uneseni: Ukrajina

Studená opona už je sice nějaký ten pátek minulostí, ale to dělení na Západ a Východ furt nějak přetrvává. Aspoň co se turismu týče, protože na ten Východ se tolik turistů nevydává. Asi máme trochu pocit, že tam není úplně nic k vidění, jenže když tam přijedete, tak vám kolikrát až oči přecházejí. Nejen že narazíte na plno monumentů ve stylu takzvaný sorely (neboli socialistickýho realismu) a že tohle teda na Západě fakt nepotkáte, ale hlavně narazíte na místa a památky neuvěřitelně starý, krásný a v podstatě neobjevený.

Do Kyjeva jsme se vydali kvůli návštěvě Černobylu (článek tady), ale když už jsme tam letěli, chtěli jsme taky pořádně projít město, seznámit se s nim a navíc Kyjev je na seznamu památek UNESCO. Nebo přesněji Kyjevskopečerská lávra a chrám svaté Sofie, což jsou místa, která stojí za to navštívit.

Abych vám ale ještě udělala takovej obrázek. Historie obou komplexů sahá až někam do 11. století, takže jde o opravdu stará a posvátná místa, ale nepředstavujte si v Kyjevě úplně nějaký historický centrum. Oba komplexy jsou spíš takový ostrůvky stálosti a kontinuity v rozbouřených vlnách historie. A je s podivem, že to až do dneška vůbec přežily. Kyjev historickejch ran zrovna ušetřen nebyl, komunismus zase nebyl vůbec přátelskej k jakýmukoliv náboženství a památková péče tu je pořád dosti svérázná. Šílený balkony a lodžie vytvořený na historických domech z 19. století těžko někde od nás na západ potkáte. I když to je možná to nejmenší. Prostě štěstí, že to Stalin nesrovnal se zemí a nepostavil tam výstavní sorelovej sídlák. Nebo svojí sochu. Daleko k tomu nebylo.

Pohled na Kyjev z věže ve svatosofijskym komplexu

Chrám svaté Sofie

Ale tak pojďme k těm památkám. Sofie je taková standardnější, prostě něco jako když jdete do pražskýho svatýho Víta, v komplexu je muzeum a taky věž, na kterou se můžete vyškrábat a vidět celý Kyjev pěkně z výšky. Chrám byl založen v 11. století jako konkurence Svaté Sofii v Konstantinopoli neboli pozdější mešitě Hagia Sofia v Cařihradu/Istanbulu. Prostě a jednoduše tim chtěli dát najevo, že Kontantinopol má nejlepší časy za sebou a vrchní velitelství pravoslavnýho světa se momentálně nachází v Kyjevě.

Což tak úplně nevyšlo, ale snaha byla velká, o čemž svědčí bohatý fresky a mozaiky z 11. století, který se dochovaly dodnes. Právě tahle část je na Sofii to nejzajímavější a to, co mě úplně uhranulo. Prostě ten interiér je boží. Samozřejmě na exteriéru se projevili nějaký ty Tataři, války a revoluce, takže ten z 11. století nečekejte, tam čekejte ukrajinský baroko (neplést s podnikatelskym barokem).

Snaha chrám a všechny budovy kolem něj zbourat tu samozřejmě byla. Ve 20. letech 20. století se plánovalo srovnat to se zemí a udělat tam velkolepý park sovětským hrdinům, ale (nejen) kunsthistorici to ubránili, takže se z toho udělalo aspoň muzeum. Hlavně aby se tam nikdo nemodlil, že jo. Takový sousední chrám svatýho Michala už takový štěstí neměl. K zemi šel a Ukrajinci si ho postavili znova až po rozpadu Sovětskýho svazu a získání nezávislosti.

A pohled na Kyjev z lávry

Kyjevskopečerská lávra

Tohle je poněkud z jinýho soudku. Za prvé je tenhle komplex obrovitánskej. I když se kouknete na mapku u vchodu, stejně vám nedojde, jak šíleně obrovitánskej je. Prostě klášterní komplex, který se rozrostl v jakousi samostatnou čtvrť s řadou různých historických budov. No, vlezli jsme jednou stranou, říkala jsem si, že tam si to pak musim nafotit, až zas půjdeme zpátky, což jsme nešli, protože jsme vylezli asi tak o milion světelných let jinde.

Ale hlavně…klášter je velmi živý místo. Jakože se sem chodí poklonit poutníci, prostě pro lidi to tu je posvátný. Což vám plně dojde, když se dostanete do jeskyní. Na těch byla totiž celá lávra vystavěna a od nich má taky název. Právě v jeskyních žili první mniši a byli tu taky pohřbeni a právě do jeskyní se v žádnym případě nevydávejte, pokud trpíte klaustrofobií. Jsou to fakt úzký neosvětlený podzemní tunely, dovnitř se vydáváte se svíčkou a dva lidi se tam vyhnou velmi stěží. Je to labyrint, který vás pohltí a chvílemi uvažujete, jestli se ze změti chodbiček a výklenků s rakvemi, u kterých se lidi modlí a pláčou, dostanete ven. Pokud jdete dovnitř ve skupině, asi tak za třetím rohem počítejte, že budete sami či spíše v proudu cizích zbožných poutníků, který vás povalí bůh ví kam. Pro bezvěrce jako já to rozhodně byl intenzivní zážitek.

Jinak myslím, že v komplexu vidíte prakticky celý dějiny ukrajinskýho umění a architektury. Je tam toho prostě moc. Kromě toho jsme tu narazili na klášterní obchod s lněnym oblečenim lidovýho střihu, kde měli naprosto úžasný věci za přijatelný ceny. Šaty jsem hned využila, protože do jeskyní nesmí ženy ani v kalhotech. Vyžaduje se delší sukně a pokrývka hlavy. Chlapům stačí dlouhý kalhoty. Sukně i šátky se dají půjčit, ale doporučuju si vzít něco svýho z nehořlavýho materiálu, žádný umělinky, páč ty svíčky v těsných chodbách jsou fakt nebezpečný.

Svatá Sofie

A uvnitř

Plno krásných fresek

Pohled z věže na město a trocha kyjevskýho street artu

Se jako tak procházim

Kyjevskopečerská lávra...takhle na mapě mi to tak obrovský nepřišlo

Tady už jsou fresky poněkud novější

Do tý chodbičky vpravo za mnou zalezete a doufáte, že ještě někdy vylezete

No comments

Než jsme se vypravili do Kyjeva, bloumala jsem po těch internetech a pátrala po tom, co tam dělat a vidět. Jak se ukázalo, internety jsou na Kyjev poměrně skoupý. Ty český téměř úplně a ty anglický taky přílišnym bohatstvim neoplývaj. Metropole Ukrajiny evidentně k turistickým trhákům nepatří. Přitom Kyjev nabízí samý pozitiva a sociální jistoty. Jinak řečeno, je tam dostatek památek, atraktivních podniků i bizarních atrakcí a hlavně je tam neskutečně levno. Fakt kašlete na Paříž. Záchody tam maj hnusnější a je to tam asi tak milionkrát dražší. A proč je teda Kyjev skvělý město a co tam vlastně dělat a vidět?

Majdan nezávislosti

Známý místo díky nedávným tragickým událostem. Na náměstí informační cedule o tom, co se tehdy stalo a pomníčky jednotlivým obětem. Jinak toho náměstí zas až tolik nenabízí, ale minout byste ho neměli. Doporučuji tu začít prohlídku města a vydat se odtud třeba k chrámu svaté Sofie.

Chrám svaté Sofie a Kyjevskopečerská lávra

Naprosto nádherný a fascinující památky z dob, kdy jsme my v srdci Evropy pomalu ještě lezli po stromech. Jako vážně, takové chrámy s freskami z 11. století se jen tak někde nevidí. Není divu, že oba komplexy patří na seznam UNESCO. Časem jim věnuju samostatný článek, protože je toho mnoho co napsat a ukázat (článek už najdete tady). Na Kyjevopečerskou lávru si radši vyhraďte celý den, ten komplex je obrovský.

Výstavní sorela – Rodina Mat a okolní sochy

Sochu „Vlasti“ (myšlena ta velká socialistická) můžete brát jako takovou Sochu svobody východního střihu. No, prostě je to ukázková sorela neboli socialistický realismus a obzvláště sochy v okolí stojí za to. Evokovaly mi náš někdejší Stalinův pomník neboli frontu na maso. Pod sochou se také nachází muzeum druhé světové války a v okolí můžete „obdivovat“ různý tanky a jinou bojovou techniku. Sorelu potkáte vůbec po celym městě, který je urbanisticky a architektonicky dost fascinující. Teprve tady pochopíte, že jste ještě nikdy neviděli opravdickej sídlák a nejedno památkářovo srdce zapláče.

Náplavka

Náplavka žije a vy si ji rozhodně užijete. Za hezkýho počasí je to evidentně velmi oblíbená atrakce. Vystupte na stanici metra Poshtova Ploshcha a vydejte se směrem k Dněpru (prostě za davem). Na Náplavce je plno stánků s občerstvenim z různých koutů světa. Dáte si tam třeba krevety, gyros, mexickou kuchyni, burgery, churros nebo nějakou tu Asii. Takovej každodenní food festival. Akorát bacha, jestli nemáte rádi kopr, najdete ho i v jídlech, kde byste ho zrovna nečekali. Třeba v gyrosu. V churros naštěstí nebyl. Na Náplavce počítejte s vyššími cenami. Nejlevnější pivo (Staropramen) tam stálo 50 hřivem, což je na místní poměry vcelku darda.

Ochutnejte ukrajinskou kuchyni

Pokud nemáte rádi kopr, možná si tuhle příležitost necháte ujít, ale byla by to velká škoda. Ukrajinská kuchyně je poměrně bohatá a nabízí plno zajímavých chutí. Boršč, pelmeně, vareniky, deruny (vlastně naše bramboráky), šašlik a dalo by se pokračovat. Jo, a taky špek, co se zapíjí vodkou. Můžu vřele doporučit restauraci Hutorets na Dnipri. Mají přes 100 druhů vodky, úžasný jídlo i servis. Ceny jsou sice vyšší, ale furt velmi příznivý (většina panáků vodky za 50 hřiven).

Vykoupejte se v Dněpru se skoro pravym Mitchem Buchanonem

Dněpr je fakt obrovská řeka. Bezkonkurenčně největší, kterou jsem kdy viděla. A kupodivu se na jeho kyjevských březích nachází množství pláží. My jsme zvolili pláž, na kterou dojedete jednoduše metrem (zastávka Hidropark). Vystupte z metra, vydejte se po šipce „Beach“ a za chvíli dojdete do ukrajinskýho Los Angeles. Ta pláž je teda sice špinavější a furt jste u Dněpru, žádný moře, ale boudy pro záchranáře tam maj jak z Pobřežní hlídky, včetně těch červenejch plováků. Jako vybavení pro místní záchranáře evidentně řešil nějaký fanoušek seriálu. I ti plavčíci byli takoví chlapci ztepilí a svalnatí, akorát Pamela chyběla.

V Kyjevě se neztratíte

Bonus na závěr! Metro v Kyjevě je totálně blbuvzdorný. Něco tak turisticky přívětivýho jsem snad ještě neviděla a patřičné soudruhy ze Západu by tam měli posílat na exkurze. Busy jsme teda nezkoušeli, ale metro mě fakt nadchlo. Lístek si koupíte jednoduše. Prostě k turniketu přiložíte bezkontaktní kartu a můžete jít. Až takhle jednoduchý to je. A jízda stojí hezkých sedm korun. Kromě azbuky jsou informace psaný i latinkou, takže se neztratíte, a ještě se všechno hlásí anglicky. No, prostě Kyjev a Ukrajina mě poměrně nadchly. Tak příště třeba Lvov. Taky je na seznamu UNESCO.

PS: Další tipy na Kyjev najdete v článku na blogu Travel with a Silver Lining. Tam jsem našla i tip na restauraci Hutorets na Dniepri.

PPS: Z Kyjeva se také dá navštívit Černobyl. Jaká je návštěva Černobylu, se dozvíte zde. Pokud byste se chtěli vydat do nám bližších koutů Ukrajiny, přečtěte si článek o Užhorodu, někdejší součásti Československa. České stopy tam jsou stále velmi patrné.