled na barokní Salzburg z pevnosti Hohensalzburg

Když píšu články na blog nebo jenom kratší reporty na Facebook nebo Instagram, často mám chuť zakončit to větou: „Sem bych se někdy chtěla vrátit.“ A pak tu větu vymažu, protože mi to přijde jako trochu trapný klišé a taky vím, že moje dny na planetě Zemi jsou omezený a kdybych se vracela všude tam, kde tuhle větu chci použít, už bych se asi koukla jen na málo nových míst. Ale zrovna do Salzburgu bych se fakt chtěla vrátit.

Byli jsme tu totiž jen na skok (rozuměj na jeden den). Takže jsem si plně nemohla vychutnat to, co mě na Salzburgu vždycky lákalo nejvíc, a to zdejší mistrovský díla barokního architekta Johanna Bernarda Fischera z Erlachu. Byly doby, kdy jsem půdorysy jeho zdejších staveb znala nazpaměť, tak bych se do nich ráda někdy i pořádně podívala. To ale třeba někdy příště. Nutno říct, že návštěva Salzburgu se dá uchopit z mnoha úhlů, u nás to v první řadě byl ten dětský.

Salzburg s dětmi

Pokud jedete do Salzburgu s dětmi, doporučuji zamířit do Hellbrunnu, což je sice okraj Salzburgu, takže se ochudíte o centrum a ty hlavní památky, ale zase dětem ukážete, jakou party si ze života dokázal udělat salzburský arcibiskup ze 17. století. Ještě teda upozornění, nechte si to na hezčí počasí, protože suchý odtud nevyjdete.

Tenhle manýristický palác si nechal postavit Markus Sittikus a velkým zážitkem jsou zdejší vodní hrátky neboli park s různými fontánami, jeskyněmi a dalšími stavbičkami, kde jsou zabudované různé trysky a jako návštěvník absolutně netušíte, odkud na vás voda vystříkne. Prozradím vám tajemství. Nestoupejte si pod hlavu jelena a nesedejte si ke kamennému stolu. Je to past.

Intenzita zážitku bezpochyby závisí na průvodci. My měli pána, který si to vyloženě užíval a dělalo mu velkou radost trošku si cáknout na turistu a pak ho nechat nechápavě pátrat a zmateně se rozhlížet, odkud se ta voda vzala. Ke konci návštěvy už jsme měli lehký stihomam, odkud to zase přijde, ale to už naštěstí přebrala žezlo jiná průvodkyně, která nás na ty největší zákeřnosti upozornila.
Za návštěvu stojí i interiéry zámku, kde mají vycpaného bílého jednorožce, což je taky dětské must see. Na zámku jsme si zvládli dát i oběd a pak se vydali na procházku do volně přístupného parku, kde jsou krásné výhledy na Alpy a hřiště k tomu. No, a kdybyste chtěli v Hellbrunnu trávit celý den, tak je tu ještě salzburská zoologická zahrada.

Salzburg barokní

Já jsem ale samozřejmě chtěla vidět i nějaké ty památky, takže jsme se vydali do centra. V Salzburgu je rozsáhlá síť tunelů a chodeb a během 2. světové války byly v hoře Mönchsberg vybudovány rozsáhlé podzemní kryty, které dnes slouží jako podzemní parkoviště.

Auto jsme tedy nechali v někdejším krytu a když jsme se z podzemí vymotali na denní světlo, vydali jsme se rovnou lanovkou na pevnost Hohensalzburg. Na prohlídku to vzhledem k omezenému času nebylo, ale i tak doporučuju všema dvaceti. Tak krásný výhled na město jen tak někde neuvidíte. Salzburský dóm, sněhobílý barokní stavby, vinoucí se řeka, zeleň a hory v dáli. Fakt je to nádhera.

pohled na Salzburg z pevnosti Hohensalzburg

Z památek už jsme se zvládli podívat jen do interiéru salzburského dómu, což je krásná raně barokní stavba s úchvatnou kupolí, kde navíc v boční kapli můžete potkat i obraz Ukřižování od významného českého malíře Karla Škréty. Bohužel vyfotit pořádně mi ho nešlo.

Pokud byste se chtěli pustit do architektury vrcholného baroka, vydejte se určitě za místními mistrovskými díly architekta Johanna Bernarda Fischera z Erlachu, konkrétně do kostela Nejsvětější trojice a kolegiátního kostela, okolo kterého jsme zvládli aspoň proběhnout. Proběhnout jsme celkově zvládli kolem řady míst, do kterých mě to lákalo, ale tak snad příště.

Salzburg Mozartův

Čas nám nevyšel ani na návštěvu domu místního nejslavnějšího rodáka Wolfganga Amadea Mozarta. Co jsme si ale nenechali ujít, jsou Mozartovy koule. Tahle cukrovinka mě vždycky dost fascinovala, protože proč někdo na počest slavnýho skladatele vytvoří sladký koule? Tuhle záhadu jsme tu sice nerozluštili, ale zase jsme zjistili, že taky existují Bachovy krychle, který se ale na trhu až tak nechytly. Což asi i chápu. Kvůli nim bych se do Salzburgu taky znova nevydávala, ale ty koule tu stojí za to. Salzburský originál je lepší jak ty ze supermarketu.

S Mozartovýma koulema přišel roku 1890 cukrář Paul Fürst a na světové výstavě v Paříži za ně dostal zlatou medaili. Pointou příběhu je, že ač je Mozartových koulí po světě mnoho, ty jediné originální najdete právě u Fürsta, jehož podnik v Salzburgu funguje dodnes. Kafe tu mají sice takový rakouský, ale koule, krychle i jiný sladkosti vám to vynahradí.

Originální Mozartovy koule, Bachovy krychle v cukrárně u Fürsta

Salzburg filmový

A ještě je tu Salzburg filmový. Velkou službu zdejšímu turistickému ruchu udělal film Za zvuků hudby a přiznám, že i já na něj před návštěvou koukala a pak si pořád prozpěvovala písničky. Ostatně i jak píšu tyhle řádky, zní mi v hlavě Do-Re-Mi.

Pokud neznáte, koukněte. Je to muzikál natočený na základě skutečné love story, jsou tu krásný písničky a hlavně nádherný lokality. Právě tenhle film zajistil Salzburgu a okolí popularitu, a i když byl natočený v roce 1965, ještě dnes láká stovky tisíc turistů, kteří se vydávají po natáčecích lokalitách, ze kterých je nejkrásnější zámek Mirabell. Ten jsme bohužel taky nestihli, ale mám ho na seznamu na příště.

Salzburg taky hraje v akční komedii Zatím spolu, zatím živi (Knight and Day), která bezpochyby nedosahuje kvalit legendárního muzikálu, ale jako oddechovka pro milovníky cestování je super. Pohledy na Salzburg jsou tu krásný a podíváte se třeba i do Sevilly.

Kam na výlet v okolí Salzburgu

My jsme Salzburg navštívili během naší jarní dovolené u Attersee. Bydleli jsme u jezera, udělali si výlet do ikonickýho Hallstattu a taky do Gmundenu, nad kterým je moc příjemná stezka korunami stromů a taky je tu ikonický zámek Ort na jezeře. Tak pokud byste hledali další tipy na výlety v okolí Salzburgu, pokračujte dále na články o Attersee a Hallstattu, případně koukněte na mapu. Gmunden jsem nesepisovala, ale když už jsme to tu vzali tak filmově, tak vám aspoň můžu prozradit, že na zámku Ort se natáčel jakýsi rakouský seriál Zámecký hotel Orth, který má na ČSFD krásných 6 % a je označený jako 21. nejhorší seriál ze všech seriálů na světě. Což je poměrně velkolepý výkon. Odvahu podívat na něj jsem ovšem nikdy nesebrala.