Jaká je návštěva Černobylu? - uneseni

Jaká je návštěva Černobylu?

by - 10.7.19



Do Černobylu jsme se s Davidem chtěli vydat už dlouho. Kdysi jsme si říkali, že tam pojedeme v rámci svatební cesty. Nakonec ten Černobyl přišel dřív než svatba.


Jet či nejet

Řada lidí má s cestou do Černobylu morální problém. Přijde jim nepatřičný jet jako turista na místo katastrofy. Ostatně i epilog knihy Modlitba za Černobyl (mimochodem vřele doporučuju, i když je to poměrně silný kafe) se staví k turistickým výpravám do jaderný Mekky poněkud s despektem. A je to pochopitelný. Kdyby vás z hodiny na hodinu vyhnali z domova a malá dcera zemřela po pár letech od havárie na rakovinu, asi by vám nedělalo dobře, že se do vašeho někdejšího domova konají zájezdy.

Proto mi přijde mi důležitý se k tomu hned na začátku článku vyjádřit. Černobyl vnímám podobně jako návštěvu Osvětimi. Černobyl a celá zakázaná zóna kolem něj je místo utrpení, na které bychom neměli zapomínat. Ano, je bizarní, že se na místo vypravují autobusy plné turistů, ale mnohem horší by mi přišlo, kdybychom celou tuhle událost vymazali z mapy a kolektivní paměti. Kdybychom prostě zapomněli. Černobyl je důraznou připomínkou časů, kdy se věřilo na „poručíme větru dešti“, kdy člověk ztratil jakoukoli pokoru a jeho víra v sebe jako pána tvorstva, i v to, že se mu nemůže nic stát, byla neotřesitelná. V Černobylu velmi jasně vidíte, jak lehce a rychle může pán tvorstva zmizet.


Jak se tam dostat

Nejjednodušší to samozřejmě je v rámci organizovaného zájezdu. Dle toho, co nám řekla průvodkyně, se oficiálně turisticky do Černobylu nesmí a zájezdy jsou vlastně studijní výpravy zkoumající radiaci. Tedy bez povolení se do zóny nedostanete a nejjednodušeji vám ho obstará někdo, kdo se tím zabývá. Taky nikdo není magor, aby vás tam poslal jen tak bloumat, když nevíte kudy kam. Co jsem tak pochopila, tak vplížit se na tajňáka do zóny je ale oblíbená adrenalinová zábava ukrajinský mládeže (tady nafocený a popsaný asi všechno, co byste v zóně dělat neměli, včetně kontaktu, kdybyste to chtěli zažít taky).

Zájezd na den stojí kolem 100 dolarů, vyráží kolem osmé ráno z Kyjeva (kolem desáté jste v Černobylu) a zpět se vrací mezi osmou a devátou večerní. Existují i vícedenní zájezdy nebo ty s vlastním průvodcem. Specializované kanceláře vám zajistí všechno. Osobně bych klidně do té vícedenní verze šla, protože kromě těch zásadních bodů, tam bývá obsaženo i setkání s lidmi, kteří se do zóny vrátili a dnes tam žijí. Povětšinou šlo o starší lidi, kteří už se necítili na změnu života a panelákový byt ve městě, ale radši se vrátili zpět na svá hospodářství. Ironií je, že průměrný věk dožití u lidí žijících v zóně, je mnohem vyšší než ukrajinský průměr. Průvodkyně uváděla 60-70 let pro Ukrajinu a 80-90 let pro černobylské. Čímž rozhodně nechci říct, že pobyt v Černobylu je něco jako lázně.

My pro cestu využili Chernobyl Tour. David byl před rokem s jinou společností (jo, byl tam teď podruhý), ale s tou teď při objednávce vázla komunikace, takže jsme se na ni vykašlali. Aspoň měl David srovnání. Sice to dopadlo nerozhodně, ale Chernobyl Tour je pro cizince asi trochu lepší, protože vše v angličtině a to množství informací, který dostanete, je fakt obrovský. Plus se podle webovek snaží, aby se Černobyl dostal na seznam UNESCO, což je podle mě chvályhodná snaha.


Co uvidíte

Itinerář má každá společnost trochu jiný, tři body zůstávají ale stejný vždycky – elektrárna Černobyl, město duchů Pripjať a radar Duga. My jsme stavěli ještě ve dvou někdejších vesnicích (Zalissya a Kopachi), u Rudého lesa a u samotného města Černobyl. I když některý ty zastávky byly vyloženě kraťoučký.

Samozřejmě každýho nejvíc láká vstupovat do budov, kde vidíte ten opuštěný, prachem pokrytý život. Jakoby vše zamrzlo v čase. Oficiálně se ale do budov vstupovat nesmí, protože jako v každý budově v podobnym stavu na vás něco může nakrásně spadnout nebo vy můžete někam zahučet. Ve vesnicích to není takový problém, ale v samotné Pripjati už se vstup do budov hlídá víc. Takže pravděpodobně se vás průvodce někam vzít pokusí, ale od skupiny to chce určitou disciplinovanost. Pokud se budete chovat jak neukázněný dementi, zůstanete na chodníčku.

Vesnice a oficiální budovy jako školy a školky jsou stejně nejzajímavější, protože v těch jsou ještě věci. Byty v panelácích v Pripjati jsou vybílené, protože když pominulo to nejhorší, lidi měli tendence se sem vracet pro svoje věci (a taky přišlo dost zlodějů). Nebylo záhodno, aby někdo vynášel cokoli ze zóny, takže se většina věcí z bytů odnesla a zakopala pod zem.


Pripjať

Chápu, že třeba všem čtenářům název Pripjať úplně nic neřiká, takže aspoň pár slov. Z Pripjati je dnes město duchů, ale kdysi to bylo město, kde se zahraničním novinářům ukazoval vzkvétající a prosperující socialismus. Tedy město, které bylo velmi moderní, jeho obyvatelé měli výdobytky moderní techniky a velmi slušnou životní úroveň. Pracovat v elektrárně byla prostě velká výhra. Ostatně přečtěte si rozhovor s člověkem, který v Pripjati bydlel, osudnou noc v elektrárně pracoval a nyní zajišťuje do Černobylu cesty turistům. Je to zajímavý čtení. Ostatně jako všechny články z této série.


Elektrárna Černobyl

Samotná elektrárna zas až tak zajímavá není. Jak to vypadá uvnitř třetího bloku, se můžete dočíst tady a pravděpodobně se se správným průvodcem a za odpovídající peníz, dá dostat i tam (článek zde). Extrémně zajímavý je ovšem fakt, že další tři reaktory po havárii ještě dlouhou dobu běžely a normálně v nich pracovali lidi. A že ten třetí, naprosto těsně sousedící s vybuchlým čtvrtým, byl odstaven až v roce 2000. Pro mě poměrně šokující fakt. I dnes v elektrárně stále pracují tisíce lidí a v rámci prohlídky si můžete zaplatit i oběd v místní kantýně. Což jako doporučuju. Je to cestování do časů, kde jste nikdy nebyli. Zlatá školní jídelna.


Radar Duga

Věc, o které jste pravděpodobně nikdy předtím neslyšeli. Ono jste ani neměli. Radar Duga byl velkolepý a tajný vojenský projekt, který měl během studené války fungovat jako systém včasné výstrahy. Prostě měl informovat Sověty, že na ně Američani vypálili rakety a dát jim nějaký čas na reakci. Jelikož jde o monument, který spotřeboval obrovské množství energie, Černobyl byl postaven zřejmě kvůli němu. A konspirační teorie tvrdí, že kvůli němu i vybouchl. Radar Duga byl totiž neskutečně drahý, ale bohužel taky nefunkční. Výbuchem Černobylu se někdo měl údajně snažit tenhle průser zakrýt. A opět doporučuju čtení zde.

A teď už asi nechám mluvit fotky. Pokud máte k cestě do Černobylu jakýkoli dotazy, klidně se ptejte. Ráda vše zodpovím. Pro mě to byl fakt silný zážitek. Ať už z hlediska pohledu do poměrně nedávný, ale velmi mrazivý historie, která dnešní optikou připomíná až nějaký sci-fi, nebo jen z toho titulu, že se najednou ocitnete v postapokalyptickym světě, ze kterýho najednou zmizeli lidi. A pokud se sem vydáte, tak, prosím, ještě jednou připomínám. Černobyl je místo velkého utrpení. Pamatujte na to, prosím. Není to místo na cool selfíčka. Před pecí v Osvětimi, kde nacisti pálili mrtvý Židy, byste (doufám) taky boky nekroutili a rty nešpulili.

Jedna z někdejších vesnic

Dům doktora


Samoobsluha

Černobylské třešně

Radar Duga je fakt obrovskej monument



Školka




Pohled na Černobyl

Rudý les

Zábavní park v Pripjati měl být otevřen na 1. máje 1986. Černobyl vybuchl 26. 4. 1986

Pripjať

Opravdový umění přežije i jadernou katastrofu


Duchové Pripjati

Kdysi velkolepý stavby a náměstí dnes zarůstají stromy



Může se vám líbit

10 comments